Každý máme rád něco jiného. To, co jednomu vyhovuje a vede u něj k bezmeznému nadšení, může u druhého, byť podobně laděného člověka, vést k nevraživosti. Proto je velmi obtížné klasifikovat umění jako lepší nebo horší, zvlášť když se jedná o jemné nuance špičkové tvorby. Každopádně u nyní představované skupiny Celeste lze bez rozpaků říci, že bude vyhovovat odpůrcům vypjatého a dramatického pojetí zpěvu, někdy označovaného jako "harsh".
V oblasti italského progrocku lze nalézt mnoho různých přístupů k pěvecké lince, tento soubor představuje tu nejklidnější a současně nejmystičtější polohu, která svým pokojem a vemlouvavostí se dovede zarýt hluboko do vědomí. To platí také pro velkou část instrumentální tvorby, která je ve své výrazné progresivitě a dramatičnosti současně vzdušná a rozjímavě milá.
Stejně jako Museo Rosenbach rodí se Celeste z popela legendy italské rockové scény Il Sistema. Místo vzniku je San Remo a tato skupina vydává veškerou svoji tvorbu až po svém rozpadu; těžko dnes zjistit, proč tomu tak vlastně bylo. Lze jen konstatovat, že se jim jako mnohým dostalo osudu zapomenuté klasiky, ve své době výrazné a uznávané, která dnes musí čekat na své znovuobjevení příznivci progresivní hudby. Nedovedu si představit sbírku progrocku bez zařazení skvělé a mimořádně unikátní tvorby této skupiny.
Zakládá je bubeník Ciro Perrino a hráč na saxofon Leonardo Lagorio (který byl také členem Museo Rosenbach v jejich ranném období). Jako plně zformovaná čtveřice hráli Celeste zcela odlišnou hudbu od svých začátků, jejich tvorba je charakterizovatelná jako velmi akustický, atmosférický, odlehčený a delikátní progrock. Působili především jako studiová skupina, jejich zkušenosti z živým vystupováním měli velmi malé.
Jejich první album, "Principe di un giorno", bylo vydáno malým vydavatelstvím Grog až v roce 1976, přičemž vlastní skladby byly zkomponovány během roku 1973 a nahrávka vznikla roku 1974. Album obsahuje sedm skladeb s pastorálními texty, uklidňujícím až konejšivě hypnotickým zpěvem a především kompozicemi, které jsou svojí hloubkou a atmosférou velmi blízké mírnější části tvorby raného období King Crimson, případně též Pierrot Lunaire, Alphataurus a I Santoni, nebo Per un amico období Premiata Forneria Marconi.
Druhé album, která bylo nahráno roku 1977, vydává firma Mellow až v roce 1991 jako limitovaný LP náklad, některé kusy jsou s vloženým listem podepsaným Cirem Perrinoem, se samozřejmým názvem "Celeste II". Hudba na tomto albu obsažená je tentokrát velmi blízká jazzrocku a je velmi odlišná od prvního alba souboru. Navíc úroveň nahrávky trpí nízkou kvalitou studiového snímku a také zjevnou nedokončeností skladeb. Na CD se titul objevuje až v roce 1994 pod názvem "Second Plus" a je oproti původnímu vydání obohacen o 20 minut bonusového materiálu.
Další album vzniklo jako soundtrack a vydáno bylo až v roce 1992. Jeho název je "I suoni in suna sfera", zvukový materiál byl pořízen v roce 1974, stejně jako první album, se kterým se dvěma skladbami shoduje. Hudebně je velmi podobné prvnímu počinu skupiny.
Po rozpadu Celeste se Ciro Perrino objevuje ve skupinách Saint Tropez, Compagnia Digitale a SNC a v roce 1980 mu také vychází sólová nahrávka "Solare". Později zakládá společně s Maurem Moronim mimořádně důležitý label Mellow, který je již mnoho let velmi zasloužilý v oblasti vydavatelské činnosti a propagace italského progrocku na světovém fóru.
Antony
Albová diskografie:
1. Principe di un giorno 1976, nahráno 1974
2. Celeste II 1991, nahráno 1977, na CD jako Second Plus
3. I suoni in una sfera 1992, nahráno 1974, OST
Obsazení:
Ciro Perrino - bicí, perkuse, flétna, klávesy, zpěv
Leonardo Lagorio - klávesy, flétna, saxofon
Mariano Schiavolini - kytara, housle
Giorgio Battaglia - basa
Marco Tudini (3) - tenor saxofon, flétna, perkuse, zpěv
poznámka: převzato se souhlasem autora (Antony) z jeho ProgArtAge.com - Celeste... (celý článek)
