Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov

Judith - 25.10.2023 01:02:46 #

Mike Stern Band 24. 10. 2023 Metro Music Bar, Brno Na úvod stručně shrnu hlavní fakta ohledně dnešního večera: 1. Bylo to boží, ačkoli krátké - i objektivně, subjektivně ještě víc 2. Dennis Chambers vznikl zkřížením chobotnice s papiňákem, jinak ten člověk nedává smysl 3. Mike Stern je fajn, ale občas stínil výhled na Dennise Chamberse, což bylo nefajn 4. Dennis Chambers nevypadne z rytmu, ani když mu vypadne palička 5. Dennis Chambers se na mě podíval! Nějak jsem se zase ocitla pod pódiem, magnetismus asi... A pojďme do epické šíře. Metro Music Bar je brněnský klub, který navazuje na meziválečnou tradici jazzového podniku. Prostor je součástí paláce Alfa, vstupuje se z ulice (ne z pasáže). Jde o příjemné místo, v němž je vše podřízeno poslechu živé hudby s nějakou tou sklenkou v ruce. Trochu znepokojivé je jen důsledně černo červené ladění interiéru - úplně všude. Lze doporučit i přespolním, nádraží není daleko a návštěva po žádné stránce nezklame. Publikum bylo velmi pozorné (ani u stolů nebo u baru se nežvanilo, ale koukalo a poslouchalo) a živé, panovala vysloveně příjemná atmosféra. Četné potlesky a jiné projevy uznání v průběhu všech skladeb - zaznamenala jsem hromadné znalecké reakce i v pasážích, které mně osobně pozoruhodné nepřišly, spousta lidí zkrátka zjevně má Sterna v uchu a hudbě silně hoví. Za zmínku stojí, že věkový průměr v hledišti byl hluboko pod tím na jevišti, což je dle mého pro takto zasloužilé muzikanty velká pocta. Jazz se v tomto jeví dosti odlišně než rock... Pro ilustraci, jaká je síla hudby, popíšu své úvodní rozpoložení. Koncert začínal v půl deváté, do půl osmé učím, takže jsem neměla moc času se náležitě přeladit. Jelikož předpověď hlásila déšť, rozhodla jsem se od fakulty přeparkovat do centra a po cestě mě poprvé v životě zastavili policajti. Naštěstí chtěli jen doklady a dýchnout, nic jsem nespáchala, ale docela mě to jejich blikavé a zvučné najíždění vykolejilo. Na místo jsem dorazila v náladě "milá hudbo, ukaž, co umíš, jinak vážně nevím". Inu, ukázala. Mikea na turné doprovází jeho žena Leni, která hned na úvod zazpívala a zahrála na jakýsi zvláštní malý strunný nástroj s podlouhlým, vzadu vypouklým tělem. Pak už vzala do ruky kytaru, notně ohmatanou, a nepustila ji až do konce. Řekla bych, že ty nejefektnější melodické pasáže hrála právě ona, celkově byl její zvuk jasný a jiskřivý. Mike spíš prsty soustředěně brumlal ve středních výškách, občas si i on stoupnul za mikrofon. Doprovázela je ještě baskytara a saxofon. A bicí. Bože.  Dennis Chambers nastoupil v něčem, co by mohl docela dobře být kabátek od pyžama, a zprvu se zavřenýma očima působil, že snad i spí, jen ruce mu hrály. Už jen o jeho držení paliček by se dala napsat óda, a co za koncert provádějí jeho zápěstí při "obyčejném" úderu do činelu, stojí za samostatný notový zápis. Kdyby místo paličky dostal do ruky štětec, mohl by se obraz z fleku vystavovat v nevybranější galerii a možná by z něj nějaký hvězdopravec vyčetl i tajemství věčné krásy. Během večera dostával páru, v půlce už mu nadskakovala poklička a závěrečný spurt, kdy se všichni navzájem hecovali, kdo odpadne poslední, s přehledem kočíroval právě on. Neznám Sternovu tvorbu natolik, abych určila, co vlastně zaznělo - setlist snad později půjde dohledat. Hudba to byla v podstatě příjemná a pohodová, ale pod povrchem velmi plastická a barevná. Během pár minut mě vtáhla a byla jsem upřímně překvapená, když kapela ohlásila ještě jednu poslední (nepřidali nic, s omluvou, že velmi brzy vstávají). Hodiny ukazovaly 22:07, já jsem měla dojem, že od začátku uběhlo tak pětatřicet minut maximálně. Ve stejný večer vystupovali v Sono centru Winery Dogs, já svojí volby nelituju.