Diskuze

« další předchozí »

Apache - 11.11.2023 20:33:48 #

Pegas: Růže pro Algernon jsem četl, to je hodně slavná SF povídka. Jak říkáš, je to dobré i z toho lidského hlediska, ale podle mě je to zároveň i vysoce kvalitní SF. Stojí to prostě na dobrém, originálním nápadu a už to je docela výhra. Natožpak když je to ještě dobře napsané.

Pegas - 11.11.2023 20:19:12 #

Jo a náhodou není tu někdo fanoušek Frederika Pohla a jeho série Gateway? KDysi dávno jsem četl asi první dva nebo tři díly a hodně mě to bavilo. Bohužel celá série je vyprodaná a těžko sehnatelná nebo za draho. Reedice skončila druhým dílem a další asi nejsou v plánu.

Pegas - 11.11.2023 20:17:20 #

Tak Den trifidů patří mezi moje vůbec nejoblíbenější knížky. Zrovna nedávno jsem si koupil to poslední vydání, které má správnou retro obálku. Ještě se mi hodně líbí Růže pro Algernon, i když to je sci-fi jen tak okrajově, ale jinak hodně lidský příběh. Od Clarka jsem zkoušel něco kdysi v dětství, to mě moc nebralo, dočetl jsem jenom Vesmírnou odyseu, ale chci se k němu vrátit. Chystám se také po letech znovu na Asimova a jeho Nadaci. V létě jsem se pustil do mamutí série Mycelium od Vilmy Kadlečkové a jsem rád, že jsem na to narazil takto pozdě, když už je to kompletní, z původně zamýšlených pěti dílů se to rozrostlo na osm. Nyní vycházejí reedice v pevné vazbě, které vypadají moc hezky, ale kupovat si to nebudu, nevím, jestli se k tomu někdy vrátím, je to moc obsáhlé a zabere to hodně času. Kromě prvních asi dvou dílů docela tlusté knihy s poměrně hustým textem, každý další díl má více stránek. Po prvním dílu jsem ani moc netušil, o čem to je, jako kdyby se tam moc nedělo a nic moc nebylo vysvětlováno, ale svým způsobem mě to stále bavilo a je to docela čtivé. Řekl bych, že tam je hodně věcí popisováno a dovysvětlováno zpětně a s tím mám trochu problém, zapamatovat si všechny souvislosti. Začal jsem předposlední díl a musím přiznat, že jsem se v tom už trochu ztratil. Děj se dá těžko popsat, ani z anotací to není moc jasné. Zajímavé je, že jednotlivé díly na sebe přímo navazují, je to jeden dlouhý příběh jenom rozdělený do více knih. Zajímalo by mě, jestli to autorka měla nějak dopředu promyšlené, nebo se to vyvíjelo za pochodu.

Antony - 11.11.2023 19:24:56 #

Arthur Charles Clarke je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Nebo Stanisław Lem. Nejvíc jsou ale bratři Strugačtí, ty si kompletuju.  Urbanovo "Urbo Kune" je taky sci-fi. Ze seriálů Red Dwarf, ten nemá konkurenci.

Apache - 11.11.2023 18:44:58 #

Pegas: Já mám sci-fi rád. Nemusím tedy vyloženě hard SF takového toho technického nebo hodně vědeckého typu (jako např. A.C. Clarke nebo Isaac Asimov), spíš mi vyhovuje lidštější nebo poetičtější styl Bradburyho. Mám rád různé antiutopie, dystopie a postapokalyptické věci. Huxleyho Brave New World aneb Konec civilizace je skvělý. Malevil od Merleho paráda. No a Wyndhamův Den trifidů je totální extáze.  U té poslední jmenované knihy se navíc už pěkně protíná svět SF a horroru a tahle kombinace bývá skvělá i ve filmech. Např. Věc, Vetřelec, atd. Ty filmy jsou ale samozřejmě vnímány hlavně jako horrory, protože tam má hrůza jasně navrch. Abych se vrátil k čistšímu SF, tak hodně zajímavé bývají věci, které pracují s alternativní historií, paralelními světy, atd. Např. Lumleyho Cesta domů je v tomhle ohledu skvělá, ale tam už jsme zase u toho horroru. :-) Jinak třeba cestování časem je jedno z takových hlavních SF témat, co bývá hodně fajn. Krom knih a filmů jsou i skvělé seriály - pro mě osobně je absolutním vrcholem The Twilight Zone (ten původní z přelomu 50. a 60. let), který míchá SF, mysteriózno a horror naprosto skvělým způsobem. Odpovídám teď narychlo, protože za chvíili musím vyrazit na šichtu, ale SF je další matroš, co se dá rozebírat hrozně dlouho, takže moji odpověď určitě neber jako úplnou. :-) Ještě ze SF filmů, pokud bych měl takhle narychlo jmenovat nějaké, co se mi hodně líbily, tak určitě Planeta opic (ta první), Návrat do budoucnosti, atd. Je toho hodně. :-)

Pegas - 11.11.2023 18:01:57 #

Toho Mistra a Markétku mám už delší dobu v plánu, tedy je na mém pomyslném, hodně dlouhém a stále se prodlužujícím seznamu knih, které bych si chtěl přečíst.

