Pink Floyd - Obscured by Clouds (1972)

Obscured by Clouds.

Prichádza ďalší filmový album. Je zaujímavé, že na tom, čo si Floydi v prvých rokoch svojim workoholizmom vybudovali, o pár desaťročí spokojne zaspali. Ale to už veľmi predbieham. Obscured by Clouds je ďalšou vkusnou, nemenej kvalitnou ukážkou poctivej roboty kapely v sedemdesiatych rokoch.

Album otvára rovnomenná inštrumentálna vec. Je zaujímavá práve tým, že tu Nick hrá na elektronické bicie, ktoré zatiaľ nikto nevyužil v rockovej hudbe (rok po ňom Carl Palmer). Temné intro s citeľným analógovým syntetizátorom a naliehavou gitarou postupne upadá v ticho... a bez varovania nastúpi bigbeatová When You're In. Zvuk tejto piesne je veľmi živý, priam mám dojem že kapela hrá predomnou. Tvorí ju opakujúci sa motív a dlhočizný, vyše minútový fadeout. Bohužiaľ, jeden motív skladbu nezachráni, a tak vo mne okrem živosti vyvoláva pocit vaty, ktorou zakryli istú minutáž na albume. Tretia, pokojná Burning Bridges je už o niečom úplne inom. Tentokrát sa na nás obracajú tí Floydi, ktorí rok dozadu vydali ich zatiaľ najlepší album, jemní a citliví, zo zmyslom pre detail. Krásny panning - Gilmour v ľavom reproduktore, zatiaľ čo Wright je vpravo. Jemná melódia je skutočne skvostná!

Bum! Prichádza ďalší rokec! Gold It's in the... by sa ujala na každej výberovke (mimochodom, veľká škoda, že Floydi bez štipky hrdosti prehliadajú soundtrackové albumy na ich výberových kolekciách, ale zase sa tu naskytne otázka - je vôbec možné spáchať dobrú výberovku tejto kapely?) a kľudne by mohla byť pilotným singlom celého albumu. Perfektný riff! A prichádza majster jemnosti, hrdina Gilmour a jeho pokojná Wot's...Uh the Deal. K nej sa ťažko hľadajú slová, toto sú Floydi, ktorých som miloval, milujem a navždy budem milovať. Harmonickí a nápadití! :) Rick Wright tu zase nasadí tak šťavnaté sólo, až sa pýtam, prečo som nemohol aspoň raz vidieť na vlastné oči tú nádheru hudby, ktorú zo sebou kapela priniesla. A na konci už len David povie svoje "áno" slide-gitare... Prvú stranu uzatvára ďalšia inštrumentálna pieseň Mudmen. Čerpá z témy "horiacich mostov", ale je skôr vo viac experimentálnej rovine, s nespočetným množstvom elektronických zvukových kulís na čele s VCS3. A zase pocit vaty na albume...

Moje zatiaľ zmiešané názory opäť napraví úvod druhej strany. Ľudia moji, keď pri tom klávesovom intre v Childhood's End zavriem oči, som v druhom svete. To je nádhera! Tikajúca basa nahodí rytmus (už o rok znova v časozbernej piesni :) a šťavnatý groove sa môže začať. Vynikajúci, priam grandiózny vpád do drážok druhej strany vinylu! A keď počúvate ešte pozornejšie, započujete Davida ako spieva svoje sólo. To je pán... Ďalšia v poradí, Free Four je mierne schizofrenická kompozícia - optimizmus v hudbe, pesimizmus v texte. Ale možno je to naopak, čo my vieme :) Slohy občas preruší dravé bluesové sólo a taktiež sa s nami pri konci piesne lúči.

Stay. Ďalšia krása od majstra Wrighta navodí už ani neviem po koľkýkrát čarovnú náladu a ja sa znovu nechávam unášať tým typickým floydovským tempom. A sólo? No to snáď ani nemôžem ohodnotiť inak ako stovkou! Tridsaťdva sekúnd čistej extázy ešte doplní repete refrénu a motív pomaly končí. Ďalší vrchol platne. Poslednú Absolutely Curtains by som najradšej vyhodil. Do filmu možno sedí ako uliata, ale narúša koncept albumu, a to ma poriadne serie. Koláž zvukov doplnená nejakými kmeňovými pokrikmi? To by sa snáď aj Syd Barrett čudoval. Ach, ach, úspech strieda neúspech...

