Celeste - Principe di un Giorno (1976)

Na počátku sedmdesátých let se v italském San Remu rozpadla kapela Il Systemo, která posloužila jako podhoubí pro následné další soubory - Museo Rosenbach a Celeste. Do druhé zmiňované vedle Cira Perrina (bicí, flétna, klávesy, zpěv) a Leonarda Lagoria (klávesy, flétna, sax) patřili i Mariano Schiavolini (kytara, housle) a Giorgio Battaglia (basa).

Celeste dlouho nelenili a během roku 1973 složili a příštího roku natočili 7 skladeb, která ovšem vyšla až v roce 1976 u firmy Grog. Bezejmenné album se po čase začalo nazývat podle první skladby Principe di un Giorno, prodalo se pár tisíc kousků a po letech se stalo kultovním a stěžejním dílem itálské progové scény. Já jsem o kapele a ani o tomto klenotu neměl nejmenšího zdání, dovedla mě k němu až zpětně novinka Celeste - Il Risveglio Del Principe z roku 2019. Ta mě naprosto uchvátila a proto jsem se počal pídit i po jejích starších výtvorech.

Sedmička skladeb z roku 1973 je pro mě naprosto jedinečnou kombinací postupů vážné hudby, folku, italské lidové muziky a art rocku. Vyjímečný mix mellotronu, akustické kytary, flétny, saxodonu a piána vytváří velmi osobitou, něžnou a jakoby zasněnou atmosféru navozující přímo hmatatelný pocit z výhledu do italské krajiny plné vinic, slunce a klidných zákoutí italských vesniček za teplých letních večerů. Rytmického doprovodu v podobě bicích nástrojů či basy se dočkám jen velmi zřídka, to vůbec to ale nevadí. Vychutnávám si stejně nejdelší a vrstevnatou Favole Antiche se střední hymnickou pasáží (vzbuzující dojem nějaké náboženské slavnosti), tak i kratinkou závěrečnou melodickou říkanku L'imbroglio.

Recenzenti, kteří mermomocí musí k něčemu album připodobnit, používají jako vzor první dvě desky King Crimson a přirovnávají styl Celeste k poklidným pasážím tohoto bandu. S tímto příměrem bych souhlasil jen v případě, pokud by se se z nahrávky vypreparovala jen linka mellotronu, vše ostatní (snad krom tempa) je o něčem jiném.

Příznačnost způsobu, jak jsem se k nahrávce dostal je jedním z důkazů velmi těsného propojení první a poslední desky v mnoha rovinách. Za okolnostmi vzniku obou děl spatřuji silný lidský příběh, oslavu tvořivosti a neodbytného nutkání vycházejícího z umělcova nitra. Ciro Perrino před 46 lety složil jedinou desku. Ten soundtrack k nevydanému filmu a pár jazz rockových opusů nepokládám za rovnocenné řadové počiny. Celá léta sledoval, jak se mezi úzce vymezenou sortou prog rockerů stává deska kultem. Žádný článek o italských kapelách z nejplodnějších sedmdesátek se bez Celeste neobejde.

Mezitím se desítky let věnoval producentské činnosti a skládal vážnou a meditativní muziku (ve kterých je odkaz Celeste stále čitelný). Alespoň jednou chtěl Ciro vzdát hold této hrstce věrných a ačkoliv se v crowdfundingové kampani nevybralo dostatek financí, tak byl přesto hrdý následovník, který jasně inspiračně čerpá a navazuje na prvotinu, vydán. Stalo se to v podobě desky Il Risveglio Del Principe z roku 2019. Dluh byl splacen, to co nebylo vyřčeno téměř před půl stoletím, řečeno bylo dnes. Kruh se uzavřel.

reagovat

horyna @ 28.04.2019 14:23:23
Určitě jedno z nejlepších alb RPI. Chvíli mi trvalo než jsem se mu dostal na kobylku. Hodně folku a romantiky, ale právě to dělá jeho atmosféru a nadčasovost.

