Camel - Moonmadness (1976)

Brilantní ostrovní parta, hnaná v této rané etapě ještě Latimerem a Bardensem jako hlavními mozky. Už debut byl výtečný a s každým albem kapela získávala respekt oddané fanouškovské obce. s I tohle našlapané dílo pracuje opět s koncepčním příběhem.

Aristillus je intro s vrstvenými klávesami Petera Bardense. Ten pak vládne přesvědčivě i v Song Within a Song - hned na úvod jedné z ´nej´ velbloudích pecek. Skvostně klenuté melodie a harmonie na precizním rytmickém základu vytváří sedm minut důstojně velebných hodů. Chord Change je klasickou technickou přehlídkou z etapy, která je už u Camel minulostí, ale stále okouzluje a přitahuje. Mistrovsky čistá Latimerova melancholie. Po banksovsky dokonalé vsuvce, vyvolávající Ducha vod, přichází potemnělá jízda Another Night, jen lehce odlehčena atmosférickými intermezzy. Už trochu předzvěst 80tkové hudební epochy s flétnou Latimera. Ta pak doslova ovládá mistrovskou Air Born, pětiminutový to gejzír pohádkově křehkého smutku. Neskutečně se zapojují i vokály všech čtyř členů. Závěr patří devítiminutové Lunar Sea, kde každý ze čtveřice ukázal světovou úroveň. Deštěm nasáklé Bardensovy duchny a měsíční oceán graduje do ničivého, chaotického finále Latimer vs Bardens, aby ta demolice zvolna odplula... Bonusovku uzavírá živá Preparation/Dunkirk z průlomové show v Hammersmith Odeon.

Vrcholné představení, které po zásluze dosáhlo největšího úspěchu v kariéře - 15. příčku v britském žebříčku. Na následném turné přichází Mel Collins, kapela pak překonává odchod Bardense a Fergusona, ale nenapodobitelný Latimerův "krásný sloh" zdobí jejich díla skálopevně dál. Srdcovka, už léta.
reagovat

horyna @ 08.08.2019 13:51:58
Před dvěma roky ještě za 4*, dnes za zářících PĚT! Je to perla.

EasyRocker @ 10.08.2019 15:41:51
To jsem rád, že u tebe právě tohle album vyrostlo. Mě trvalo taky docela dlouho, než jsem se do toho kdysi dostal. Ale pak se mě zmocnilo nenávratně.

Jestli si to ještě dobře pamatuju, byli Moonmadness jedni z prvních Camel které jsem si pořídil. Docela dlouho pak trvalo, než jsem jejich hudbu dokázal akceptovat. Původně jsem totiž čekal, že bude deska klasicky zpívaná, něco na způsob Yes. Dlouhatánské a táhlé plochy pomalu se posunující jako karavana na poušti mě přišli zdlouhavé a nudné. Až časem jsem si uvědomil že právě v tom je krása hudby Camel a charakteristika jejich prvního období .

Cela deska vyluzuje zvláštní chladivý dojem, který navíc často podtrhne Latimerova tesknivá flétna. Její party dokáží diváka povznést i obloudit. Hned z kraje alba v Song within a Song jsou takové momenty k dispozici. Kapele jde o náladu, o momentální rozpoložení, které dokáže dokonale ovládat. Ještě subtilněji se o to snaží ve čtvrté Spirit of the Water, to už je Camelovský parnas. Mistrně sejmuta basa Douga Fergusona, ale také rozdělení vokálních linek mezi celou kapelu. To jsou další z poznávacích znamení těchto Camel.
Deska Moonmadness zakončuje jejich první období, které je dnes chápáno jako jedno z klíčových v dějinách tohoto souboru.
Vysoká známka je nad slunce jasná.


reagovat

Mayak @ 10.12.2017 09:47:01
Pre milovníkov CAMEL a zvlášť tohoto albumu je šanca vidieť kapelu a živé prevedenie "Moonmadness" v celku (mimo iného) aj na turné v roku 2018. Pre Moravákov (nielen) je najviac prijateľný koncert (vzdialenosť a vysoká zvuková kvalita v hale "Dom Muzyki i Tańca" v poľskom Zabrze) ...

