Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 14.10.2011

Obscured By Clouds – další opus legendárních Pink Floyd… Vložím jej podle šablony do jejich albové diskografie, třebaže by mělo být toto album (stejně jako More) zařazeno spíš do soundtracků (jak se na Progboardu nedávno uvažovalo….)
S tímhle albem jsem nikdy neměl (na rozdíl od jiných progboardistů) nějaký problém. Ano, je jiné a tím pádem na něj není tak úplně košer použít stejná měřítka, jako na jiná alba.
Po suitových projektech Meddle a Atom Heart Mother je to vlastně kolekce písní. Neshledávám na tom nic špatného. Pink Floyd neustále hledali nějaké nové směry, ale tady je třeba mít neustále na mysli, že je to kolekce písní a instrumentálních skladeb pro film La Vallée (Údolí), který v našich kinech nikdy neběžel a pokud se pamatuji, nikdo v mém okolí ho neviděl ani na ORF. Jestliže film More odpovídal psychedelické době konce šedesátých let s omamnými látkami a sexem bez hranic….
Tady byl film vystavěn jako vlastní příběh, kdy Vivianne, majitelka nějakého luxusního boutique v Paříži hledá v neprozkoumaných oblastech Nové Guineje nějaké vzácné domorodé předměty. Absolvuje s menší společností dobrodružnou cestu do pralesů a setkává se tam s kmenem divokých domorodců. Tuším, že se tam zamiluje do nějakého mužně krásného jedince a ten sex je součástí filmu, stejně jako její domorodé zasvěcení…. Příběh sice není nějaká hluboce psychologická záležitost, ale také to není nějaký laciný film o kanibalech….. Když si promítnu hrubé obrysy scénáře, tak mi hudba na albu Obscured By Clouds s dějem hodně koresponduje. Ostatně režisér Barbet Schroeder je dostatečně známý pojem ve světě nekomerčních snímků a s Pink Floyd už spolupracoval….
Obsured By Clouds jsem získal při kompletaci Pink Floyd v pozdějším období než např. Wish You Were Here, ale získalo si mě už na první poslech…


OBSCURED BY CLOUDS – podle pinkfloydovského receptu, také zde začíná hudební téma příchodem zdálky a zvolna graduje. Velmi účinný způsob jak zasáhnout vnímavého posluchače. Vrstvení varhanních ploch, tónových generátorů, doprovází opakující se baskytarové téma a pronikavě jednoduché bicí nástroje. A to už tu máme kvílivou elektrickou – mírně zkreslenou kytaru, která dokresluje atmosféru, která je tajemná, ponurá, záhadná, potemnělá, což ostatně jenom podtrhuje samotný název úvodní skladby….

WHEN YOU´RE IN – bicí nástroje otvírají další skladbu. Má úderný přímočará rockový riff elektrické kytary za asistence baskytary, rozvířených bicích nástrojů a hammondek. Rozeznat přehledné „klasické“ Masonovy bubenické breaky nedělá žádné větší problémy, také Gilmourovo kytarové téma je dáno a nabalují se na to další instrumenty. Napětí a tajemnou zůstává nadále ve skladbě zachováno…

BURNING BRIDGES – pomalá skladba s vláčným rytmem bicích a baskytary a klouzavých hammondek, včetně rozkládaných kytarových akordů, ale taky se zde poprvé zpívá. Hlasy znějí klidně, konejšivě a umírněně, jako vypravěče, který vzpomíná na něco dávno zapomenutého a nezřetelného. Kytarové předivo dokresluje atmosférické vlnění a protahované tóny ukolébávají ke klidu. Jaký to ale musí být „klid“, když se jedná o „hořící mosty“ – o tom svědčí samotný obsah textu, který se nese na hudebních vlnách do ztracena…

THE GOLD IT´S IN THE… – máme tu výraznější rockové téma. Opět je to úderný přímočará kytarový riff, na kterém je skladba postavena a tomu se přizpůsobuje i dobře frázující hlas. Tady se Pink Floyd melodikou a vedením instrumentace vracejí do šedesátých let, ale kytarové sólo mírně dravější už skladbu posouvá do další dekády vnímání. Ryzí kytarová skladba, kde se David Gilmour mohlo zcela bez omezení věnovat vedení melodické kytarové linky s playbackovanými doprovody a ostatní kolegové z kapely mu poskytují dostatečný prostor pro seberealizaci…..

WOT´S… UH THE DEAL – velmi příjemné úvodní téma na akustickou kytaru. Jednotlivé tóny jsou příjemně a čistě sázeny do harmonické struktury s běžnou samozřejmostí a přesto zde máme krásnou písničku s Gilmourovým pěveckým podílem s mírně natahovaným nosovým hlasem. Kdybychom skladbu zrychlili, odfiltrovali varhanní téma, mohlo by to být docela příjemné country (!?) Doufám, že mě skalní příznivci Pink Floyd neroznesou za tohle mínění na virtuálních kopytech…. Snažím se proniknout pod strukturu melodické stavby. Teď už ovšem moji teorii značně nabourává Rick Wright, která sází do skladby odpíchnuté klavírní téma a Gilmourova slide-kytara dostává mírný nádech blues. Příjemné a uvolněné téma, které potvrzuje, že kytarista Puink Floyd je velký melodik se smyslem pro silnou a nosnou píseň…..

