Diskuze

« další předchozí »

Judith - 11.10.2023 23:39:52 #

Asi kapelám vyhovuje občas komornější prostředí... Bounty klub má opravdu něco do sebe, mít takové místo v dosahu na otočku není vůbec k zahození. TFK dnes už žijí spíš z minulosti (Roine Stolt doopravdy pookřál vlastně jenom v momentech, kdy zmiňoval, jak ta a ta skladba bývala svého času pilířem programu), do Prahy bych měla dilema, to je výlet na dva dny. Máš krásné zážitky - Unfold The Future dneska považuju za jejich absolutní vrchol, tam byli hodně silní.

Pegas - 11.10.2023 22:57:52 #

Úplně toho nelituju, ale kdyby to bylo pro mě přístupnější, tak bych zašel. Viděl jsem je sice dvakrát, na turné k Unfold The Future a k Paradox Hotel a to bylo super (jako obě ty desky), ale už je to zhruba dvacet let zpátky. Nepřestává mě fascinovat, jak tyhle progrockové kapely v okolních zemích hrají často a zaplňují větší prostory a u nás se objeví jednou za čas nějakým omylem a hrají v menších špeluňkách pro prá lidí.

Judith - 11.10.2023 21:50:13 #

Pegas: No ty brďo! Mysím, že TFK jsou na cestě teprve nějak týden, možná pátá show? Atmosféra byla opravdu hustá, publikum místy hlučelo tak, že člověk neslyšel svůj vlastní jekot :D Osobně jsem nechala na parketu všechno, byla jsem na konci regulérně schvácená. Když jsem se v jednu chvíli podívala za sebe, viděla jsem samé shiny happy people - když teda uvážím, že spousta progerů má jako nejvyšší výraz nadšení tichou jiskru v oku, že ano. Hasse se pěkně rozproudil, to bylo vidět. Ještě basák působil vyloženě spokojeně, takový usmívající se Buddha. Na druhou stranu, Vojta stál jen asi čtyři řady od pódia a říkal, že v tišších pasážích slyšel lidi kolem u stolů, jak se baví. Myslím, že v sále nebyla ani úplná tma, bylo to trochu netradiční rozložení na koncert. Ale ten klub působí naživo prostorně, moderně, vzdušně a zároveň bytelně. Myslím, že jim trochu škodí jejich webovky, čekala jsem větší špeluňku. A jo, řekla bych, že bylo plno, ale kolik, to nevím. Sto padesát lidí možná?  Celkově bych řekla, že to bylo spíš prostě jen hezké, milé, příjemné než kdovíjaký velký zážitek, takové sluníčko, co září, ale moc nesálá a nepálí. Možná to nakonec není tak málo. Litovat kdovíjak nemusíš, to zas ne. A teda kdybych chtěla vymyslet nějaké mučeníčko pro hudební znalce, předložím jim poznávačku písní TFK, to se vážně nedá rozeznat od sebe.

Pegas - 11.10.2023 20:11:01 #

Judith: Nevím, kolikátý to byl koncert tohoto turné, ale Hasse Froberg psal "I’d say the audience in Bounty Rock Cafe proved to be the loudest and most emotional one so far. On top of that it was quite a lot of people attending the show (maybe even a full house). Then I must also add that the city of Olomouc was a really nice new acquaintance, so all in all our first time in Czech Republic has been a great experience. Contrary to my latest update, we are now travelling in sunshine." Kolik tam tak mohlo být lidí?

