Diskuze

« další předchozí »

Judith - 13.08.2023 13:19:28 #

Jon Anderson v Sono centru - video průřez večerem

Judith - 10.08.2023 01:42:24 #

Jon Anderson & Paul Green Rock Academy Sono centrum, Brno Bylo to báječné, hned bych šla znovu. Po příchodu do sálu jsem ale měla chuť otočit se na podpatku. Dorazila jsem uprostřed předprogramu, který obstarávala samotná Paul Green Rock Academy bez Jona a který sestával (jako ostatně i část hlavního programu) z cover verzí. Nějaká dívenka se tam právě snažila o The Great Gig in the Sky... působilo to na mě jako soutěž talentů nebo školní besídka. Dojem školní besídky nevymizel ani později, ale změnila jsem na to mládí poměrně dost náhled. Mladí byli všichni v doprovodné skupině strašně, některým bych nehádala víc než čtrnáct, ale pravda bude asi o pár let dál. Bylo jich dohromady snad pětadvacet, nechtěla bych tohle hejno nahánět s večerkou. Hodně se na pódiu střídali, někteří vyměnili i víc nástrojů. Ty byly kromě kláves všechny zdvojené, kytar bylo v jednu chvíli na pódiu snad pět. O sóla se poctivě dělili - věřím, že spíš proto, aby měl každý svých pár vteřin slávy, než že by to jinak nezvládli.  Zajímavé bylo, jak různorodá to byla podívaná. Jon se později přiznal, že si pořád nemůže zapamatovat, jak se kdo jmenuje, i když je s nimi na cestě už šest týdnů (na časový údaj si vzpomínal též docela těžce, vůbec jeho proslovy mezi skladbami dávaly hádat, že se duševně pohybuje v jiných dimenzích, než je všední sdílená realita), během večera se ale postupně ukazovala osobitost jednotlivých mladých hudebníků. Vizuálně by zapadli na Woodstock a vlastně to hezky dokreslilo atmosféru večera. Holka s lenonkami a vlasy pod zadek. Barevné saténové košile a náramky. Sošná blondýnka v kožených kalhotách, když zpívala Kashmir, stačilo přimhouřit oči a člověk viděl Planta. (Později hrála ještě s jednou kolegyní na akustickou kytaru Mood For a Day). Kluk v kožichu na holém těle, který dělal Eminema - Lose Yourself (Anderson k tomu hrál na kytaru, říkal, že tuhle skladbu miluje při řízení auta a hodně nahlas). Vzorované minišaty. Holka s modrými vlasy a netopýřím výstřihem. Kluk, který jako by vypadl ze Star Treku... Krásné bylo sledovat, jak jsou všichni nadšení, pozpěvovali si i ti, kteří před sebou neměli zrovna mikrofon, během Owner Of a Lonely Heart v jednu chvíli všichni vyskočili do vzduchu a pak se tomu chichotali, vlnili se do rytmu, když začala nová skladba, jako by říkali Je, to je ta moje, tu chci slyšet! Bylo to nakažlivé a podle toho, co jsem vyslechla po koncertu, publikum mladistvé zaujetí ocenilo, někteří patrně cítili i jistou pýchu, že "jejich" hudbu takto prožívá mladá generace.  Sál byl zcela zaplněný a publikum působilo jinak než na akcích, které jsem zatím zažila - skoro žádná trička (všehovšudy jsem viděla tři, Misplaced Childhood, Slade a Toto), spíš už člověk potkal rybářskou vestu, věkový průměr dobře 65 a téměř samí muži. Hodně se tleskalo, aplaus vestoje měl Anderson už při nástupu, skoro se nevytahovaly telefony a moc se nechodilo k baru, většina lidí se o přestávce vůbec nezvedla. Nálada ale byla živá, všichni působili vyloženě šťastně, chlapík přede mnou vypadal, že se radostí rozskočí, na závěrečnou Roundabout to v uličce pořádně rozbalil. Pokud to vypadá, že líčím setkání prarodičů s vnoučaty, která předvádějí, co umí, je to svým způsobem pravda. Byla to velká "rodinná oslava" a nadšení v některých případech převyšovalo dovednost. Bylo tam tělo na tělo a hrozně vydýchaný vzduch, lidská blízkost se vším všudy, nějak to ale nevadilo. Bylo to zároveň nadzemsky krásné, už jen sborový zpěv v úvodní Yours Is No Disgrace. Uvědomila jsem si velice silně, jak je hudba Yes radostná a svěží, dalo by se říct věčně mladá. Zlom pro mě nastal s druhou I've Seen All Good People, ta mě dostala a pak už bylo všechno dobré. Andersonův hlas zraje velice pěkně a mistr si možná nepamatuje, co dělal včera, ale skladby má pod kůží dokonale. Obdivovala jsem jeho frázování, například během Vangelisovské State Of Independence, která je v tomto ohledu dost náročná. U skladeb z Close To The Edge (zazněly všechny) už tak přesný nebyl, ale v tu chvíli mi to nepřišlo. Při poslechu originálu doma uznávám, že působivost je ještě někde jinde, ale jsem ráda, že jsem zažila obojí. On sám byl zejména během I Get Up, I Get Down viditelně pohnutý. Z dalších skladeb bych jmenovala ještě například Leave It, kterou publikum vřele přijalo, nebo celým sálem hromadně odzpívanou Starship Trooper. Hlavní program trval dobré dvě hodiny. Jsem dost otevřená personálním změnám v kapelách, většina velkých odchodů, které pro část fanoušků znamenají konec starých dobrých časů, mi nijak nevadí. Klidně budu obdivovat vodu za to, že je mokrá, a čmeláka pro jeho žluté pruhy. Na každém si zkrátka umím najít něco dobrého a osobitého. Yes jsou jediná výjimka - na Jonu Davidsonovi nevidím vůbec nic a koncert s ním za mikrofonem mě v nejmenším neláká. Jsem ráda, že jsem zažila Jona Andersona.

