Diskuze

« další předchozí »

chimp.charlie - 16.11.2023 12:21:48 #

Judith: Už dávno ne. Když se mě před pěti lety rodina ptala, co bych chtěl k šedesátinám, napadla mě nová kytara. Jenže když mi dcera, která má známé mezi muzikanty, udělala průzkum trhu, zjistil, že jen za o trochu víc peněz bych mohl mít lepší vidlici na kolo :-) Takhle to holt mám s prioritami, když už musí dojít na lámání chleba. A jako důkaz, že nekecám, opouštím hospodu a vyrážím na kolo. Zatím si můžete dát jednu rundu na mě :-)

Judith - 16.11.2023 12:01:56 #

chimp.charlie: Ale to je taky slušný antistres, nezříkala bych se žádných cest k podpoře duševní rovnováhy! Akorát teď moje bujná fantazie bere to "do šuplíku" příliš, ehm, literárně...  Ty na něco hraješ, viď? Na nějaký nástroj. To je moje nenaplněné přání, umět hudbu též vyluzovat - esteticky přijatelným způsobem. Proto mě možna tak fascinují různé hlukové spolky a industrial, tady pro sebe cítím jistý potenciál :-)

loutkář Cvak - 16.11.2023 11:56:31 #

Apache: Nahrál jsem to přes WeTransfer, odkaz funguje týden: >> odkaz Rozhovor s Jarmilou Emmerovou je tam celý, můžeš si udělat představu, jak rozhovory v té knize vypadají. Z rozhovoru se Škvoreckým posílám jen část o Bradburym.

chimp.charlie - 16.11.2023 11:41:09 #

Apache: Víš, já jsem četl ty nejlepší... A když jsi četl ty nejlepší ... si uvědomíš, že tomuhle se můžeš vyrovnat opravdu jen horko těžko... A co psaní coby forma terapie? Graham Greene: Občas se divím, jak se všem těm, kteří nepíší, neskládají nebo nemalují, podaří uniknout šílenství, melancholii, panickému strachu, který je vlastní lidskému stavu... Řada znás si tu taky zahraje na hudební nástroj bez ambice srovnávat se s těmi nejlepšími. Ale asi tě chápu, psaní je přece jen specifická disciplína a psaní jen do šuplíku/na disk připomíná masturbaci víc než v kterémkoli jiném uměleckém oboru :-)

Judith - 16.11.2023 10:43:56 #

Apache, ale já nevím, jestli budu číst Fahrenheita. Sotva jsme si s Bradburym dali první pusu. Nespěchej na mě tolik! :-D Ale jo, přečetla jsem další povídku či kapitolu, tu s tím poetickým názvem (poznala jsem, z které básně citát je, hned), myslím střídavě na Josefa Škvoreckého (zkušenost kulturního nepochopení v Příběhu inženýra lidských duší, když jeho hrdina učil v Kanadě americkou literaturu a pokoušel se mladým objasnit i něco z evropské kultury, obecně zážitek přesídlení) a Františka Hrubína (Srpnová neděle - lyrické drama o pocitu, že vývoj techniky a vůbec běh světa nějak moc předbíhají lidskou duši, též výrazný motiv všudypřítomných obav z atomové války) a střídavě se rozněžňuju, že má knížka pruhovaný kapitálek - to je lemování, které kryje pohled do dutinky mezi knižním blokem a hřbetem (další neužitečná znalost z Luhačovic, měli jsme předmět Výroba knih :-)).  Jestli někoho zajímají příběhy lidí kolem knížek, můžu doporučit Knihy a jejich lidé. Čtenářské životopisy, jsou to rozhovory se známými i neznámými osobnostmi o tom, jak se vyvíjelo jejich čtenářství.  A Michel Faber jako spisovatel stojí za pozornost, umí i skvělé povídky. Sbírka Někdy prostě prší se dá částečně brát jako post-apo. V Pod kůží se přímo vyskytují Marťané a je to trochu i horor.

loutkář Cvak - 16.11.2023 10:40:11 #

Ať lidi píšou, to je super, zveřejňování je druhá věc. Když byl zmíněn ten Bukowski (zajímáš se o něj?), je hodně autorů, kteří se ho snaží napodobovat ... a dopadá to třeba jako Jaroslav Irovský.

chimp.charlie - 16.11.2023 10:11:26 #

Nejlepší radu jak psát dal Vladimír Neff svému synovi Ondřejovi, když ten za ním přišel s tím, že by chtěl taky psát a jak na to. Řekl mu prý: "Vezmi si tužku a piš!" Lepší radu jsem zatím neslyšel. Kingovo "O psaní" jsem taky četl, ale výsledný dojem je ten, že buď to v člověku je, nebo není.

loutkář Cvak - 16.11.2023 09:54:43 #

Apache @ 16.11.2023 09:31 Tedy o psaní jen čistě teoreticky? Nezkoušel jsi nikdy psát hororové povídky?

loutkář Cvak - 16.11.2023 09:50:06 #

Jen upozorňuju, že to není o nějaké překladatelské teorii (k tomu existují jiné knihy), spíš o ... no, ten dlouhý komentář na Databázi knih to vystihuje: >> odkaz Ještě vyšla podobná kniha Služebníci slova od Petrušky Šustrové (Pulchra, 2008). Pár knih o překládání mi rukama prošlo, ale nic platné mi to nebylo, překládat neumím. Ten rozhovor s J. E. můžu naskenovat (odpoledne).

loutkář Cvak - 16.11.2023 08:18:21 #

Academia v roce 2012 vydala pěknou knihu Slovo za slovem: s překladateli o překládání, kde je mj. i rozhovor s Jarmilou Emmerovou mj. právě o Bradburym. Jestli to není dostupné online, můžu tu část nějak sdílet. (Jinak tu knihu doporučuji celou, pokud se někdo zajímá o překládání.)

« další předchozí »