Judith - 11.10.2023 01:33:49 #

The Flower Kings 10. 10. 2023 Bounty Rock Cafe, Olomouc Dvouhodinová show k aktuálnímu albu Look At You Now přinesla tři kousky z novinky (první dvě skladby a pak předposlední A Day For Peace, což byl asi nejklidnější moment večera), výrazně bylo zastoupeno album Stardust We Are - na závěr koncertu zazněla finální petadvacetiminutová kompozice a předtím ještě téměř desetiminutová Church Of Your Heart a kratší Ghost Of The Red Cloud. Jako přídavek posloužila skladba Paradox Hotel ze stejnojmenného alba, asi největší vypalovačka, zaznělo i něco z desky Flower Power, tam mi název neutkvěl. Těžiště večera tedy bylo jednoznačně ve starším materiálu, ačkoli například na debutové album nedošlo. Bounty Rock Cafe je i pro kapelu podobného formátu důstojný prostor, přestože plocha přímo před pódiem je opravdu malá (mnohem víc lidí sledovalo koncert od stolů) a reproduktory vysunuté do prostoru ji pokrývají jen z půlky. Při hledání optimálního místa jsem tuto skutečnost zaregistrovala s nelibostí, nakonec ale nemám dojem, že bych slyšela špatně nebo málo, ani když jsem skončila přímo u pódia - bývala bych mohla Roinemu rozvázat tkaničky. Palec nahoru patří publiku, které žije s podnikem ve zjevné symbióze (vmagistr zmínil, že si spoustu tváří pamatuje z nedávné jiné akce klubu), umí to rozbalit a ví, jak má vypadat aplaus. K vidění byla spousta velmi vybraných triček včetně například Gentle Giant na dámě něco přes padesát.  The Flower Kings nastoupili na pódium pár minut po osmé a byla to vskutku podívaná, jedna barevná košile vedle druhé (zvlášť z vlnitých žlutočerných pruhů baskytaristy Michaela Stolta doslova přecházel zrak). Vystupování mají pánové spíše decentní, Roine Stolt se po většinu večera tvářil jako knihovnice uprostřed líného odpoledne, na frontmana bych tipovala spíš druhého zpívajícího kytaristu Hasseho Fröberga. Vychutnala jsem si doslova hmatatelné bicí, bohužel se mi definitivně potvrdilo, že speciálně jim připlacatělý zvuk aktuálního alba vysloveně uškodil. Též kytary působily podstatně živějším dojmem. Pánové hráli s chutí a dobře, i když večer nesla spíš celková atmosféra než ekvilibristické výkony a místy to celé možná mohlo mít víc energie a ráznosti. První cca čtvrthodinu se pro mě dění na pódiu přetahovalo o pozornost s okolním světem. Moje neodbytná představivost mi podsouvala obrazy nafukovací rakety z kreslené rodiny Smolíkovy, kterak se nadouvá a snaží se odlepit od země. Nicméně pak se Ládínkovi zadařilo a hudba mě vtáhla. Vesmír se ale úplně nekonal, připadala jsem si spíš jako papírová loďka na malé říčce - hezky to nadnášelo, scenérie se vyvíjela příjemným tempem, část večera jsem jen tak zevlovala v rákosí, peřejí též dost.  Speciální poděkování směřuje Vojtovi za bezpečnou cestu tam i zpět a také za bonusové několikaminutové pantomimické vystoupení "kam jen jsem tu kartu dal" u závory na výjezdu z parkoviště (zmiňuji s výslovným souhlasem performera :)).

Judith - 01.09.2023 22:32:51 #

Na pódiu je strašně zajímavé, jak člověka reflektory úplně odříznou od okolí. Jednou jsem zažila (jako přednášející, zpívám jedině v sebeobraně, jak říká kamarádka) a je to velice specifické prostředí a nastavení. Jeviště je vyňaté z běhu okolního světa, svůj vlastní prostor. A čtvrtá stěna má něco do sebe.

loutkář Cvak - 01.09.2023 22:02:02 #

No, komunikace s publikem ... když jsem se naposledy někoho kdesi na internetu zeptal, jakou komunikaci si představuje – protože nekomunikace s publikem se v souvislosti s Calem zmiňuje dost často – dopadlo to tak, ať se přestanu povyšovat (není dobré říkat, že chodíte na koncerty kvůli hudbě a ne kvůli řečem o hudbě, vyjádřil jsem to příliš přímě). Lidé tím občas myslí i nějakou..., nevím jak to vyjádřit, ale engagement je to slovo. Někteří to zvládají, někteří ne, v té první skupině si představím třeba Bowieho (z toho co jsem viděl, moc toho není), ale nevidím důvod si stěžovat na to, že to někdo (ta druhá skupina lidí) nedělá, třeba se v té roli prostě necítí dobře, ne každý je přirozeně bavič. U Calea si teď přeju jen to, aby se stoprocentně soustředil na hudbu a nic kolem (vypětí sil je na něm znát). Cale asi trochu spadá do té kategorie "stejných proslovů a vtípků", třebaže to nejsou žádné dlouhé řeči. "Hello [název města], nice to see you!" říká při většině koncertů, občas trochu jinak ("Hello Brum, how ya doin'!"), k tomu občas (ale minimálně) "this song's called..", a na konec "see you again soon, good night". Dřív třeba trochu uvedl nějakou píseň, ale jen pár slovy, z posledních let si to nevybavuju. Když se na jednom koncertu toho zimního turné (Ženeva?) rozbil zesilovač, tak zatímco kytarista zápasil, Cale chvíli (možná minutu) komentoval jeho činnost. Při jednom koncertu vloni na něj někdo zakřičel "tell us a story John", načež se zamyslel, a po chvíli řekl: "no". Svým způsobem bych byl rád, kdyby tam nějaká komunikace (engagement) proběhla, ale prostě to k němu nepatří a vyřešeno. Lepší nic než nějaké hecování (o něco se snažila i předkapela v Helsinkách) nebo historky (typicky Laco Deczi) nebo jen nějaké nesmysly, aby se něco řeklo. Zase třeba u kapel typu Iron Maiden to bez nějakého hecování nejde (nebo to s nimi mám spojené). Když jsem byl před časem na Lubomyru Melnykovi, tak prokecal polovinu koncertu, u jeho druhu hudby je to obzvlášť rušivé (na druhou stranu chápu, že si musí občas odpočinout). V čem je naživo silný? No, to se asi pořád snažím zjistit, ne? Ale vážně, na to neodpovím, neumím, kdybych uměl, už bych to napsal. Gattolino to pod tou recenzí pár slovy napsal líp než bych kdy dokázal já :-) (Aby bylo jasno, na Caleových koncertech je spousta věcí špatně, a další spoustu bych si taky přál jinak, ale je třeba si užívat to, co je, nic jiného není.) Zážitku s Riverside rozumím.