Album je príliš dvojstranný - nie len obojstrannosťou hrajúcej platne - ale aj kvalitou. Vaty a zvukové experimenty striedajú majstrovské diela a rockové hity, ktoré si vypočujem kedykoľvek mám floydovský deň. Preto aj tvorí pomyslený prechod do najznámejšieho obdobia tvorby kapely...

reagovat

zdenek2512 @ 05.02.2014 03:59:29
Na téhle desce snad zahrál David Gilmour nejlépe jak mohl. Souhlasím s hodnocením je to opravdu půl na půl. Vedle vynikajících skladeb vata. Taková příprava na komerčně nejúspěšnější díla. Opět velice dobře a řekl bych i profesionálně napsané. Díky za připomenutí :)

Jarda P @ 05.02.2014 06:33:01
Obscured By Clouds řadím na stejnou úroveň jako ostatní řadovky počínaje Atom H.M. Slabší místo na ní nevidím, jen mektání na konci vypínám. V době vydání jsem ani nevěděl, že se jedná o hudbu z filmu, protože jsem měl nahrávku na pásku a nebylo se to odkud dovědět.U mě za 4,5.

Publius Enigma @ 05.02.2014 06:45:34
zdenek2512: Vďaka za spolunázor, cením si aj ohodnotenie mojej recenzie :)

JardaP: Keby som nemusel občas aj objektívne hodnotiť, všetkým platniam by som naložil plnú, predsa len sa jedná u moju najobľúbenejšiu kapelu :)

zdenek2512 @ 05.02.2014 07:47:11
Osobně si myslím, že tohle album je jejich nejslabší i ve srovnání s následujícími deskami. V případě A Saucerful Of Secrets si naopak myslím, že je na pět hvězd, protože přineslo první nahravky tak zvaného kosmického rocku. :). To co následovalo po tomhle albu už bylo více o penězích.

Ivan26 @ 17.02.2014 11:46:31
Myslím, že tohle album PF bylo do té doby snad jejich nejslabší. Dvě, možná tři skladby, krásné...zbytek průměr až podprůměr. Na tohle jsem od PF nebyl zvyklý, byla to do tohoto alba až čarovná, nadpřirozená kapela.

Jarda P @ 01.03.2021 16:40:30
Právě jsme se "pobavil" čtením recenze na Rockovici k teto skvělé desce z pera zdejšího ředitele zeměkoule. Větší hovadinu aby člověk pohledal.

vmagistr @ 01.03.2021 16:56:55
Jarda: Rád si přečtu jakýkoli Tvůj názor na zmíněnou desku, ale Tvá reakce na recenzi z rockovice patří na rockovici, nikoli sem.

Jarda P @ 01.03.2021 17:10:04
Jen jsem chtěl vyjádřit svůj názor proč mi na Progboardu jeho recenze nechybí.

vmagistr @ 01.03.2021 17:17:01
Jarda: Jelikož zde Antony nemá možnost reagovat, není fér jitřit staré rány. K publikaci komentářů hodnotících dění na rockovici (či jakémkoli jiném hudebním webu) progboard neslouží.

Jarda P @ 01.03.2021 17:41:17
Beru na vědomí.

Kým sa spolu s kozmonautmi vyberieme na mesiac, ostáva nám posvietiť si na ďalší filmový sountrack, ktorý skupina Pink Floyd spáchala v roku 1972. Obscured by clouds nám ponúka desaťnásobnú piesňovú extázu, ktorá vyzerá takto:

