Diskuze

« další předchozí »

Pegas - 17.02.2023 22:09:32 #

Ta úvodní skladba je nejlepší, ostatní jsou spíše už soundtrackové a asi budou lepší s obrazem. Zas tolik jsem to neposlouchal a není to soundtrack, kteý bych musel mít doma. Na Sparks, tedy na těch deskách, které jsem uváděl, se mi líbí především ta skvělá a originální hudba, melodie, energie, chytře napsané skladby, které fungují s rockovou kapelou i pouze jako duo klávesy/zpěv.

Judith - 17.02.2023 20:50:56 #

Pegas: A tebe na nich baví ta různorodost, humor? O albu Kimono My House jsem četla, že ho jako velkou inspiraci zmiňuje třeba Bjork, prý to bylo naprosté zjevení. Úvodní skladba z Annette se mi náhodou spustila po dohrání Bergmana, ta mě zaujala dost, ale další už tolik ne (dala jsem asi čtvrt hodiny) a film má dost rozporuplná hodnocení, lidi ho buď vychvalují, nebo se totálně nechytají. Systematicky Sparks asi objevovat nebudu, ale ten Bergman mě oslovil a pobavil hodně. Ono to právě obstojí jako "soundtrack bez filmu", rozhlasový muzikál - dost zajímavý žánr. Formálně spíš mluvené (stylizované) slovo do hudby než zpěv, v tomhle mi album připomnělo Filipa Topola: Střepy. Je potřeba poslouchat, co říkají... taky na tyhle užvaněné věci nemám náladu vždycky. Hodně mě bavila evokace prostředí pomocí zvuků. Je to skvěle vypointované a přesně na hraně, jestli jsou to jeho prožitkové fantazie, nebo opravdu groteska, Třeba když odcizeně popisuje nějaký banket, že kolem stolu seděli režiséři všech tvarů a velikostí, v tom je poznat, jak se tam cítí nesvůj. V jednu chvíli si řekne, že prostě musí vypadnout, utéct... a začne ho nahánět policejní auto a vrtulník. Doběhne k oceánu a přemýšlí, co dál. Zjeví se mu Greta Garbo a vezme ho do kina, načež se díky filmu přenese zpátky domů (to je krásná dějová metafora) a tam mu tleská a vítá ho "jeho" publikum, Úplně se mění atmosféra. Bavilo mě to.

Pegas - 17.02.2023 20:22:39 #

Judith: Rok 2022 ti to ukazuje, protože vloni vyšla reedice, ono už to nebylo nějaký čas k sehnání. Ale celé mě to moc nezaujalo. Tím, že to není klasická deska, ale tak trochu soundtrack, k tomu mluvené slovo mi to narušuje, téme mě také nezajímá... tak jsem tomu moc nevěnoval pozornost. Vlastně se tu hodí zmínit ještě jejich muzikál Annette z roku 2021, ke kterému napsali hudbu a příběh. To mě zaujalo víc, i když ne tolik jako klasické desky, ale slyšel jsem jenom soundtrack, vilm jsem ještě neviděl. Jestli se budeš poštět do Sparks, tak pozor na to, že mají množství alb s dost rozdílným stylem od glamrocku po disko. A také je dobré trochu poznat i vidět, co jsou zač, že to není klasická kapela, že je neoodělitelnou součástí humor a že je to někdy divné a často velice originální. Za mě jsou geniální alba Kimono My House, Propaganda a Indiscreet z první půlky sedmdesátých let a potom všechno po roce 2000 (kromě toho bergmana). Z toho mezi tím už celá alba moc ne, ale dají se tam najít pěkné věci a spíš mě občas baví kouknout na nějaké živá videa. Z toho diskopopu se i u nás v rádiích hrály When Do I Get To Sing My Way a asi i When I Kiss You. Z těch osmdesátých devadesátých let jsou ale fajn sklaby hrané naživo v pozdějších letech v klasické rockové sestavě. A určitě i společnou desku s kapelou Franz Ferdinand FFS.

Judith - 17.02.2023 10:22:03 #

Objevila jsem album, které by se dalo považovat za "filmovou hudbu" ve smyslu silné inspirace filmem - tematicky i tvarově: The Seduction of Ingmar Bergman od Sparks (2009). Našla jsem označení "radio musical", v podstatě muzikál bez obrazu, takže i albový muzikál - ale dílo skutečně vzniklo jako rozhlasová hra, původně pro švédský rozhlas, téhož roku spatřila světlo světa anglická verze, které je k dispozici na streamovacích službách (YT Music mi ukazuje Deluxe Edition s vročením 2022). 64minutová nahrávka představuje ucelený hudební, hlasový a zvukový příběh točící se kolem návštěvy Ingmara Bergmana v Hollywoodu, což je v podstatě střet kultur a existenciální drama o ztrátě identity (jak to samotná postava glosuje: ve svých filmech se zabývám ledasčím, ale něco takového jsem ještě nepoznal). Nechci prozrazovat příběh, každopádně je to dost zajímavé, dramatické a vtipné album. Velkorysé a precizní zpracování evokuje velké plátno, hudba přináší silné emoce a fantastické, groteskní výjevy. Neumím posoudit, nakolik se inspiruje (hudebně nebo jinak) Bergmanovými filmy, tady stále stojím před branami (stejný problém jako s Rush: příliš nadšený kamarád kdysi). A to mám tu Sedmou pečeť na originálním DVD (a vypálenou minimálně Personu a Šepoty a výkřiky, možná ještě něco dalšího - kamarád byl opravdu hodně nadšený a nachystal mi celý balíček). P.S.: Hádejte třikrát, jak mě napadlo zkoumat, kdo že jsou ti Sparks :)

