horyna - @ 02.02.2017 | #

Z vrcholného období Camel je to spolu s Mirage právě deska Moonmadnes, která nejdokonaleji symbolizuje tvorbu kapely jako překrásnou rozprávkovou událost podloženou nepřebernou barvitostí a střídáním nosných, ale i dokreslovacích motivů, které se starají o dokonalou iluzi místa, prostoru, nálady i času. Její náplň je křehce povznášející a dojemně sugestivní.

Každého pravorněného fandu art rocku musí zaujmout posmutnělé flétnové tóny a zastřený Fergusonovův vokál v průběhu písně Song within a Song- která v půli nabírá dynamiku a přechází v solidně odpichnutou keyboardovou zteč.
Vrchol na mě čeká při Spirit of the Water- ta obasahuje fantaskní hlasový přeliv upravený mašinkami, dominantní flétnovou melodii i překrásný klavírní doprovod. Skutečně povznášející, škoda jen že tato hybná iluze netrvá delší dobu.
Profil kapely, jakožto profi bandu artově zaměřeného, upevní skladba Another Night a spoustu dojemných melodií představí Air Born.

V sedmdesátých létech vznikali podobné kapely jako houby po dešti. Ne každá z nich ale dokázala svým hudebním poselstvím působit tak silně jako právě Camel a předávat ho dále s niternou intenzitou.

Snake @ 03.02.2017 09:03:59 | #
První čtyři alba miluju, ta všeobjímající, konejšivě posmutnělá a melancholií prostoupená atmosféra je neopakovatelná a zvukomalebné kouzlení analogových nástrojů rovněž. Stačí si poslechnout instrumentální "doslov" v Song within a Song, nebo finále v podobě Lunar Sea.

Moonmadness považuji za vynikající album prakticky bez nějakého slabšího místa, tedy za pět.