Diskuze

« další předchozí »

Judith - 19.10.2023 12:23:48 #

K Luboši Pospíšilovi pro jistotu upřesním, že zmíněné dvě hodiny se týkají čistého času vystoupení - koncert skončil v půl desáté. V plánu má termíny až do konce příštího roku, také spíš jednotlivá data s pauzami než souvislá šňůra. Hezký způsob, jak v 73 letech důstojně a s respektem k realitě dávat ze sebe to nejlepší. A mistrovství doprovodné kapely je míněno v ranku nájemných hráčů, kteří vědí, kde je jejich místo. Byli opravdu skvělí, dobře sehraní, slyšeli na sebe a doplňovali se. Přehled jejich působišť ukazuje jasně, jaké je tohle dnes živobytí.

Judith - 18.10.2023 23:26:31 #

Luboš Pospíšil a 5P, host Jan Hrubý Brno, Semilasso 18. 10. 2023 Luboši Pospíšilovi to stále zpívá, možná i díky tomu, že zase tolik nezpívá, asi tak by se daly shrnout dojmy z dvouhodinového komponovaného vystoupení, které definitivně posunula do kategorie "posezení u písničky" pětadvacetiminutová přestávka. Nakročeno tam bylo kromě rozvržení hlediště i samotnou dramaturgií, kdy na dvě Pospíšilem zpívané skladby připadala jedna až dvě v podání houslisty Jana Hrubého a/nebo členů doprovodné kapely, kteří zde představili své další projekty. Ke slyšení tak byla třeba i Variace na renesanční téma nebo Až si pro mě přijdou funebráci. Koncert začal krátce po sedmé hezky zostra Soukromou cestou do Nikam, kterou zpěv skoro nedoběhl - kapela do toho dala možná až trochu moc energie a Pospíšilův hlas byl zpočátku i kvůli haprujícímu ozvučení mezi nástroji zanořený až příliš. Během večera ale nabral na jistotě i síle a dá se říct, že neztratil takřka nic na své specifické kráse. Diváci si tak mohli vychutnat průřez tvorbou se zvláštním důrazem na písně z alba Tenhle vítr jsem měl rád, jehož vinylová reedice (údajně vůbec první od původního vydání, které tehdejší mocní po vyprodání odmítli dovydat) se dočkala slavnostního polití moravským vínem. Za zmínku stojí kapela, o níž oficiální materiály píší: Luboš Pospíšil koncertuje s obnovenou kapelou 5P, kterou dále tvoří kytarista Mirek Linhart (též Yo Yo band, Dr. Max) a o generaci mladší muzikanti: klávesista a kapelník Ondřej Fencl (též Schodiště, Hromosvod, V. Merta, J. Hrubý, V. Koubek, Marsyas...), bubeník Jakub Nývlt (Sto zvířat, Oskar Petr band), baskytarista Jakub Červinka (Sto zvířat, Jan Burian band) a perkusista Michal Hnátek (Divadlo Elf, Jan Hrubý a trio...). Ta zde měla přesně opačnou roli, než je tradiční "doprovodná" - byla kapelou podpůrnou a vedoucí. Nijak okatě, ale právě to nejlépe vypovídá o mistrovství muzikantů, na jejichž adresu zejména od Jana Hrubého padaly ageistické vtípky (baskytaristovi je sotva třicet). Pětice tvořila dokonale vytepané a spolehlivé současné osazení pro letitou perlu, která by bez něj zdaleka tolik nevynikla, ačkoli Luboš Pospíšil dělá i sólové koncerty. Jan Hrubý byl rovnocennou hvězdou večera, potlesk měl možná i silnější. Ten člověk působí dojmem úplnosti teprve s houslemi pod bradou, je s nástrojem dokonale propojený. Byl také nositelem jediného trička s nápisem, které jsem za celý večer zaregistrovala - měl na něm napsáno jednoduše "blues". Sál byl téměř vyprodaný, odhadem něco mezi třemi a čtyřmi stovkami diváků. Nejsilněji se mi jevila zastoupená generace kolem 60. narozenin, určitě mladší publikum než třeba na Jonu Andersonovi v Sono centru. Většinu tvořily páry, i díky několika čistě dámským partičkám byl poměr obou polovin lidstva takřka vyrovnaný, čímž se akce z kategorie hudby založené na elektrických kytarách výrazně vymykala. Zážitek? Ale jo, ačkoli vlnky šplouchaly maximálně o třetí palubu a žádná se nepřelila.