jiří schwarz - 04.08.2023 02:02:15 #

Pegas na Stingovi: hezké čtení. Zvažoval jsem pojíždku tam, možná škoda, že jsem vzdal (mám ho dost rád, ale přece jen ne 100% má krevní skupina). Hezky autenticky popsáno, díky.

hejkal - 02.08.2023 16:06:50 #

11.9.2021 v covidovom marazme vystúpil v Bratislave Billy Cobham s Big Bandom Gustava Broma a ja som bol pri tom. Spomienku som zavesil na svoj blog.

hejkal - 28.07.2023 21:16:15 #

Môj posledný veľký bratislavský koncert pred Covidom, hudobne jeden z najlepších zážitkov, organizačne mizerný. Alice Cooper v Inchebe v septembri 2019 - pár slov nájdete na blogu.

Antony - 28.07.2023 11:30:29 #

Včera jsem byl na koncertě skupiny ŠKAREDÁ HOLKA. Co k tomu říct? Byl to opravdu zvláštní den, mám vybráno doufám na hodně dlouho dopředu. Moje oblíbená skupina ŠKAREDÁ HOLKA hrála co by kamenem dohodil od mého pracovního působiště. To by byl hřích vynechat. Jižanský blues rock byl naživo perfektní, zajímavé je, že preferovali pomalejší skladby, mělo to dobrou atmosféru. Atmosféra bezprostřední, hráli na pódiu, co je součástí místní hospody, prakticky domácké prostředí. Lidí plno, je vidět, že v Brně dovedou přitáhnout. Pobyl jsem necelou hoďku, hoši mi podepsali desky, zážitek OK, ale nějak mne to nenaplnilo. Koncerty nejsou můj způsob. Stačilo. To samé si doma poslechnu líp a pohodněji. O hodně víc si to užiju. V uších mi píská ještě teď, nedovedu si představit takový záhul častěji. Nějaké cestování stovky kilometrů na koncertní vystoupení, to mi přijde opravdu absurdní. Priority mám rozhodně srovnané.

Judith - 21.07.2023 18:23:27 #

Člověk si zase srovná priority - vždycky je hlavní, kvůli komu to stojí za to.

Pegas - 21.07.2023 17:27:30 #

Jo, tam jsem mohl jet až v šest a za půl hodinky jsem tam byl za 24 Kč. Zpátky pěšky 11 km, ale cesta dobrá. Obábám se, že kdybych bydlel v Praze, musel bych se víc krotit a zašel bych na víc menších koncertů. Nedovedu si představit Německo nebo Polsko v nějakém městě, kde se hodně pořádají koncerty, tam by člověk mohl nechat celou výplatu za lístky. Letos zatím nemám nic s jistotou naplánované, uvažuji o Flower Kings, Aristocrats a možná i Cellar Darling/Iamthemorning.

Judith - 21.07.2023 16:47:23 #

Pegas: Pěkné čtení a hezký zážitek, prima, že ti koncert takhle sednul! To necestování dělá hrozně moc, aspoň pro mě. Jak mám něco za rohem, zážitek je mnohem příjemnější, bez rozptylování a únavy z x hodin v dopravě. Plánuješ letos ještě něco? Moc dat asi už nepřibude... (Já mám před sebou akci každý měsíc krom září zatím...)

