Diskuze

« další předchozí »

Jarda P - 02.12.2023 18:14:34 #

Já jsem byl v Sonu dvakrát, na Omegu a Marillion. Na obou byl zvuk skvělý. Schválně jsem nešel pod pódium, protože jsem měl strach, že boční bedny nad pódiem neuslyším, protože směřují do prostoru.. Radši sedím na špici rovnostranného trojúhelníku. Bohužel hodně zahraničních kapel dnes hraje na místní aparatury zvučné místními zvukaři, což se většinou na výsledku projeví (naposledy katastrofální zvuk Uriah Heep v ostravské garáži nebo Progres 2 v Opavě).

Pegas - 02.12.2023 13:02:40 #

Z prostor, kde jsem byl, jsem byl ještě spokojený v Praze v Paláci Akropolis a pro větší akce Fórum Karlín, ale stejně záleží na zvukaři. Ve Fóru Karlín Satriani a Steven Wilson luxusní zvuk, při Toto to bylo bohužel s výhradami (ale ne velkými) a Dream Theater hluková koule (prokletí snad většiny metalových koncertů).

Judith - 02.12.2023 11:26:38 #

S prostředky hromadné dopravy souhlasím. Mě fascinuje, jaký rozdíl je v sezení ve vlaku rakouských železnic oproti českým nebo jiným - pro cestu do Prahy vždycky preferuju spoj, který jede z Vídně. Stejný kus místa ve vagonu, úplně jiný pocit.   Jako koncertní prostor u mě Sono na celé čáře vítězí, i kdybych měla stát po straně, slyšet je všude výborně, takže žádný problém (když jsme u stání, před pár lety jsem z Prahy až do Pardubic stála v uličce v jídelním voze... pak jsem se naučila kupovat místenky). Druhé místo u mě má Metro Music Bar též v Brně. Třeba v Kabinetu múz jsem se moc necítila, tam už je to hodně malé a místo samoty v davu prostor evokuje spíš nedobrovolnou blízkost kolektivního cestování. Z velkých hal si moje srdce získal Spodek v Katowicích, moc příjemné.

Pegas - 02.12.2023 10:20:05 #

Pamatuji si na první koncert v O2 aréně (nevím, už, jak se tenkrát jmenovala), což byli Yes, kterýbyl na sezení a mezi řadami byly pohodlně až moc velké mezery. Jenže to tak bylo roztahané po celé ploše a pokud by to byl o na stání, možná by nebyla plná ani polovina plochy. Byl to naprosto nevhodně zvolený prostor pro takový koncert, protože to mohlo být v klidu v měnší hale a všichni by to měli k pódiu blíže. Když jsme u těch židlí, trochu odbočím, ale vždycky si říkám, jestli třeba autobusy a vlaky nenavrhují trpaslíci, nebo proč je tam tak málo místa, že se normální člověk (jako já :-) nevejde. Když vezmu u nás autobusy MHD, tak tam musejí mít problém i menší lidi.

Apache - 02.12.2023 02:10:17 #

Judith: Doba se ale mění. Já mám metr osmdesát pět a vždycky jsem byl považován za poměrně vysokého chlapíka. No a dnes běžně potkávám na ulici ženy a dívky, které jsou stejně vysoké nebo dokonce vyšší než já. To se mi dřív nestávalo. Takže myslím přijde doba, kdy budou židle v Sonu pro každého.

Judith - 01.12.2023 20:32:18 #

Člověče, já jsem něco pochopila o těch židlích v Sonu. Mně se tam totiž sedělo (na Philipsovi i Andersonovi, kde možnost stání nebyla) hrozně blbě a nevěděla jsem, proč. Oni mají židle dimenzované na mužskou postavu. Sedák je výš a je delší směrem dopředu (než na šířku), takže výhled přes případné pod pódiem stojící diváky v pohodě a navíc bez nutnosti natahovat nohy dopředu - když máte metr osmdesát. Já tam dosáhnu na zem jenom špičkami. Teď jsem to rozlouskla!

Judith - 01.12.2023 18:00:04 #

Stání bylo jenom vyloženě pod pódiem, nad prvními schůdky už právě byly židle. Procházela jsem pod pódium několikrát, tak si to pamatuju, i tam na té obrubě stojící diváci seděli (ježiš, to je složité :)). Ti teda vidět nemohli, ale těsně za nimi sedící na židlích měli výhled dobrý - akorát kolem nich v jednom kuse někdo trajdal, že... Celkově i řady byly dost natěsno, myslím kvůli místu na nohy. Zatímco na Jonu Andersonovi byly židle až pomalu na dosah k baru (určitě ještě za sloupem stála celá řada), tady to po bocích bylo volnější. A za zvukařem si člověk mohl udělat piknik, to jsem vůbec nepochopila. Když jsem seděla dole vzadu na Simonu Philipsovi, byly číslované a vyprodané ještě i místa na té sedačce bez opěr, co jde pod ochozem kolem dokola. Tady vznikla jakási chill out zóna, kam si lidi chodili doplnit tekutiny a nakonec tam pár desítek postávalo. Zvuk je v Sonu výborný všude, jen směrem dozadu trochu slábne hlasitost, jak jsem zjistila. Na YouTube už je pár videí, ale všichni ostří na pódium, rozložení sálu nikde vidět není, co jsem tak procházela.  K reportáži ještě doplním, že Jeremy Stacey hrál některé skladby z Lark's Tongues podle not, to jsem u bubeníka zatím nikdy neviděla. Pouštěla jsem si v mezičase albové a živé verze (z oficiálních záznamů) různých skladeb a tyhle starší věci v jevištním provedení vysloveně ožívají a rozkvétají. Lark's Tongues jsem nikdy zvlášť neoblibovala, koncertní provedení ale bylo skvělé.

Pegas - 01.12.2023 17:36:29 #

V Sonu jsem byl dvakrát a pokaždé super zvuk a zajímavý prostor. Ani tam nebyl problém být kousek od pódia (ale bylo to vždy na stání), ale většinou volím menší odstup, abych měl lepší přehled. Když už na koncert jedu, tak abych také viděl, dozadu už nechodím, i když z dálky zase víc vyniknout světla. V Sonu je dobrá ta vychytávka, že přímo před pódiem je podlaha níž asi o dva schůdky, takže je dobře vidět přes lidi a není čšpatná volba zůstat hned nad schůdkama. Ale ža by tam byl ten výškový rozdíl takový, aby přes stojící před pódiem viděli sedící v předních řadách?

Judith - 30.11.2023 21:29:53 #

To by se ti v Sonu nelíbilo, málo drsné - vzadu žádná tlačenice, zato koberec! Chvíli jsem postávala za zvukařem a koukala se, jak přes tablet ovládá světelnou show. Úplně nonstop mě to nevcuclo, to u takto dlouhého programu asi nejde. Vždycky záleží, co si přes ten diskomfort člověk odnese...

Antony - 30.11.2023 21:16:32 #

Se do toho obouvám jednou za pár let, jinak si v pohodě lebedím vyzutej. A neměl jsem to lepčejší, akorát levnější. Zážitkově myslím srovnatelné, pro mne jde o jakousi terapii diskomfortem. Či co.

« další předchozí »