Snake @ 28.04.2019 15:35:20
jirka 7200 - nerad používám terminus technicus "kultovní", ale zrovna v tomhle případě to sedí. Je to báječné album a jsem rád, že se ti tak líbí. Dík za recku.

Další jedno z mých nejoblíbenější italských alb. Jestliže jsem jejich předchozí album velmi chválil, tak tomuto bych nastřelil hvězdiček ještě více. Opět zde není slabého místa. Možná mnozí mohou namítnout, že je album takové příliš klidné, takové na dobrou noc. Nečekejte zde nějaké rockové momenty, vše se odehrává v klidných, příjemných melodií. V podstatě je to spíše folk. Já mám vždy z tohoto alba velkou husinu, až si říkám jací byli géniové, co dokázali vtěsnat do necelých 40 minut. Myslím, že si toto album zaslouží více pozornosti a bylo ve stínu slavnějších kapel. Tahle kapela má u mě v srdci vždy speciální místo.

Principe Di Giorno - melotron otevírá album, pomaloučku, polehoučku. Zní to jako z nějakého příjemného soundtracku. Přidají se housle, klavír, flétna a následuje i zpěv, který příjemně doplňuje skladbu. Vypadá to, že tomu vévodí klidná, výrazná flétna. To ale nepřipustí akustická kytara s bicími. Vše cinká, drnká, zní to jak z pohádky. Po třech a půl minutách vydrnkává akustika a flétna něžně hraje svou melodii. Následně tomu pomůže i klavír, který krásně houpe sem a tam, jako když padá listí na podzim. Trubka tomu dává romantický nádech. Závěr má v rukou opět melotron.

Favole Antiche - ženské chorály jakoby splývaly se zvuky z kláves. Pak nastoupí melotron, a mám opět husinu. Zpěvák hlubokým hlasem začne "Salíí", k tomu se přidá flétna. Melotron si opět pluje po skladbě jak obláček po nebi. Flétna oslavně spolu se zpěvem do rytmu buší hlava nehlava. Pak vše ztichne a slyším jen lehounce kytaru, jakési hlasy z povzdálí. Flétna to pak jen podkresluje. Mužské chorály s varhany na sebe nenechají dlouho čekat. Po pěti minutách jede akustická kytara s jemným zpěvem, nabalí se na to flétna a klavír. Opět krásná melodie, zní to jako z přírody.

Eftus - kytara s hlasovými ozvěny, kde dominuje flétna. Respektive se sejde více fléten najednou, vzájemně se proplétající. Melotron na sebe nenechá dlouho čekat. Přidají se pak i činely a flétny spolupracují a spojují se v jeden celek.

Giochi Nella Notte - kytara, cinkání, ženské chorály a různé prazvlášní zvuky. Přidává se flétna, klavír a melotron. Opět krásně klidná, příjemná melodie. Po dvou minutách se nečekaně ozve saxofon a něco na způsob bicích, nabírá to pomalu na gradaci. Pak to ale opět ztichne a flétna si jen pohrává jak když šimrají paprsky slunce. Vrací se původní motiv skladby, ale jen na chvilku. Naváže na to klavír, který má hlavní slovo kolem čvrté minuty. Následuje pohádková pasáž, kdy to zní jak kdyby se všichni skřítkové radovali, že zlo bylo zažehnáno. Po šesti minutách se to přepne do další pasáže, kdy začne zpěv, na který se nabalí i bicí a flétna a zní to jako radostná oslava s louskáním.

La Grande Isola - asi má nejoblíbenější skladba na albu. Začíná pomalým, jemným zpěvem a krouživým klavírem. Melotron, bicí, občas se zdá, že se to má rozjet, ale pak se to zase uklidní. Asi minutu a deset začne nádherná melotronová pasáž, geniální melodie. Podporována klávesy, přidávají bicí. Připadám si jako kdybych čekal někde na vrcholku hory a čekal na západ slunce. Vše se utiší a následuje jen akustika s flétnou. Zpěv začne ve stejné melodii jako flétna, cinkavé zvuky se přidávají. Jako kdyby se kapela rozehrávala. Tato krásná pasáž se stále rozvíjí, přidávají se klávesy, melotron zesiluje až to dohraje do zdárného konce.