Pegas - 21.07.2023 13:21:14 #

Sting Předskokan: Joe Sumner 19.7.2023, Pardubice (Enteria Arena)   Ještě před pár lety by mě ani nenapadlo, že bych chtěl navštívit koncert Stinga, natož abych dal za samotný lístek asi nejvíc, co jsem kdy za koncert zaplatil (i když tady mi v podstatě odpadly cestovní náklady). Ale na koncerty nejezdím tak často a když už ano, obvykle si už připlatím za lístek v přední části. Dlouho jsem měl Stinga nějak zaškatulkovaného z rádií a jsem rád, že jsem ho pro sebe v nedávné historii objevil a velice si oblíbil všechna alba The Police a první čtyři sólovky (další desky už mě až na pár skladeb nezaujaly). I tento koncert by mi však uniknul, nebýt dvou věcí. Zaprvé konání v sousedních Pardubicích a zadruhé setlist zaměřený z velké části na ty skladby, které patří mezi mé oblíbené. Obdobný koncert se konal vloni v Praze, jenom došlo k částečné obměně setlistu.   Pokud jde o organizaci u vstupu to trochu vázlo, protože nebylo zřejmé, do které fronty si stoupnout, naštěstí jsem zjistil, že jsem trefil tu správnou pro stání před pódiem. Kudy se tam dostat bylo značeno poněkud nevýrazně, ale protože tam ještě neproudily davy lidí, šipek jsem si všimnul a v pohodě se dostal na místo. Prostor jsem zaujal před středem pódia a asi deset metrů od něj, takže s pěkným výhledem a periferně jsem viděl celé pódium. Přišel jsem krátce po otevření, nikde žádné davy lidí, tak to nebylo tak hrozné, ale podle fotek a některých ohlasů se později před halou vytvořil větší dav příchozích a odbavení asi trvalo déle, že někteří přišli i o předskokana. Otázka ale je, jestli nepřišli na poslední chvíli. Vzhledem k letním vedrům jsem měl trochu obavu, jak bude uvnitř, ale v hale bylo příjemně, a to po celou dobu. Hala se postupně zaplnila asi celá, vzhledem k tomu, že před koncertem někteří sháněli lístky, bylo asi vyprodána. Ale na ploše žádná velká tlačenice nebyla, což bylo fajn.   Program probíhal přesně podle plánu a ve 20 hodin nastoupil na pódium Stingův syn Joe Sumner pouze s akustickou kytarou a lehkým doprovodem ze záznamu. Vůbec jsem o něm nic nevěděl, nic jsem nečekal, ničím nepřekvapil. Předvedl se jako klasický písničkář, kterých jsou mraky, odehrál asi pět písniček a po půlhodině se rozloučil. Bylo to akorát, aby to nezačalo příliš nudit, ale nějak extra jsem se nebavil. Vůbec netuším, kolik toho nahrál, jak je známý, kolik může mít fanoušků u nás, ale jeho vystoupení úplně bez odezvy nebylo, tak se to asi líbilo, i když bylo znát, že kvůli němu sem asi nikdo nepřišel.   Pak nastala klasická krátká příprava pódia a nástrojů pro hlavní koncert, a přestože už bylo hotovo, čekalo se přesně na 20:45, jak bylo předem oznámeno v harmonogramu. A pak začal opravdu parádní koncert, který jsem si užil od začátku do konce. Úvod obstarala Message In A Bottle od The Police a hned potom Englishman In New York, ve které se poprvé představil doprovodný hráč na harmoniku. Po ní Sting krátce představil muzikanty a pak následovala jedna pecka za druhou, žádné velké proslovy mezi nimi a některé písničky na sebe i navazovaly bez pauzy. Zaznělo i několik skladeb z poslední studiovky The Bridge (2021). Celý setlist uvádím níže, většinu jsem znal, o to víc jsem si hudbu mohl vychutnat. Navíc bych uvítal snad jenom moji oblíbenou Seven Days, ale na výběr si nestěžuji.   Přestože Sting už překročil sedmdesátku, stále působí velmi charismaticky, hraje a zpívá výtečně a evidentně je i ve skvělé fyzické kondici. Jeho značně ošoupaná baskytara pamatuje nejspíše začátky jeho kariéry, ale jak jsem někde četl, možná je to jenom kopie, každopádně Sting je s ní řádně sžitý, je jeho přirozenou součástí a zní parádně. Z ostatních muzikantů jsem znal jenom kytaristu Dominica Millera, jehož přítomnost mě potěšila, neboť jsem si mylně myslel, že Stinga doprovázejí smí mladíci. Miller byl pro mě po Stingovi další hvězda večera, i když působí nenápadně ta jeho kytara a zvuk je prostě úžasný, stačí jednoduché hrábnutí do strun a naprosto mě dostával.   