Titulná skladba začína zlovestne, gitara je ostrá ako žiletka pretína chmáry, tak sa mi to páči. Povinný meditačný opar pravdaže nechýba, to by ani neboli Floydi. Ale poďme na hard rock, When you're in správne úsečne brechá, keď je dobrý rif, skladba viac nepotrebuje. Niekomu by mohlo prekážať, že piesne sú vždy rýchlo uzavreté do ticha, ale mne sa takéto útržky vcelku pozdávajú. Spevná balada Burning bridges je vhodná na utíšenie dobodaného býka v španielskej aréne, The god it's in the... sa naopak snaží pred jeho očami rozprestrieť rockovo začervenané súkno, no a prvú polovicu albumu uzatvára Wot's... uh the deal, čo je syxtýsová pietna spomienka na toreadora, ktorý sa mohol za života volať Nárožný (na rohoch či na ražni, vyjde to narovnako). A vo vegetatívnom stave ostáva aj skladba Mudmen. Že v nej Gilmour prinúti svoju gitaru vyplakať všetky tekutiny z jej tela, je samozrejmé, násilník jeden! Po nervydrásajúcom úvode sa na poslucháča vyvalí absolútne typická pinkfloydovská skladba Childhood's end. To už je jasná šablóna, z ktorej sa dá vyčítať (ako z čiar života) osud kapely až do jej zániku. Odľahčená, typicky britská blbinka Free four mi prekvapivo nebrnká na nervy, hlavne v sviežich bluesovo ladených gitarových sólách. Umieračik by mal byť povinne odohraný barovým klavírom a gilmourovskou gitarkou, v skladbe Stay sa navyše aj spieva. Musím pochváliť aj gradácie, ktoré sú doslova a do písmena vzletné. Na záver by to chcelo poriadny nárez, ibaže Floydi si na hrmot nepotrpia, nuž je tu ďalšia space meditácia kombinujúca organové šumenie s inými šumami. Absolutely curtains je skladba vhodná na polnočné uspávanie.

V mnohých ohľadoch je Obscured by clouds mojím najobľúbenejším album skupiny. Keď už pre nič iné, tak pre absenciu psychedélie a občasný príklon k rockovejšiemu rinčaniu.
reagovat

PaloM @ 16.07.2012 20:06:34
Toto je najnenápadnejší album Pink Floyd, aj na viaceré počutie neohúri elektronickou alchýmiou skupiny. Mám ho rád pre tento protipól ich bombastickým nahrávkam.

Obscured By Clouds – další opus legendárních Pink Floyd… Vložím jej podle šablony do jejich albové diskografie, třebaže by mělo být toto album (stejně jako More) zařazeno spíš do soundtracků (jak se na Progboardu nedávno uvažovalo….)
S tímhle albem jsem nikdy neměl (na rozdíl od jiných progboardistů) nějaký problém. Ano, je jiné a tím pádem na něj není tak úplně košer použít stejná měřítka, jako na jiná alba.
Po suitových projektech Meddle a Atom Heart Mother je to vlastně kolekce písní. Neshledávám na tom nic špatného. Pink Floyd neustále hledali nějaké nové směry, ale tady je třeba mít neustále na mysli, že je to kolekce písní a instrumentálních skladeb pro film La Vallée (Údolí), který v našich kinech nikdy neběžel a pokud se pamatuji, nikdo v mém okolí ho neviděl ani na ORF. Jestliže film More odpovídal psychedelické době konce šedesátých let s omamnými látkami a sexem bez hranic….
Tady byl film vystavěn jako vlastní příběh, kdy Vivianne, majitelka nějakého luxusního boutique v Paříži hledá v neprozkoumaných oblastech Nové Guineje nějaké vzácné domorodé předměty. Absolvuje s menší společností dobrodružnou cestu do pralesů a setkává se tam s kmenem divokých domorodců. Tuším, že se tam zamiluje do nějakého mužně krásného jedince a ten sex je součástí filmu, stejně jako její domorodé zasvěcení…. Příběh sice není nějaká hluboce psychologická záležitost, ale také to není nějaký laciný film o kanibalech….. Když si promítnu hrubé obrysy scénáře, tak mi hudba na albu Obscured By Clouds s dějem hodně koresponduje. Ostatně režisér Barbet Schroeder je dostatečně známý pojem ve světě nekomerčních snímků a s Pink Floyd už spolupracoval….
Obsured By Clouds jsem získal při kompletaci Pink Floyd v pozdějším období než např. Wish You Were Here, ale získalo si mě už na první poslech…


OBSCURED BY CLOUDS – podle pinkfloydovského receptu, také zde začíná hudební téma příchodem zdálky a zvolna graduje. Velmi účinný způsob jak zasáhnout vnímavého posluchače. Vrstvení varhanních ploch, tónových generátorů, doprovází opakující se baskytarové téma a pronikavě jednoduché bicí nástroje. A to už tu máme kvílivou elektrickou – mírně zkreslenou kytaru, která dokresluje atmosféru, která je tajemná, ponurá, záhadná, potemnělá, což ostatně jenom podtrhuje samotný název úvodní skladby….