Pegas - 12.10.2023 21:18:09 #

Judith: Spíš je zajímavé, že u nás lidi na tyto koncerty nechodí. Ale je pravda, že se tu ani moc nepořádají a když už ano, tak propagace menších koncertů také moc není, pokud se o to někdo aktivně nezajímá, má málo šanci se o tom dovědět. TFK jsem poznal právě při vydání Unfold The Future a je také mojí nejoblíbenější deskou. Paradox Hotel se mi nejdříve moc nezdál, ale je také moje oblíbené. Na posledních několika albech se nějak nemám čeho chytit, novinku jsem tedy zatím sylšel jenom jednou nebo dvakrát, tu ještě prozkoumám. TFK byla vždy hlavně Stoltova kapela, ale mám z toho pocit, že od Waiting For A Miracle je Stolt obnovil hlavně proto, aby mohl ty svoje sólové věci vydávat pod hlavičkou kapely, což je z marketingového hlediska asi výhodnější. Jako kdyby to začalo s Manifesto Of An Alchemist, kterou vydal jako Roine Stolt's The Flower King se zvýrazněným The Flower King.

chimp.charlie - 12.10.2023 07:13:01 #

Brňáci mezi námi, včera měl u vás (v Kabinetu múz) hrát Kafka Band - byli jste na tom někdo? Mám a líbí se mi jejich alba "Das Schloss" a "Der Process" a docela by mě zajimalo, jak to vychází naživo.

Judith - 11.10.2023 23:39:52 #

Asi kapelám vyhovuje občas komornější prostředí... Bounty klub má opravdu něco do sebe, mít takové místo v dosahu na otočku není vůbec k zahození. TFK dnes už žijí spíš z minulosti (Roine Stolt doopravdy pookřál vlastně jenom v momentech, kdy zmiňoval, jak ta a ta skladba bývala svého času pilířem programu), do Prahy bych měla dilema, to je výlet na dva dny. Máš krásné zážitky - Unfold The Future dneska považuju za jejich absolutní vrchol, tam byli hodně silní.

Pegas - 11.10.2023 22:57:52 #

Úplně toho nelituju, ale kdyby to bylo pro mě přístupnější, tak bych zašel. Viděl jsem je sice dvakrát, na turné k Unfold The Future a k Paradox Hotel a to bylo super (jako obě ty desky), ale už je to zhruba dvacet let zpátky. Nepřestává mě fascinovat, jak tyhle progrockové kapely v okolních zemích hrají často a zaplňují větší prostory a u nás se objeví jednou za čas nějakým omylem a hrají v menších špeluňkách pro prá lidí.

Judith - 11.10.2023 21:50:13 #

Pegas: No ty brďo! Mysím, že TFK jsou na cestě teprve nějak týden, možná pátá show? Atmosféra byla opravdu hustá, publikum místy hlučelo tak, že člověk neslyšel svůj vlastní jekot :D Osobně jsem nechala na parketu všechno, byla jsem na konci regulérně schvácená. Když jsem se v jednu chvíli podívala za sebe, viděla jsem samé shiny happy people - když teda uvážím, že spousta progerů má jako nejvyšší výraz nadšení tichou jiskru v oku, že ano. Hasse se pěkně rozproudil, to bylo vidět. Ještě basák působil vyloženě spokojeně, takový usmívající se Buddha. Na druhou stranu, Vojta stál jen asi čtyři řady od pódia a říkal, že v tišších pasážích slyšel lidi kolem u stolů, jak se baví. Myslím, že v sále nebyla ani úplná tma, bylo to trochu netradiční rozložení na koncert. Ale ten klub působí naživo prostorně, moderně, vzdušně a zároveň bytelně. Myslím, že jim trochu škodí jejich webovky, čekala jsem větší špeluňku. A jo, řekla bych, že bylo plno, ale kolik, to nevím. Sto padesát lidí možná?  Celkově bych řekla, že to bylo spíš prostě jen hezké, milé, příjemné než kdovíjaký velký zážitek, takové sluníčko, co září, ale moc nesálá a nepálí. Možná to nakonec není tak málo. Litovat kdovíjak nemusíš, to zas ne. A teda kdybych chtěla vymyslet nějaké mučeníčko pro hudební znalce, předložím jim poznávačku písní TFK, to se vážně nedá rozeznat od sebe.