Ostatní muzikanty jsem vůbec neznal a musel jsem si jejich jména dohledat. Vyzdvihnul bych Shanea Sagera s foukací harmonikou, která mnohé skladby obohatila a třeba v Brand New Day zněla stejně jako od Stevieho Wondera, který ji původně nahrál na desce. Bubeník Zach Jones působil jako studentík, snad všechny písničky si pro sebe i odzpíval, ale jeho hra na bicí se mi jevila trochu úsporná. Tím nemyslím, že by hrál špatně, ostatně to by si ho Sting ani nevybral a ten tomu rozumí jistě líp než já, ale proti jeho předchůdcům z minulosti to byla jenom taková jistota. Doprovodný zpěvák a zpěvačka se svých rolí zhostili přesně tak, jak lze očekávat, dostali i sólový prostor, Gene Noble v Shape Of My Heart a Melissa Musique v Heavy Cloud No Rain. Ke konci se v King Of Pain objevil za mikrofonem i Joe Sumner. Ke klávesistovi Kevonu Websterovi nemám co napsat. Bohužel klávesy byly tak utopené, že jsem ho vnímal opravdu jenom občas, což je škoda. Hudba sice nebyla na klávesách postavená, ale je to další obohacující prvek, který chyběl.   Pokud jde tedy o zvuk, byl celkem dobrý. Úroveň hlasitosti snesitelná bez následného pískání v uších. Krásně byla slyšet kytara i bicí. Zaznamenal jsem chvilkový výpadek harmoniky a možná se občas trochu ztrácely i doprovodné vokály. Stingův zpěv byl v pohodě, baskytara mohla být výraznější, ale nebyla úplně utopená. O klávesách už jsem psal, tam byl největší problém. Celkově ale zvuk hodnotím jako příjemný a nadprůměrný.   Za zmínku stojí i vizuální stránka koncertu. V pozadí širokoúhlá projekční plocha, na které se objevovaly spíše abstraktní obrazce dotvářející atmosféru jednotlivých písní, po stranách dvě projekční plochy, na které byl přenášen obraz z kamer (asi dvou), takže i ti vzadu mohli vidět muzikanty detailněji. Žádná velká světelná show se speciálními efekty se nekonala, ale úplně chudé osvětlení také nebylo. Řekl bych, že to bylo odpovídající koncertu a celá scéna i na pohled působivá. Stál jsem zhruba pod přední řadou světel, takže jsem to nevnímal v celkovém měřítku, z povzdálí to jistě vyniklo trochu jinak, ale já jsem raději blíže muzikantům.   S koncertem jsem byl naprosto spokojený, i přes ty drobné výhrady. Během hodiny a třičtvrtě zaznělo dvaadvacet písniček, z nichž naprostá většina mi opravdu sedla, ale líbily se mi i ty (pro mě) neznámé z posledního alba. Jednoznačně to byl velký hudební zážitek a jsem vděčný pořadatelům, že jednou uspořádali takový koncert i v Pardubicích, protože někam dál už bych asi s ohledem na cenu lístku a dopravy asi nejel.   Po konci koncertu se ukázalo, že není úplně zvládnutý odchod z haly, odkud vedly z plochy asi jenom dvě cesty, které se hned ucpaly. Stejně už to ale bylo časově na hraně, že nebylo jisté, zda stihnu poslední vlak, tak jsem těch pár minut počkal na ploše, než se to uvolní. Trochu pozdě otevřeli i boční průchod ven na parkoviště, který by vše urychlil. Ale stejně už jsem věděl, že domů půjdu pěšky. S tím jsem ale počítal, tak mi to ani nevadilo.   Sestava: Sting – baskytara, akustická kytara, zpěv Dominic Miller - kytary Zach Jones – bicí Kevon Webster – klávesy Shane Sager – harmonika Gene Noble – doprovodný zpěv Melissa Musique – doprovodný zpěv   Setlist: Message In A Bottle (The Police) Englishman In New York Every Little Thing She Does Is Magic (The Police) If You Love Somebody Set Them Free If It's Love Loving You Rushing Water If I Ever Lose My Faith In You Fields Of Gold Brand New Day Heavy Cloud No Rain Shape of My Heart Why Should I Cry For You? All This Time Mad About You Walking On the Moon (The Police) So Lonely (The Police) Desert Rose King Of Pain (The Police) Every Breath You Take (The Police) ----- Roxanne (The Police) Fragile

« další předchozí »