MUDMEN – líně pomalá skladba s tikajícími bicími a klavírními rozklady je doplněna přeznívajícími tóny elektrického piana, ale v pozadí se v klasickém momentu hlásí hammondky. Rytmika je velmi, velmi líná, ale pak přijde důrazný přechod a syrově kvílivá Gilmourova kytara nabídne zajímavé sólo. Klasický model Pink Floyd před synthesizerového období. Bzučivé tóny generátoru se prolínají jako ve zvláštním pojetí elektrické ukolébavky s doznívajícími emocemi psychedelie. Patetické hammondky a kvílivé kytarové tóny dávají Pink Floyd razítko osobitosti a originality. Tyhle postupy na britských ostrovech nikdo nepoužíval a pokud se pamatuji, ani za oceánem ne…

CHILDHOOD´S END – tónový generátor přichází se svým zvukovým produktem opět zdálky a zvolna a neodvolatelně se přibližuje blíž a blíž….. Jako byste zde už zvolna cítili předobraz příštího alba (ale opravdu jenom v náznacích). Vzápětí zde máme opět údernou rockovou skladbu na první pohled prvního plánu. Všechno je přehledné a dopředu stanovené a dané nijak rafinovaným aranžmá. Ryzí klasický rock s čitelným nijak složitým kytarovým sólem a údernými jednoduchými bicími nástroji a baskytarou, kterým dělají background Wrightovy hammondky.

FREE FOUR – odpočítání otevírá další přehledně úspornou skladbu, kterou si pro změnu zazpívá Roger Waters. Zvoní to tu akustickými kytarami, přímočarou baskytarou a téměř swingujícími Masonovými bicími nástroji. Zpozadí se ale hlasí syrový tónový generátor společně s elektrickou kytarou a v mezihře si vystaví minisólo Gilmour v syrovějším pojetí s protahovanými tóny. Písnička prvního plánu, když ji zbavíte ostatní instrumentace (není sice k táboráku), ale její struktura je velmi jednoduchá. Ostatně nikdo z Pink Floyd nesázel v daném období na nějaké poťouchlé zapeklitosti a neobyčejné skladatelské postupy, aby přidělával vrásky muzikologům na hudebních univerzitách….

STAY – klavírní úvod nabízí klidnější skladbu, kde se pracuje s náladami. Gilmour dokonce jemně prošlápne i wah wah pedál, což u něho nebývá obvyklé při jeho kytarových partech. Zklidnění dané atmosférou je pojednou narušeno výrazným vokálním nástupem v refrénu, přizdůrazňované výpovědi. Hlas ovšem zní v dalších fázích skladby klidně, odevzdaně, jakoby komentoval a oznamoval, nijak neburcuje a neznepokojuje. V refrén u už zmíněná změna je příjemným osvěžením a Gilmour si dokvákává na kytaru svoje pomalé čitelně modulované tóny, které „narušují“ z pozadí klavírní party Wrighta. Příjemná záležitost….

ABSOLUTELY CURTAINS – závěrečná skladba začíná ovšem pompézně, třebaže opět celkový sound přichází zdálky do popředí a tak vnímáme šumění činelů, vrčení tónového generátoru, vibrování bicích nástrojů a psychedelické tajemno. Myslím, že máme co dělat s velmi výstižným hudebním útvarem, který demonstruje a podmiňuje název instrumentální skladby samotné. Varhanní sound celé téma zvolna posouvá prostorem do nekonečna a najednou slyšíme zpěvy domorodého lidu při nějakém obřadu… Typický soundtrackový model, kdy instrumentální skladba přechází do děje samotného filmu…

Obscured By Clouds je vlastně posledním albem jejich období, kdy končí jejich upevňování postavení na britské scéně a stojí před grandiózním uměleckým, ale i obchodním úspěchem, který potvrzují další alba, která po něm následují.
Jejich „písničkovou“ se mně líbí stejně, jako koncepční přístup na jiných albech. Tady už sice nejsou představiteli britského undergroundu, ale stále stojí na progresivních platformách ve snaze netlačit svou hudbu do nějakých žebříčků popularity. Skladby jsou originální, mají atmosféru a svou podmanivost. Čtyři hvězdičky mu náleží zcela bez debat.
U mých oblíbených Pink Floyd nemohu jít níž, i když skupina natočila výraznější hudební koncepty a proto ta srovnání nejsou úplně jednoznačná v hodnocení, jak píšu v úvodu….