>> odkaz

Jarda P @ 10.12.2017 10:18:29
Mayak: už mám lístky.

steve @ 06.07.2023 14:04:20
Neměl bych ani slovo a spolu s druhou deskou je to jejich nejlepší práce........ i když i ty další nejsou vůbec k zahození.

Z vrcholného období Camel je to spolu s Mirage právě deska Moonmadnes, která nejdokonaleji symbolizuje tvorbu kapely jako překrásnou rozprávkovou událost podloženou nepřebernou barvitostí a střídáním nosných, ale i dokreslovacích motivů, které se starají o dokonalou iluzi místa, prostoru, nálady i času. Její náplň je křehce povznášející a dojemně sugestivní.

Každého pravorněného fandu art rocku musí zaujmout posmutnělé flétnové tóny a zastřený Fergusonovův vokál v průběhu písně Song within a Song- která v půli nabírá dynamiku a přechází v solidně odpichnutou keyboardovou zteč.
Vrchol na mě čeká při Spirit of the Water- ta obasahuje fantaskní hlasový přeliv upravený mašinkami, dominantní flétnovou melodii i překrásný klavírní doprovod. Skutečně povznášející, škoda jen že tato hybná iluze netrvá delší dobu.
Profil kapely, jakožto profi bandu artově zaměřeného, upevní skladba Another Night a spoustu dojemných melodií představí Air Born.

V sedmdesátých létech vznikali podobné kapely jako houby po dešti. Ne každá z nich ale dokázala svým hudebním poselstvím působit tak silně jako právě Camel a předávat ho dále s niternou intenzitou.


reagovat

steve @ 02.02.2017 19:22:46
Mirage bych vyměnil za Snow Goose, tam je té Camelovské atmosféry asi nejvíc.

dan @ 02.02.2017 20:50:55
Camel ale nikdy k úzké špičce nepatřili, měli ambice ale svou šanci si nechal Latimer protéct mezi prsty.Vždy byli určeni pro úzkoprofilovou skupinu. Když Yes hráli na stadionech, na Camel zbyly haly.

bullb @ 03.02.2017 07:15:36
horyna, vďaka za pripomenutie. Neviem prečo, ale Camel mi pripomínali Focus. Z tvorby Camel sa mi javí ako najlepšia prvá platňa. Inak: pri Camel sa tak sladko podriemkáva...

Snake @ 03.02.2017 09:03:59
První čtyři alba miluju, ta všeobjímající, konejšivě posmutnělá a melancholií prostoupená atmosféra je neopakovatelná a zvukomalebné kouzlení analogových nástrojů rovněž. Stačí si poslechnout instrumentální "doslov" v Song within a Song, nebo finále v podobě Lunar Sea.

Moonmadness považuji za vynikající album prakticky bez nějakého slabšího místa, tedy za pět.

Balů @ 03.02.2017 13:08:34
Snake: souhlasím, u mne je to Deska desek

Jarda P @ 03.02.2017 13:49:33
Jelikož Came patří do mých Top 5, nemůže mi chybět žádné album. Žádné nepovažuje za slabší, snad Single Factor.

horyna @ 04.02.2017 12:03:36
Děkuji všem kolegům za vaše reakce. Škoda přeškoda že z pera A. Latimera už tolik let nevypadla nová nahrávka, jistě by to byl opět ohromný zážitek.

steve @ 17.03.2017 14:10:46
Jak by se asi tvářila dnešní mládež, kdyby jim povinně začali třeba v telce předkládat takovouto muziku, jeden den, 24 hodin s Camel, tak na VÁS!!!