Pegas - 11.10.2023 20:11:01 #

Judith: Nevím, kolikátý to byl koncert tohoto turné, ale Hasse Froberg psal "I’d say the audience in Bounty Rock Cafe proved to be the loudest and most emotional one so far. On top of that it was quite a lot of people attending the show (maybe even a full house). Then I must also add that the city of Olomouc was a really nice new acquaintance, so all in all our first time in Czech Republic has been a great experience. Contrary to my latest update, we are now travelling in sunshine." Kolik tam tak mohlo být lidí?

Judith - 11.10.2023 01:33:49 #

The Flower Kings 10. 10. 2023 Bounty Rock Cafe, Olomouc Dvouhodinová show k aktuálnímu albu Look At You Now přinesla tři kousky z novinky (první dvě skladby a pak předposlední A Day For Peace, což byl asi nejklidnější moment večera), výrazně bylo zastoupeno album Stardust We Are - na závěr koncertu zazněla finální petadvacetiminutová kompozice a předtím ještě téměř desetiminutová Church Of Your Heart a kratší Ghost Of The Red Cloud. Jako přídavek posloužila skladba Paradox Hotel ze stejnojmenného alba, asi největší vypalovačka, zaznělo i něco z desky Flower Power, tam mi název neutkvěl. Těžiště večera tedy bylo jednoznačně ve starším materiálu, ačkoli například na debutové album nedošlo. Bounty Rock Cafe je i pro kapelu podobného formátu důstojný prostor, přestože plocha přímo před pódiem je opravdu malá (mnohem víc lidí sledovalo koncert od stolů) a reproduktory vysunuté do prostoru ji pokrývají jen z půlky. Při hledání optimálního místa jsem tuto skutečnost zaregistrovala s nelibostí, nakonec ale nemám dojem, že bych slyšela špatně nebo málo, ani když jsem skončila přímo u pódia - bývala bych mohla Roinemu rozvázat tkaničky. Palec nahoru patří publiku, které žije s podnikem ve zjevné symbióze (vmagistr zmínil, že si spoustu tváří pamatuje z nedávné jiné akce klubu), umí to rozbalit a ví, jak má vypadat aplaus. K vidění byla spousta velmi vybraných triček včetně například Gentle Giant na dámě něco přes padesát.  The Flower Kings nastoupili na pódium pár minut po osmé a byla to vskutku podívaná, jedna barevná košile vedle druhé (zvlášť z vlnitých žlutočerných pruhů baskytaristy Michaela Stolta doslova přecházel zrak). Vystupování mají pánové spíše decentní, Roine Stolt se po většinu večera tvářil jako knihovnice uprostřed líného odpoledne, na frontmana bych tipovala spíš druhého zpívajícího kytaristu Hasseho Fröberga. Vychutnala jsem si doslova hmatatelné bicí, bohužel se mi definitivně potvrdilo, že speciálně jim připlacatělý zvuk aktuálního alba vysloveně uškodil. Též kytary působily podstatně živějším dojmem. Pánové hráli s chutí a dobře, i když večer nesla spíš celková atmosféra než ekvilibristické výkony a místy to celé možná mohlo mít víc energie a ráznosti. První cca čtvrthodinu se pro mě dění na pódiu přetahovalo o pozornost s okolním světem. Moje neodbytná představivost mi podsouvala obrazy nafukovací rakety z kreslené rodiny Smolíkovy, kterak se nadouvá a snaží se odlepit od země. Nicméně pak se Ládínkovi zadařilo a hudba mě vtáhla. Vesmír se ale úplně nekonal, připadala jsem si spíš jako papírová loďka na malé říčce - hezky to nadnášelo, scenérie se vyvíjela příjemným tempem, část večera jsem jen tak zevlovala v rákosí, peřejí též dost.  Speciální poděkování směřuje Vojtovi za bezpečnou cestu tam i zpět a také za bonusové několikaminutové pantomimické vystoupení "kam jen jsem tu kartu dal" u závory na výjezdu z parkoviště (zmiňuji s výslovným souhlasem performera :)).

Judith - 01.09.2023 22:32:51 #

Na pódiu je strašně zajímavé, jak člověka reflektory úplně odříznou od okolí. Jednou jsem zažila (jako přednášející, zpívám jedině v sebeobraně, jak říká kamarádka) a je to velice specifické prostředí a nastavení. Jeviště je vyňaté z běhu okolního světa, svůj vlastní prostor. A čtvrtá stěna má něco do sebe.

« další předchozí »