Judith - 01.09.2023 20:13:12 #

Ještě si sem odložím jednu svou frustraci, když se vracíme k těm starším zážitkům - tehdy jsem to nezmínila, doufala jsem, že to vyšumí, ale nevyšumělo. Dost se mi v Katowicích zprotivil Mariusz Duda z Riverside. V létě jeli hodně velkých festivalů a nastoupili na publikum s ohromnou energií, ale podle mě to přepálili - tady to publikum rozhodně bylo schopné udržet pozornost déle než deset minut, nebylo potřeba ho neustále kontrolovat, jestli se baví, a hecovat, ať se baví víc. Co mi v jednu chvíli opravdu vadilo a asi je to pro mě obecně no-go: na něm bylo vidět, že si užívá, jak ty lidi ovládá. Brr. Tady ty vůdcovské momenty mě nějak bytostně odpuzují. Asi je to částečně moje osobní téma, pranic se mi nelíbí představa rozplynutí v davu, ztráty identity nebo jak to říct, tohle pro mě bylo dost nepříjemné. Navíc šlo o to, že se (opravdu dobrých pár minut) snažil lidi dirigovat, aby cosi zařvali šeptem. Šeptání je podle mě velice ošidná věc, strašně snadno zneužitelná, protože působí podprahově. Laciný efekt. Třikrát brr.

Judith - 01.09.2023 19:44:21 #

To zní skoro jako příslovečné Trautenberkovy nářky, že kyselo bylo moc kyselý a bramborák moc bramborovej... když si vzpomenu, jaký zážitek měl z pražského Caleova koncertu Gattolino (škoda, že tehdy nenapsal víc), řekla bych, že v tomhle případě problém asi nebude - jenom - na pódiu... Přijde mi, že tady ti profesní hodnotitelé někdy mají k umění dost spotřební přístup, snadno a vlastně rádi něčí "výkon" odmávnou jako moc tohle a málo tamto, aniž by to na sebe chvíli nechali působit.  Zaujala mě komunikace s publikem. Líbí se mi postřeh, že hudebník komunikuje hudbou, osobně mi velké mluvení na koncertech spíš vadí, vytrhuje mě z nálady, ale chápu, že je to věc, kterou mnozí v obecenstvu očekávají. Líbí se mi, když je znát, že muzikant reaguje na aktuální reálnou situaci, náladu, když to nejsou ty samé proslovy a vtípky na každé štaci. Ale to je dost náročné, hlavně u dlouhých šňůr a velkých vystoupení. Někdy může být nejlepší, když umělec přinese na pódium jakousi svoji vlastní bublinu a atmosféru a zůstane v ní, u toho je pro mě třeba taky zajímavé být.  Ty jsi těch koncertů zažil hodně, řekl bys, že má Cale v tomto nějaký svůj přístup? Občas je asi vidět, že to člověku ten den moc nesedlo, to je riziko předem plánovaných akcí - já taky vždycky trochu trnu, jestli budu mít zrovna daný den chuť na tuhle konkrétní hudbu (proto jsem nakonec zavrhla jet do Prahy na Swans). Ale když se daří, v čem je podle tebe Cale naživo silný?

loutkář Cvak - 01.09.2023 17:12:02 #

Ještě k tomu Caleovi, recenze moc nečtu, teď se ke mně dostala jedna z toho posledního koncertu. Autor v ní píše, že to celé bylo obrovské zklamání, že Cale nekomunikoval s publikem (je to hudebník, komunikuje hudbou), že Caleův hlas příliš připomíná hlas Davida Byrnea, ale postrádá jeho hypnotické běsnění a puls (nebo tak něco), že jeho hlas připomíná i Davida Bowieho, ale nemá jeho charisma, že koncert neměl žádné vrcholy, že všechny jeho texty jsou moc ponuré, že jeho písně sice nesou nějaké poselství, ale Caleovo skromné vystupování (tj. žádné divadlo à la Byrne?) vyvolá v publiku jen pokrčení ramen a zívání, že kdyby hrál písně Lou Reeda, udělá líp; že kdyby hrál každý den stejný setlist, udělá líp (brečí že nezahrál jeho oblíbenou píseň, kterou pár dnů předtím hrál); že za to asi může to vlhko a průvan a že by Cale udělal líp, kdyby zůstal doma v Kalifornii. (Pochválil dvě písně a projekce.) A vyšlo to v jedněch z tamních největších novin. Já jen aby tady byl i jiný pohled. Ale normální lidi si to užívali, sledoval jsem je... (Jinak mám negativní recenze raději než pozitivní, ale musí mít na čem stavět.)

« další předchozí »