Třebaže rok 1976 je v Británii historicky považován za nástup punku, přesto se v dané době řada skupin stačila prezentovat v totálně diametricky odchylných hudebních principech a prosazovat svůj vlastní styl, který byl na hony vzdálen syrovému běsnění primitivního rocku s šokujícím podtextem….
Mezi takové kapely patřili i Camel, kteří na britské scéně nebyli žádnými nováčky. Jejich album Moonmadness, které se ve výše uvedeném roce objevilo, patřilo k tomu nejlepšímu, co skupina za své kariéry natočila…. Výtvarný koncept byl hodně příbuzný yesovským tématům, což mnohé lidi mátlo, zda se zde nevytváří nějaký nový derivát hudby Yes.
A hudba samotná - myslím, že má ducha....

ARISTILLUS – pulzující rytmus hypnotického rytmu doprovází majestátní playbackovaný sound synthesizerů, varhan, mellotronu a clavinetu, jako úvodní téma k celému projektu a nad ním se vznáší velebné tóny flétny a občas do tématu promluví i šeplavé hlasy. Artrockové téma se vším všudy s mírně yesovským patosem, v rytmických strukturách se však pohybující v jednodušších principech….

SONG WITHING A SONG – bzučivé synthesizery znějí dominantně, ale přesto nijak pompézně. Spíše genesisovsky hladivě a chladivě. Obsluhuje je poměrně známý hráč na britské scéně, který v šedesátých letech spolupracoval s kytaristou Peterem Greenem – Peter Bardens. Hudební doprovod působí pozitivně, žádné rozervané polohy. Krásně akordické výměny C maj a E maj a konečně zde máme i lidský hlas. Zpívá baskytarista Doug Ferguson, je laskavý melancholicky posmutnělý a zasněné flétnové party hraje Andy Latimer. Bzučení synthesizerů v něčem může kolidovat s tvorbou canterburských Caravan. Rockévé téma je nesporné, ale na agresivitu podání a nekompromisnost soundu se zde nesází. Jsou zde hlavně nálady a pocity. Opakující se rockové schéma je společně s bicími Andyho Warda sice stavebním kamenem, ale není pro skladbu principiálně rozhodující. Tím jsou evidentně klávesové plochy synthesizerů, které se rozlévají jako vlny n a mořské pláni. Rytmika dusá základní šlapavý rytmus, který je čeřený občasnými breaky, které se snaží vkládat do objemného tématu komplikovanost. Elektrické smyčce vyhlazují hudební sound a kytarová přediva Andyho Latimera dotvářejí závěrečné finále….

CHORD CHANGE – další skladba má více kytarový charakter. Latimerova kytarová práce staví na melodických základech. Nehraje sice nic převratného nebo neslyšeného, ale jeho kytarové eleganci jeho elastických tónů je třeba se obdivovat. Zejména v další fází, kde jeho hra ve velmi rychlých tónových výměnách běhů po kytarovém krku je pozoruhodná. V další fázi hudba výrazně zvolní na tempu a v pozadí slyšíme tremolo Bardensových hammondek a Latimer bez zkreslovaného tónu dodává ve své kytarové hře obraz proměnlivé nebeské krásy. Možná i zde by se dalo hovořit o jemném oparu holandských Focus v určitých názvucích. Mnohé kapely používaly téměř identické principy (proto ta moje různá srovnávání), třebaže vařily z jiné vody a prezentovaly jiný hudební názor. Bardens na hammondky hraje klasickým způsobem. Neplýtvá nějakými vodopády tónů, ale ohýbání soundu a vrstvení harmonických struktur se mu daří výtečně. Hra opět nabere na větší důraznosti a zrychlení nabízí nové harmonické struktury, které se opět pohybují na artrockovém základě. Instrumentálně velmi slušná záležitost….

SPIRIT OF THE WATER – Bardens zde hraj klavírn í téma a společně se dělí o prostor s Latimerovou flétnou. Tentokrát je před mikrofonem Bardens. Jeho hlas je preparován přes Leslie box, což zní tajemně a téměř psychedelicky podmanivě. Ostatně proč ne – zpívá se zde u „duchovi vody“ – což je téma téměř mystické. Ale je příliš krátké a očekával jsem nějaké rozvinutí tématu….

