Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov

Judith - 25.10.2023 12:02:44 #

Tak a teď jsem napnutá jak kšandy, jakou road movie s happy endem (doufám) přispěje loukář Cvak... Navíc mi sedí někde vzadu, že Pegas byl na Iamthemorning?  Chci doplnit, že pro mě byl hvězdou večera Chambers (a soudě dle potlesku při představování jsem nebyla jediná), ale neznamená to, že by se prosazoval na úkor spoluhráčů. Naopak, na jeho hře byla obdivuhodná kontrola, přítomná stejně jako plynulost - hodně, hodně, hodně dobrá kombinace, jakou málokdo vládne. Sílu úderů měl vyváženou tak dokonale, že uchem se všechny nástroje zdály vyrovnané, ale hmatem jsem cítila převládat kytaru (skrze ruku volně položenou na kabelce zavěšené přes rameno, podlaha nic moc nedělala). Prostě to posílal, kam bylo třeba, a ani o milimetr dál. Ta palička mu vylítla proto, že ji držel tak moc jemně, ne že by do toho bušil. Později se tedy s údery rozparádil, ale to už přidali na intenzitě všichni. A měl celou dobu úplně stabilní postoj (posez), vypadal jako žabák, co ani nemrkne, jen si vystřeleným jazykem každou chvíli přitáhne sváču. Na těchto zralých muzikantech mě asi nejvíc baví jejich soulad s nástrojem, pohybová úspornost, energetická efektivnost, výrazová procítěnost a samozřejmá lehkost bytí na pódiu. U Sterna jsem to vnímala podobně, ale zdálo se mi, že má přece jen trochu zastřenou lucerničku, působil docela vyčerpaně, i když spokojeně. Střídání spoluhráčů v tomhle jazzem načichlém hudebním světě je zajímavá věc. Umím si představit, že je na tom pro ně zajímavé nejen to, jak budou hrát ti druzí, ale i jak se v jedinečném spojení promění oni sami - každý kontakt z člověka vytahuje něco trochu jiného, to je znát kolikrát i v běžné komunikaci, natož při něčem intenzivnějším a hlubším. Připadá mi, že jazzmeni velmi ctí svobodnou podstatu tohoto poletování a vzájemného dotýkání, nic si neslibují, abych tak řekla... U rockerů jsou to kolikrát dramatické "rozvody" a nevraživost ještě po letech, když dojde k obměně sestavy, tam spolupráce mnohdy probíhá spíš stylem vyždímat a zahodit, i autorsky se přečasto po třech čtyřech albech prostě vyčerpají a dál to je už jen stín až karikatura sebe sama.