La Danza Del Fato - zní to jako koně s rolničky s různými zvuky, které postupně utichávají. Akustická kytara s flétnou se opět ujmou slova. Do toho vydrnkává kytara, vše taková spokojené, klidné. Přidá se zpěv, který je občas podporován bicími.

Li Imbroglio - flétna s výraznými bicími. Zpěv se přidá, ale brzy je zase utišen výraznými činely. Jednodušší krátka skladba na závěr.
reagovat

Snake @ 16.03.2018 09:06:15
Titan : my, italofilové říkáme "nemusí pršet, jen když kape". Ty ses v posledních dvou dnech rozpršel tak, že jsem si musel voblíct Gore-tex :)

Album Principe di un Giorno je nádherné a strašně dlouho jsem ho sháněl, protože prakticky každé vydání bylo hned fuč. Mrzí mě hlavně to, že mi unikl třídiskovej box set Celeste - "1969 • 1977 The Complete Recordings", ale co už. Před několika týdny vyšla konečně další reedice (AMS 254 CD), obsahující tři zajímavé kousky navíc :

Tím prvním je "Far white halo" - což by měl být první song Celeste vůbec - a druhým jedna z raných verzí titulní "Prince of one day". Obě jsou v angličtině, s pěkným vokálem zpěvule Nikki Barton. "Fireflies in the grass" je inštrumentální. Zvuk bonusových skladeb trochu pokulhává, ale není to tak hrozné a celkem krátké album pěkně doplňují.

Dík za recku, moc mě potěšila.

Otikk @ 07.11.2020 17:31:03
Na jaře jsem koupil sbírku francouzských a italských LP, asi 50 ks samé pro mne neznámé skupiny. K poslechu tohoto alba jsem se dostal až dnes. Jde re. 2009 AMS. Nádherný čistě bílý rozkládací obal s texty , ukrývá skutečný hudební poklad. Jedním slovem - nádhera, od první do posledního tónu.Nic zbytečného. A pak ten zvuk,fantazie, skutečně povedená reedice. Ohromná pohoda. Připomíná mě to tvorbu francouzských Magma. Jinak souhlas s pěknou recenzí.
Mimochodem jsem ze stejné krabice vylovil další italský poklad Osanna ‎– Preludio Tema Variazioni Canzona. Další nádhera.

Predstavte si ľubovoľnú pieseň alebo pasáž od King Crimson z prvých dvoch albumov. Napríklad I talk to the wind alebo Cadence and cascade. Máte? Super, po chvíľke sústredenia sa vám určite podarí ich v duchu prehrať ešte o polovicu jemnejšie. Podarilo sa? Ak áno, máte presnú predstavu, o čom je tento album Celeste.

Absolútne pokojná a pohodová melodická hudba, ktorá sa vlastne ani moc nedá nazvať rocková, dominuje prakticky vo všetkých siedmich skladbách. Tí, ktorí v nej nachádzajú rozprávkovú atmosféru, sa nemýlia, príkladom je hoci hradná L’Imbroglio. Občas sú reminiscencie na King Crimson takmer doslovné (vlnenie melotronu vo Favole antiche bezpečne spoznajú všetci aj bez nápovedy). Väčšinou však ide o príjemnú kulisovú hudbu, ktorá mi dobre padne, ak si treba vyčistiť hlavu a relaxovať.

Nerockový progresívny rock, už za toto protirečenie si zaslúži aspoň 4 hviezdy.

reagovat

Nadherna v miernom tempe plynuca hudba plna krasnych melodii a slnecnych harmonii . Jemna hra pistaliek sa strieda s majestatnym melotronom , pricom tento vkusny tandem sprevadza farebna hra gitary a spokojne bublajucej basy . Spev ma velmi decentny sat . Pri pocuvani ma clovek pocit , ze sa nachadza v rozpravke . Pre mna je to nedavno objaveny klenot progresivnej hudby .
reagovat