Celeste / Principe di un Giorno (1976)

Další jedno z mých nejoblíbenější italských alb. Jestliže jsem jejich předchozí album velmi chválil, tak tomuto bych nastřelil hvězdiček ještě více. Opět zde není slabého místa. Možná mnozí mohou namítnout, že je album takové příliš klidné, takové na dobrou noc. Nečekejte zde nějaké rockové momenty, vše se odehrává v klidných, příjemných melodií. V podstatě je to spíše folk. Já mám vždy z tohoto alba velkou husinu, až si říkám jací byli géniové, co dokázali vtěsnat do necelých 40 minut. Myslím, že si toto album zaslouží více pozornosti a bylo ve stínu slavnějších kapel. Tahle kapela má u mě v srdci vždy speciální místo.

Principe Di Giorno - melotron otevírá album, pomaloučku, polehoučku. Zní to jako z nějakého příjemného soundtracku. Přidají se housle, klavír, flétna a následuje i zpěv, který příjemně doplňuje skladbu. Vypadá to, že tomu vévodí klidná, výrazná flétna. To ale nepřipustí akustická kytara s bicími. Vše cinká, drnká, zní to jak z pohádky. Po třech a půl minutách vydrnkává akustika a flétna něžně hraje svou melodii. Následně tomu pomůže i klavír, který krásně houpe sem a tam, jako když padá listí na podzim. Trubka tomu dává romantický nádech. Závěr má v rukou opět melotron.

Favole Antiche - ženské chorály jakoby splývaly se zvuky z kláves. Pak nastoupí melotron, a mám opět husinu. Zpěvák hlubokým hlasem začne "Salíí", k tomu se přidá flétna. Melotron si opět pluje po skladbě jak obláček po nebi. Flétna oslavně spolu se zpěvem do rytmu buší hlava nehlava. Pak vše ztichne a slyším jen lehounce kytaru, jakési hlasy z povzdálí. Flétna to pak jen podkresluje. Mužské chorály s varhany na sebe nenechají dlouho čekat. Po pěti minutách jede akustická kytara s jemným zpěvem, nabalí se na to flétna a klavír. Opět krásná melodie, zní to jako z přírody.

Eftus - kytara s hlasovými ozvěny, kde dominuje flétna. Respektive se sejde více fléten najednou, vzájemně se proplétající. Melotron na sebe nenechá dlouho čekat. Přidají se pak i činely a flétny spolupracují a spojují se v jeden celek.

Giochi Nella Notte - kytara, cinkání, ženské chorály a různé prazvlášní zvuky. Přidává se flétna, klavír a melotron. Opět krásně klidná, příjemná melodie. Po dvou minutách se nečekaně ozve saxofon a něco na způsob bicích, nabírá to pomalu na gradaci. Pak to ale opět ztichne a flétna si jen pohrává jak když šimrají paprsky slunce. Vrací se původní motiv skladby, ale jen na chvilku. Naváže na to klavír, který má hlavní slovo kolem čvrté minuty. Následuje pohádková pasáž, kdy to zní jak kdyby se všichni skřítkové radovali, že zlo bylo zažehnáno. Po šesti minutách se to přepne do další pasáže, kdy začne zpěv, na který se nabalí i bicí a flétna a zní to jako radostná oslava s louskáním.

La Grande Isola - asi má nejoblíbenější skladba na albu. Začíná pomalým, jemným zpěvem a krouživým klavírem. Melotron, bicí, občas se zdá, že se to má rozjet, ale pak se to zase uklidní. Asi minutu a deset začne nádherná melotronová pasáž, geniální melodie. Podporována klávesy, přidávají bicí. Připadám si jako kdybych čekal někde na vrcholku hory a čekal na západ slunce. Vše se utiší a následuje jen akustika s flétnou. Zpěv začne ve stejné melodii jako flétna, cinkavé zvuky se přidávají. Jako kdyby se kapela rozehrávala. Tato krásná pasáž se stále rozvíjí, přidávají se klávesy, melotron zesiluje až to dohraje do zdárného konce.

La Danza Del Fato - zní to jako koně s rolničky s různými zvuky, které postupně utichávají. Akustická kytara s flétnou se opět ujmou slova. Do toho vydrnkává kytara, vše taková spokojené, klidné. Přidá se zpěv, který je občas podporován bicími.

Li Imbroglio - flétna s výraznými bicími. Zpěv se přidá, ale brzy je zase utišen výraznými činely. Jednodušší krátka skladba na závěr.

» ostatní recenze alba Celeste - Principe di un Giorno
» popis a diskografie skupiny Celeste