WHEN YOU´RE IN – bicí nástroje otvírají další skladbu. Má úderný přímočará rockový riff elektrické kytary za asistence baskytary, rozvířených bicích nástrojů a hammondek. Rozeznat přehledné „klasické“ Masonovy bubenické breaky nedělá žádné větší problémy, také Gilmourovo kytarové téma je dáno a nabalují se na to další instrumenty. Napětí a tajemnou zůstává nadále ve skladbě zachováno…

BURNING BRIDGES – pomalá skladba s vláčným rytmem bicích a baskytary a klouzavých hammondek, včetně rozkládaných kytarových akordů, ale taky se zde poprvé zpívá. Hlasy znějí klidně, konejšivě a umírněně, jako vypravěče, který vzpomíná na něco dávno zapomenutého a nezřetelného. Kytarové předivo dokresluje atmosférické vlnění a protahované tóny ukolébávají ke klidu. Jaký to ale musí být „klid“, když se jedná o „hořící mosty“ – o tom svědčí samotný obsah textu, který se nese na hudebních vlnách do ztracena…

THE GOLD IT´S IN THE… – máme tu výraznější rockové téma. Opět je to úderný přímočará kytarový riff, na kterém je skladba postavena a tomu se přizpůsobuje i dobře frázující hlas. Tady se Pink Floyd melodikou a vedením instrumentace vracejí do šedesátých let, ale kytarové sólo mírně dravější už skladbu posouvá do další dekády vnímání. Ryzí kytarová skladba, kde se David Gilmour mohlo zcela bez omezení věnovat vedení melodické kytarové linky s playbackovanými doprovody a ostatní kolegové z kapely mu poskytují dostatečný prostor pro seberealizaci…..

WOT´S… UH THE DEAL – velmi příjemné úvodní téma na akustickou kytaru. Jednotlivé tóny jsou příjemně a čistě sázeny do harmonické struktury s běžnou samozřejmostí a přesto zde máme krásnou písničku s Gilmourovým pěveckým podílem s mírně natahovaným nosovým hlasem. Kdybychom skladbu zrychlili, odfiltrovali varhanní téma, mohlo by to být docela příjemné country (!?) Doufám, že mě skalní příznivci Pink Floyd neroznesou za tohle mínění na virtuálních kopytech…. Snažím se proniknout pod strukturu melodické stavby. Teď už ovšem moji teorii značně nabourává Rick Wright, která sází do skladby odpíchnuté klavírní téma a Gilmourova slide-kytara dostává mírný nádech blues. Příjemné a uvolněné téma, které potvrzuje, že kytarista Puink Floyd je velký melodik se smyslem pro silnou a nosnou píseň…..

MUDMEN – líně pomalá skladba s tikajícími bicími a klavírními rozklady je doplněna přeznívajícími tóny elektrického piana, ale v pozadí se v klasickém momentu hlásí hammondky. Rytmika je velmi, velmi líná, ale pak přijde důrazný přechod a syrově kvílivá Gilmourova kytara nabídne zajímavé sólo. Klasický model Pink Floyd před synthesizerového období. Bzučivé tóny generátoru se prolínají jako ve zvláštním pojetí elektrické ukolébavky s doznívajícími emocemi psychedelie. Patetické hammondky a kvílivé kytarové tóny dávají Pink Floyd razítko osobitosti a originality. Tyhle postupy na britských ostrovech nikdo nepoužíval a pokud se pamatuji, ani za oceánem ne…

CHILDHOOD´S END – tónový generátor přichází se svým zvukovým produktem opět zdálky a zvolna a neodvolatelně se přibližuje blíž a blíž….. Jako byste zde už zvolna cítili předobraz příštího alba (ale opravdu jenom v náznacích). Vzápětí zde máme opět údernou rockovou skladbu na první pohled prvního plánu. Všechno je přehledné a dopředu stanovené a dané nijak rafinovaným aranžmá. Ryzí klasický rock s čitelným nijak složitým kytarovým sólem a údernými jednoduchými bicími nástroji a baskytarou, kterým dělají background Wrightovy hammondky.