Pegas - 11.02.2023 22:19:47 #

Právě jsem dokoukal film The Sparks Brothers z roku 2021, který se ohlíží za padesátiletou hudební historií pozoruhodné formace Sparks, resp. bratské dvojice Rona a Russella Maelových. Je to dokument tvořený především vyprávěním a vzpomínkami ústřední dvojice a několika hudebních osobností, muzikantů, producentů, spolupracovníků... Má to 140 minut, tak jsem si to původně chtěl rozporcovat a nesledovat najednou. Několikrát jsem si říkal, že už dám pauzu a budu pokračovat zítra, ale nakonec jsem to dokoukal celé na jeden zátah a docela rychle to uteklo. Sice film neodkrývá nic moc nového a život Maelových stále zůstává tajemstvím, ale pěkne se na to koukalo. Samozřejmě nechybí humor, který k této dvojice neodmyslitelně patří. Připomenuto bylo všech asi 25 alb, některá více, některá pouze krátce a určitě by se to dalo ještě natáhnout. Sice jsem měl jenom anglické titulky, tak jsem ne úplně všechno pochytil, ale i tak jsem si to užil. Povedený dokument.

Judith - 10.02.2023 10:23:05 #

Napadlo mě probrat pořádně soundtrack k filmu La vida secreta de las palabras (Isabel Coixet, 2004, česky Tajemství slov) - je to typický "každý pes jiná ves" a mezi těmi psy jsou třeba Tom Waits nebo David Byrne. Díky playlistu na Spotify jsem dohledala většinu alb, z kterých skladby pochází, a zkusím je o víkendu projít. On je to v podstatě romantický film a seznam skladeb tomu do velké míry odpovídá, ale je to hodně dobrý film, jde do živého, aby se tak řeklo. A láska je prostě kýč, to se nedá nic dělat. 01. Clem Snide - Forever Now and Then 02. “Codicia” 03. The Real Tuesday Weld - Coming Back down to Earth 05. “Kenkaha Kirai” 05. Paolo Conte - Gioco d´azzardo 06. Dalida - Historie d’ un amour 07. Antony and the Johnsons - Hope There´s Someone 08. Juliette Greco - Pour vous aimer 09. Blood, Sweat and Tears - You´ve Made Me So Very Happy 10. Paul Mazzolini - La Dolce Vita 11. Tom Waits - All the World is Green 12. David Byrne - Tiny Apocalypse

Pegas - 17.01.2023 16:53:28 #

McKean mi není neznámý, vím, že dělal albové obálky (také Magellan, Steve Morse, Steve Walsh, Mullmuzzler), že dělal i Scenes From A Memory jsem zjistil až docela nedávno, nějak jsem ho z toho na pohled neidentifikoval podle toho, co jsem od něho znal. Mirror Mask jsem kdysi viděl, ale už si to nepamatuju, zaujalo mě to hlavně tím jeho vizuálním stylem. Ale vůbec jsem netušil, že byl režisér. Z jeho tvorby se mi zdaleka ne vše líbí, ale kdo ho má rád a potrpí si zároveň na literární klasiku, tak doporučuju pozornost věnovat ilustrovanému vydání Zločinu a treastu od Dostojevkého, které vyšlo i v češtině a vypadá parádně >> odkaz

Judith - 17.01.2023 15:32:31 #

loutkář Cvak: Tak tohle jsem vůbec nevěděla, nespojila jsem si to. Páni. Mně se kombinace MirrorMask / When I Ruled the World líbí tím, jak vystihuje magické myšlení, mám v tom kousek sentimentu. Jestli je to týž člověk, který navrhl obal pro Scenes from the Memory (Google říká, že jo - já na ty vizuály nejsem expert), dává to smysl. P. S.: Krásné uživatelské jméno, vítej!

loutkář Cvak - 17.01.2023 14:11:49 #

Judith: Film MirrorMask natočil Dave McKean (raději mám jeho N[eon], ale i tenhle se mi co si pamatuju celkem líbil), jinak v první řadě ilustrátor komiksů Neila Gaimana, ale pro nás hlavně autor obalů alb (mj. Dream Theater a Roy Harper), ilustroval dva knižní životopisy Johna Calea, hraje na klavír... Renesanční člověk.

Judith - 17.01.2023 13:59:14 #

Cesta do fantazie / Spirited Away (japonský animovaný film, režie Hayao Miyazaki) - celý soundtrack je krásný, jemná zasněná hudba, miluju úvodní klavírní téma >> odkaz

« další předchozí »