ANOTHER NIGHT – varhanní kouzlení se spojuje v unisonu s elektrickou kytarou. Výrazně jiný typ skladby, než jaké dosud zahnívaly. Harmonie není složitě vrstvená, ale je poměrně přehledná. Rytmus je důrazný a dost proměnlivý. Wardovy bicí a Fergusonovu baskytaru chválím, je zde zdařila snaha vyhnout se klišé a vstoupit sem s jinými principy hudebního myšlení. Rocková dravost se zde střídá několika náladovými obrazy, kde opět dominuje klávesový park. Postrádám zde větší prostor pro Latimerovu elektrickou kytaru. Jeho hra je precizní, ale v celkovém pojetí je méně výrazná. Dusavé rytmické postupy se dobře poslouchají, ale pěvecký projev je jaksi unavený a chybí mu větší švih a výraz. Camel zde předvádějí hodně ze svého kumštu, přesto však dosáhnout na komplexnější a hutnější sound jako Yes, Genesis nebo Strawbs se jim přece jenom nedaří….

AIR BORN – flétnové téma v úvodu má příjemný melancholický impresivní dojem. Ve spojení s klavírem se tahle kooperace jeví jako hodně zdařilá. Pak ovšem přichází rozvláčné artrockové téma se smyčcovým synthesizerem a méně výbojná rytmika uzavírá spolu s Latimerovým hlasem pomyslný kruh. Překvapivě se zde objevuje příjemná dvanáctistrunná kytara podporovaná cembalem, která sem přinese trochu historického odéru. Zatímco Bardens hraje koloratury na elektrické piano, Latimer kouzlí s elektronicky preparovanými kytarovými tóny v prostoru. Ona vzdušnost, deklarovaná už názvzu skladby je velmi příznačná pro ten proměnlivý sound nekonečna. Závěr už ovšem přináší majestátní artrockový patos synthesizerů a elektrických smyčců…..

LUNAR SEA – bzučení synthesizerů a cinkání zvonečků přináší takové zvláštní snové téma. Také zde se setkává zdařile hudební ztvárnění s názvem – Lunární moře. Záliba v sci-fi a nekonečném kouzlení se syntetickým soundem. Teď se ovšem do tématu dostávají vrstvené další instrumentace, které se hodně přibližují ke Genesis první poloviny sedmdesátých let. Tady je ten příměr až nebezpečně blízký. Camel se zde opravdu obnažují, ale ztrácejí kus ze své osobitosti. Nutno však přiznat, že v této skladbě asi dosáhli na vrchol na tomto projektu. Rytmika se ovšem pojednou zjednodušuje do schematického modelu a ostatní stojí na barevném využívání klaviatur roztodivných synthesizerů. Latimer vkládá až příliš opatrné přiznávky na kytaru. Prostor dokonale ovládá Bardens.
Je zde ovšem další fáze skladby. A překvapivá! Rockovější a výraznější. Latimer postupuje do popředí a Wardovy bicí nástroje hraje technicky poměrně obtížné breaky společně s Fergusonovými průraznými basovmi modulacemi. Latimer tady začíná opravdu řádit – místy zní jako John Goodsall z Brand X, ale jenom místy. Camel se podařilo do kompozice vedkle art rocku vložit i jazzrockové principy, které by nikdo neočekával. Závěr má ovšem opět onu artrockovou synthesizerovou majestátnost v astrálním nekonečnu, včetně strašidelným nespecifikovatelných signálech z vesmíru…..