FREE FOUR – odpočítání otevírá další přehledně úspornou skladbu, kterou si pro změnu zazpívá Roger Waters. Zvoní to tu akustickými kytarami, přímočarou baskytarou a téměř swingujícími Masonovými bicími nástroji. Zpozadí se ale hlasí syrový tónový generátor společně s elektrickou kytarou a v mezihře si vystaví minisólo Gilmour v syrovějším pojetí s protahovanými tóny. Písnička prvního plánu, když ji zbavíte ostatní instrumentace (není sice k táboráku), ale její struktura je velmi jednoduchá. Ostatně nikdo z Pink Floyd nesázel v daném období na nějaké poťouchlé zapeklitosti a neobyčejné skladatelské postupy, aby přidělával vrásky muzikologům na hudebních univerzitách….

STAY – klavírní úvod nabízí klidnější skladbu, kde se pracuje s náladami. Gilmour dokonce jemně prošlápne i wah wah pedál, což u něho nebývá obvyklé při jeho kytarových partech. Zklidnění dané atmosférou je pojednou narušeno výrazným vokálním nástupem v refrénu, přizdůrazňované výpovědi. Hlas ovšem zní v dalších fázích skladby klidně, odevzdaně, jakoby komentoval a oznamoval, nijak neburcuje a neznepokojuje. V refrén u už zmíněná změna je příjemným osvěžením a Gilmour si dokvákává na kytaru svoje pomalé čitelně modulované tóny, které „narušují“ z pozadí klavírní party Wrighta. Příjemná záležitost….

ABSOLUTELY CURTAINS – závěrečná skladba začíná ovšem pompézně, třebaže opět celkový sound přichází zdálky do popředí a tak vnímáme šumění činelů, vrčení tónového generátoru, vibrování bicích nástrojů a psychedelické tajemno. Myslím, že máme co dělat s velmi výstižným hudebním útvarem, který demonstruje a podmiňuje název instrumentální skladby samotné. Varhanní sound celé téma zvolna posouvá prostorem do nekonečna a najednou slyšíme zpěvy domorodého lidu při nějakém obřadu… Typický soundtrackový model, kdy instrumentální skladba přechází do děje samotného filmu…

Obscured By Clouds je vlastně posledním albem jejich období, kdy končí jejich upevňování postavení na britské scéně a stojí před grandiózním uměleckým, ale i obchodním úspěchem, který potvrzují další alba, která po něm následují.
Jejich „písničkovou“ se mně líbí stejně, jako koncepční přístup na jiných albech. Tady už sice nejsou představiteli britského undergroundu, ale stále stojí na progresivních platformách ve snaze netlačit svou hudbu do nějakých žebříčků popularity. Skladby jsou originální, mají atmosféru a svou podmanivost. Čtyři hvězdičky mu náleží zcela bez debat.
U mých oblíbených Pink Floyd nemohu jít níž, i když skupina natočila výraznější hudební koncepty a proto ta srovnání nejsou úplně jednoznačná v hodnocení, jak píšu v úvodu….







reagovat

Jarda P @ 17.10.2011 08:36:24
Mezi soundtracky je toto album u mě suverénně nejvýš. Vlastně si ani nevybavuji kapelu, která by měla soundtrack téměř na stejné úrovni s ostatními řadovými alby. Já sobně mám k Obscured bližší vztah než k Meddle a stejné blízký jako k Atom Heart Mother, Dark Side, Wish You Were Here a Animals.
Možná je to tím, že jsem toto album měl jako druhé v pořadí (po Relics) na začátku 70. let. To ale nesnižuje jeho úroveň a asi bych mu ještě půl hvězdy přidal.

Petr Gratias @ 17.10.2011 11:16:01
Zdravím JarduP....
souhlasím s Tebou.
Zamyslel jsem se nad tím, čím to, že některým posluchačům Obscured By Clouds nějak "nesedí".
Nevím.... možná zde někdo postrádá monumentalitu a prostorové mystérium, někdo má možná pocit, že zde hraje jenom "klasické" nástroje a experimentuje se střídměji (s tónovým generátorem). Synthesizerová éra přišla až s albem The Dark Side Of The Moon.... a tam je ta kýžená pestrost a kaleidoskopická barevnost výraznější.
Jsem rád, že Obscured By Clouds je takové, jaké je.
Byl bych ale rád, kdyby se film La Vallée dostal do televize nebo na DVD, abychom mohli srovnat ten poměr filmového dojmu s danou hudební koncepcí.....¨
Podobně jako to bylo u Zabriskie Point... třebaže tenhle projekt není úplně pinkfloydovskou záležitostí.......

