Diskuze

předchozí »

Apache - 02.01.2025 21:44:31 #

Omlouvám se, omylem jsem sem vložil příspěvek určený do jiného vlákna.

Judith - 02.01.2025 21:25:24 #

Zajímavého teď nic nečtu, ale koupila jsem dnes Douglase Hofstadtera - Gödel, Escher, Bach. Pamatuju si z magazínu UNI v 90. letech pajány o kultovní knize a když jsem (s velkým zpožděním) zjistila, že vyšel český překlad, váhala jsem jen chvilku. Doufám, že tam budou ňáký pěkný vobrázky :-) nedělám si moc naděje, že bych to celé pochopila.

Apache - 02.01.2025 21:14:23 #

Momentálně čtu knihu "Don't Call It Hair Metal" kanadského publicisty a profesionálního kytaristy (hrál např. s Lee Aaron, Helix a dalšími kanadskými osmdesátkovými rockery, mj. taky s Gilbym Clarkem z pozdějších GNR) Seana Kellyho. Autor zasvěceně rozebírá osmdesátkovou rockovou scénu a její produkty a je znát, že tu muziku miluje nade vše. V knize hlavně vysvětluje, proč podle něj hard rock 80. let není vůbec tou špatnou věcí, jak se nám ji snaží neustále podávat mudrlanští kritici, ale že je to naopak muzika, která těžce stojí za to. Kelly tak činí věcně, s klidem a bez zbytečných emocí. Nepřesvědčuje za každou cenu, jen o tom všem prostě píše.  Třeba mě ani přesvědčovat nemusí, já už jsem přesvědčený nějakých 40 let, ale tohle pohodové a sympatické vyznání se mi čte velmi dobře. Kniha je všeobecně velmi dobře hodnocena a je první z knih věnovaných glam metalu, které jsem četl (doma mám už tři), která absolutně nepochybuje o tom, že ta muzika je jednoduše dobrá. A nejenže nepochybuje, ona to taky v podstatě každým řádkem s přehledem dokazuje.

Apache - 02.01.2025 19:30:29 #

Mám knihu od Kinga, kde chybí asi deset stran. A je to jen můj výtisk. :-) Každopádně až vezmu Odvržené na pivo (někdy v příštím týdnu), dám vědět jak to s těma písmenkama budu mít já. ;-)

hejkal - 02.01.2025 17:18:16 #

Za málo. Neviem, či je to len môj výtlačok, ale každé cca tri strany vypadlo pár pismen. Čítať sa to dá, tak to neriešim.

Apache - 02.01.2025 15:28:23 #

hejkal: Těžký dík za tvou zmínku o Odvržení. Konečně nějaká horrorová antologie! Kupuju bez rozmýšlení. Barron tě nepřesvědčil... Musíme být na nějaké jiné vlně, protože Ta nádherná věc... je (za mě) jednoznačně nejlepší horrorová sbírka (myšleno kniha povídek jednoho autora) za posledních... dvacet let? Pokud ale máš k němu i po téhle sbírce takový vztah, jedna povídka to nezmění. :-) O to se měli postarat Muži z Porlocku nebo Redfieldská děvčata.

zdenek2512 - 02.01.2025 15:20:00 #

Jakub Zeman: Mijamoto Musaši

hejkal - 02.01.2025 14:01:47 #

Za mňa Langan a Fracassi predstavujú to naj z novodobých autorov. Barron ma veľmi nepresvedčil, ale čítam práve zbierku hororových poviedok Odvržení a má tam jednu novšiu poviedku (2022), tak uvidím, či sa mi trafí do nalády. Je tam skvelá vec, Careyho poviedka Druhá šance, ktorá ma pobavila. Je z pohľadu zombie, prinútenej žiť medzi nami.

Apache - 02.01.2025 13:27:35 #

Teprve teď jsem si přečetl hejkalův post o Fracassiho knize. To mi připomnělo, že jsem si to někdy ještě v létě koupil a nedokázal se prokousat přes prvních 20 stran. Sirotčinec v údolí je přitom můj poslední pokus začíst se do tohoto autora. Četl jsem jeho sbírku povídek (zaujaly mě z toho snad dvě, ale ani jednu nepovažuju za opravdu skvělou) a novelu Sakulina, u které jsem málem umřel nudou (ale dolouskal jsem ji). Pro mě je z nové generace horrormanů pořád nejlepší Laird Barron, i když je fakt, že jeho román Černá tma zapomnění je dokonce ještě horší než celý Fracassi. :-) Panebože, Lairde, pokračuj raději v těch povídkách, to ti jde.  Vůbec poslední cca dva tři roky byly pro mě, co se týče horrorové literatury, jedním velkým zklamáním. Buď (pro mě) špatné, případně nudné (často obojí) romány (asi nejvíc jsem trpěl u Ketchumovy Noci žen) nebo (opět pro mě) hodně slabé sbírky povídek. Proboha, vydejte už někdo zase nějakou pořádnou antologii! PS: Jediná horrorová kniha, která mě v posledních letech jakž takž pobavila a potěšila, byla Vztek a další příběh od Lucy Taylor. A to neříkám, že by to byla kdovíjaká bomba. Ale bavilo.

loutkář Cvak - 02.01.2025 13:02:24 #

Salman Rushdie: Nůž (Knife; 2024, přel. Martina Neradová) Přemítání nad útokem v srpnu 2022, nějakým způsobem navazující na knihu Joseph Anton (2012) o dlouhém životě v ústraní po vyhlášení fatvy, ale mnohem osobnější: tam vše viselo ve vzduchu, tady k tomu útoku došlo, zblízka, nožem. Když už se zdálo, že jsou Satanské verše ne zapomenuté – to se nestane, je to obrovské dílo, které tady zůstane napořád – ale ta nesmyslná kontroverze je pryč. Zdálo se. Není. Rushdie je vždy skvělé čtení, i v knize jako tato.

předchozí »