Do vrcholných poloh artrockových velikánů sice až tak jednoznačně Camel nedosahují, ale jsou za nimi v těsném závěsu. Instrumentální dovednosti Bardense, Latimera, Warda a Fergusona jsou nezpochybnitelné, ale místy mi na albu chybí přece jenom víc osobitosti a také kreativity. Přesto se zde děje pořád hodně zajímavých hudebních příběhů, které mě čas od času nutí se ke Camel vracet. Myslím, že jsou dnes trochu opomíjeni…. Nevím, možná to může být i tím, že v kapele nebyl jednoznačný pěvecký frontman a že pěvecké party jakkoliv dobře zazpívané nepřinášejí kategoricky jasného zpěváka. Jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami – ideální stav by byl tři a půl… čtyři jim ale po krátkém zaváhání přidělím.


reagovat

Jarda P @ 25.04.2012 12:05:31
Camel patří mezi mých Top 10 a Andy Latimer je jedním z mých nejoblíbenějších kytaristů. Jejich první desku z roku 1973 považuju za jeden z nejlepších debutů vůbec. Však taky byli v tom roce v GB vyhlášeni jako objev roku.Jednoznačný pěvecký frontman mi u nich nechybí, všichni mají podobné hlasy (stejně jako na pozdějších deskách Colin Bass), které mi k jejich muzice pasují.I když ne všechny jejich desky mají stejnou úroveň, mám jejich diskografii komplet. Za nejlepší považuji prvních 5 a Stationary Traveller.

Petr Gratias @ 25.04.2012 13:15:11
Zdravím Jardo,
díky za Tvoje postřehy a vyznání se kterým se ztotožňuji (až na ty pěvecké polohy).
Dostalo se mi do rukou o řadu let později něco z osmdesátých let od Camel a přiznám se, že se mi to nelíbilo. Kapela asi řešila dilema, jak se vyrovnat s artrockem sedmdesátých let v nové dekádě, kde se podobné hudbě už zákonitě dařit nemohlo a přesto se snažila přežít a uchovat si svou úroveň....
Jsem výtvarně založený člověk a tak musím konstatovat, že design většiny obalů alb Camel si zachovával velmi slušnou, místy až zajímavou úroveň,
což mohlo přitahovat pozornost.
Ale moje kontakty s hudbou Camel osmdesátých a devadesátých let jsou mizivé a tak k ní vlastně nemám co říct....
Zdravím!

b.wolf @ 26.04.2012 19:24:02
Díky za vyčerpávající recenzi-Camel a jejich první desky byly a jsou dodnes fantastické. Mám taky Přístav slz z roku 1996 a nemá chybu; nejčastěji ale točím v přehrávači Mirage a Moonmadness.

Camel po štvrté.

Na úvod je tu krátke intro s názvom Aristillus, ktoré má navodiť u poslucháča pocit snenia. Je to potrebné, pretože o tom je Song within a song. Hudba Camel má tú výhodu, že človek môže zavrieť oči a unášaný fantáziou sa ocitá mimo priestor a čas. To je vlastnosť, ktorú mimoriadne oceňujem teraz, keď sedím v práci. Aj keď za chvíľu ma realita prikvačí. Kašľať na ňu. Hm, jemne nadžezlá Chord change patrí k prvým lastovičkám akéhosi pritvrdenia, hoci u Camel to znamená stále jemnosť až na kosť. A celú skladbu to, samozrejme, nevydrží. Voda je môj naobľúbenejší nápoj, Spirit of the water je najlepšia skladba na albume. Echo spev a klavír, viac k čistote a priezračnosti netreba. A s vrcholnými momentmi sa plytvá aj v ďalšej veci, Another night, to je tvrdá melodika v praxi. Po toľkej razancii nastupuje pokojná Air born, typická reprezentatívna skladba skupiny. A domeditujeme v podobne naladenej Lunar sea, ktorá občasne pridá na hlasitosti.

Bonusov je na CD od Decca viac než dosť, za priehrštie singlov (až jeden, Anothre night), diem (tiež až jedno, Spirit of the water) a živých nahrávok (pre zmenu sú tri, Song within a song, Lunar sea a pripomienka Snow Goose, Preparation/Dunkirk). Sú v pohode.

Veľmi dobrý album.

reagovat