PaloM @ 17.10.2011 11:57:13
Kúpil som si aj toto CD. Od Pink Floyd nemám originály iba Ummagumma a Final Cut, lebo ich nechcem mať. Tým som vyjadril názor. Film som nemal šancu vidieť. Vďaka za recenziu, v tomto prípade je dobré vedieť pozadie vzniku a dej filmu. V celkovej diskografii skupiny má soundtrack slušné miesto, no až tak ho nevyzdvihujem. Dal by som mu veľmi poctivé 3 hviezdy, lebo štyri a päť by som si šetril pre najznámejšie albumy.

b.wolf @ 17.10.2011 12:09:14
Recenze parádní jako vždy a album rovněž; taky bych dal 4,5 hvězdy

Petr Gratias @ 17.10.2011 12:57:56
Díky, pánové za Vaše postřehy.
Kdybyste snad někdo někdy narazili na DVD na filmy More (1969) a La Vallée (1972) - dejte vědět!!
Děkuji už teď....

The Paul @ 17.10.2011 13:22:32
Pri troške trpezlivosti sa to dá nájsť na torentoch. Tuším na >> odkaz som našiel všetky 3 filmy (More, LaVallée aj Zabriskie point) a mám stiahnuté (ale len DivX). Tak ak vyhovuje tento formát, môžem poskytnúť... samozrejme bez cz/sk titulkov...

Obscured by Clouds je presne ten typ albumu, ktorý ma nezaujal na prvé počutie, čo je u Pink Floyd pre mňa nezvykom.

Titulná skladba sa zdá byť veľmi pekná harmonická pieseň - presne to, čo by som o PF povedal, že tvorili medzi albumom Meddle a Dark Side of the Moon. No nasledujúca When You´re In sa hrá na "rockovú skladbu" postavenú na jednom stále opakujúcom sa motíve. A ešte viac ma na tejto skladbe zaráža fakt, že ako "skladba" má dokopy asi minútu tridsať, a ďalej je to už len nekonečný fade-out...Ďalej sú tu však pekné skladby, napr. taká dravá Gold It´s in the... je výborná Gilmourová vypalovačka - typ songu, ktorý u Pink Floyd veľa krát nepočuť. Z ďalších vyzdvihnem geniálnu skladbu - vrchol albumu - Childhood´s End, typickú akustickú Watersovku Free Four a skladbu Stay. Posledná Absolutely Curtains ma vonkoncom nezaujala.

Zhrnutie:
Typický soundtrack robený v zhone, na objednávku s pár vynikajúcimi skladbami ale aj s pár fakt nevydarenými. Dávam 3.
reagovat

Jarda P @ 14.02.2011 16:33:22
Nevydařené skladby? Já jsem tam po více než 30 letech poslechu žádnou neobjevil.

moonySK @ 14.02.2011 16:45:36
Ja áno. When Youre In, Absolutely Curtains atd.

martin69 @ 14.02.2011 16:51:29
Dělaný ve shonu?O nevydařených skladbách nic nevím.Do teď jsem tam za léta poslouchání žádné nenašel.

moonySK @ 14.02.2011 16:53:48
Áno, bol robený v zhone ak dobre viem. Skús si prečíať knížku PINK FLOYD 1964-1974 a tam máš do podrobna všetko rozpísané. A k nevydareným skladbám - skús si prečítať príspevok pred tvojim.

martin69 @ 14.02.2011 17:10:19
moonySK : vím že bylo hotové během týdne!Ale to jí vůbec neubírá na kvalitě.Tvůj názor respektuji,ale nesouhlasím s ním.

Filozof @ 14.02.2011 17:14:03
Já naštěstí nemusím řešit, zda jsou vydařené nebo ne po odborné stránce. Protože jsem laik a po subjektivní stránce jsou vydařené úžasně. :-) PF jsou skutečně skoro jediná skupina, kde mi slabší nepřipadá nic. Atmosféru i kouzlo pro mne má Obscured... stejně jako Dark Side...

luk63 @ 14.02.2011 19:08:38
Nepovažuju Obscured by Clouds za podařené album. Prodal jsem ho a neposlouchám jej. Z toho se dá usoudit, že bych mu dal ještě méně hvězdiček, než moonySK. Ale protože se, jak vidno, řadě lidí líbí, tak je dobře, že bylo natočeno a vydáno.