Antony - 11.11.2023 17:56:37 #

Pegas: Scifi čtu. Nejsem kdovíjaký znalec, nemám nijak systematický přehled, vybírám si, co mi sedne.  Jak u filmů, tak u literatury se snažím směřovat do artu. Právě psychologický román Dostojevského je mi velmi blízký. Bulgakovova životní práce Мастер и Маргарита je společenská satira, výsměch totalitě, sociopsychologická pitva a v neposlední řadě sci-fi, fantasy a horor dohromady.

Pegas - 11.11.2023 17:39:48 #

Když jsou tu fanoušci hororů, ujíždí tu někdo na sci-fi? Antony: Na to jsem koukal také, mají tam i obsáhlé ukázky. Jenom by mohli vydat něco, coby mě obsahově víc zaujalo.

Antony - 09.11.2023 21:08:25 #

Zaujalo mne vydávání klasických románů mého oblíbeného vydavatelství Rybka Publishers. Vlastním od nich dlouhá léta publikaci "Pták Židák", což jsou sebrané povídky Bernarda Malamuda. Jsou vynikající, rád a opakovaně je čtu. Teď mají v nabídce tohle, je to možná snobské, ale já taková provedení miluju: >> odkaz >> odkaz >> odkaz >> odkaz

loutkář Cvak - 09.11.2023 19:49:19 #

Ed Vulliamy: The War Is Dead, Long Live the War – Bosnia: The Reckoning Můj člověk. Viděl jsem ho na bezpočtu koncertů Johna Calea (nemusíte vědět, kdo to je, ale na první pohled je jasné, že to někdo je), četl jsem řadu jeho článků o Caleovi, později zkusil i jeho běžná témata (válečné zločiny, sicilská mafie, drogové kartely, dokonce fotbal, já a fotbal!; Vulliamyho noviny mají rozsáhlý archiv, občas se tam ponořím) a zjistil, že za to stojí cokoliv, čeho se kdy dotknul. Umí psát jako nikdo jiný. A pak: když před ním zmíníte, že jste z téhle země, hned na vás vysype haldu jmen a názvů a podrobností, že se až stydíte, že o své zemi nic nevíte. A pak znalosti hudby, Dvořák a Šostakovič a Hendrix, toho v mládí dokonce viděl. S mnohými hudebníky jsem se po přečtení jeho textů nejen smířil, ale jak jsem je začal vidět v jiném světle, začal jsem je(jich hudbu) mít i dost rád. Tohle ale není o hudbě, i když ta je samozřejmě přítomná všude. Tohle není ani o válce, naštěstí. Válku rád nemám (ano, někteří mají). Autor také ne: "Unlike many war correspondents, I hate war" (s. XXI). Jinými slovy: "I was never a 'war junkie'; I detested the war" (s. 88). Pokud hledáte informace o válce, bojích, zbraních, vojácích, strategiích, politice (nebo o čem tak běžný válečný fanoušek sní), hledejte jinde. Tohle je také jiná kniha než ta, která kdysi (ještě za války) vyšla v češtině. Ta vznikla přímo v té době a soustředí se přímo na ty události (byť opět: ne na válku). Reckoning (což je záludné slovíčko, v zásadě vypořádání se s něčím, ale je to trochu složitější [s. XL]) je o tom, co se stalo v následujících dvaceti letech: o konci války, Haagském tribunálu, osudech lidí. O lidech z obou stran, o "obyčejných" (uvozovky) lidech a těch "nejvyšších", ale jak Vulliamy připomíná zdaleka nejen v této knize, je nutné rozlišovat mezi objektivitou a neutralitou. Jestli k tomu reckoningu došlo nebo nedošlo.* ××× Vulliamy žil v Římě, pracoval jako dopisovatel pro The Guardian, psal o korupci, zločinu, fotbalu, a občasně měl dohlížet na dění v sousední Jugoslávii. V roce 1991 dostal úkol zjistit, co se děje ve Slovinsku – a v tu chvíli se stal válečným reportérem, který občasně dohlíží na svůj byt v Římě. V srpnu 1992 odhalil síť koncentračních táborů, o kterých sice mnozí věděli už o pár měsíců dřív, ale úřady je přehlížely (hodně zjednodušuji, s. 42 a dál). Vulliamy snad ty nejhorší scény do knihy vůbec nezařadil, ale kapitoly věnované haagskému soudu obsahují tolik zla ... popisy mučení ... Všechny filmové i literární horory jsou komedie, tak je beru. Tohle není komedie. Nic pro slabé povahy. Ani silné. ××× P.S.: Doporučuju film Official Secrets (2019) s Keirou Knightley v hlavní roli, Vulliamyho v něm hraje Rhys Ifans. Je to o úplně jiném případu, on je tam jen vedlejší postava, ale člověk si o něm udělá dobrou představu. ××× * Ne. Tahle kniha je přes deset let stará, ale ani dnes: ne. Dočkáme se někdy aktualizovaného vydání? Ta kniha to nepotřebuje. Historie ano. (V Německu k reckoningu po WWII došlo v mnohem kratší době.)

« další předchozí »