Filmová hudba PF je reprezentovaná albumami More, Zabriskie point a Obscured by clouds. Nepočítam Wall. Zdráhal som sa, či sa venovať aj týmto albumom PF alebo len štúdiovým. Rozhodol som sa, že áno.

More ma prekvapil svojimi jemnými baladami, Zabriskie ma trochu sklamal (ale páči sa mi viac z hudobnej stránky ako Final cut). Obscured je však najlepší z ich "filmovej" hudby. Album je absolútne úprimný a absolútne odlišný od tých, ktoré robili v jeho "blízkosti" (Meddle, Dark side). Ozaj krásne jednoduchý a poctivý a tým ma očaril. Priamočiara Gold it´s in the..., nádherná Childhood´s end či pohodová Free four sa mi navždy vryli do hudobnej pamäte. Ostatne, aj krásne balady tu nechýbajú a tie PF robia skvele (Burning bridges, Mudmen, Stay). Nesadla mi len posledná skladba, hlavne domorodý koniec. Ale vo filme bola zrejme dobrá.

Určite jeden z najlepších albumov PF, z hľadiska poctivosti, priamočiarosti a jednoduchosti asi ich jednotka.
reagovat

Tak se musím k něčemu přiznat,vážení příznivci artrocku.
Jako mlaďochovi,se mi zadírali PF v řadovkávch pod kůží od Meddle,DSOTM a dále.
Při vracení se proti času,jsem přeci jen bral Piper... a A Saucerful...Atom....přeci jen jako psychydelické mámení.Něco se mi líbilo a něco ne.Umma se mi nelíbila skoro vůbec.
O filmovou hudbu jsem se až tak nezajímal, a po shlédnutí Zabriskie Point,jsem ani moc dál nepátral.Hleděl jsem hrdě do budoucnosti.
Jednoduše řečeno,v té době jsem nebyl zralý na tu předMOONovskou hudbu.Ušel času kus,zalíbilo se mi to či ono,i More,AHM,ale na Obscured by Clouds nějak nezbylo.Až teprve nyní !!!!!!,při ucelování diskografie základních kapel jsem na toto CD opět narazil a jsem z něj hodně unešen.
Nejsem nyní ještě schopen popisovat jednotlivé skladby.Musím souhlasit,že jsou často slyšet kousínky melodií,které se ve větší či menší míře objevují na následných a i hodně vzdálených skladbách.
Ale jako celek se mi toto CD moc zamlouvá.
Dávám 4**** a možná ještě půlku přidám.
reagovat

Netradicni album. Po tom, co jsem hudebne vyrostl a znal na zpamet The wall a dark side of the moon spolu s Wish you were hire, Tak se ke me Zahaleno v mracích otocilo se svym skrytym puvabem. Jedno z nejoblibenejsich alb meho zamysleneho ja. Potvrzuje skvelost Floydu jako celku. I kdyz Radio K.A.O.S je take pekne... ... ale uz toneni ono.
reagovat

Výborná, uvolněná, i když trochu netradiční deska Pink Floyd, velice často a rád ji poslouchám, protože na PF syrovnější a přímočařejší písně neztratily nic ze své krásy - už kvůli éterickým Wrightovým klávesám ostatně stejně PF téměř okamžitě poznáte. Melodické nádhery jako Mudmen vás přenesou až za okraj snění a z toho vás zase vyhrhne pěkně rázná Free Four. Maximálně svobodnou, alternativní, stylově nesvázanou desku uzavírá magicky zvukomalebná Absolutely Curtains. Album je soundtrackem ke Schroederovou filmu La Vallée, ale to na jeho kvalitě nijak neubírá.
reagovat

Aký skvelý album! Tie inštrumentálne začiatky sú len predohrou k u skvelým piesňam. Najvydarenejší song je Childhood´s End so skvelým a pravdivým textom, ale aj Free Four a hlavne Stay sú vydarené. Naopak, vôbec ma nebrala posledná pesnička s tým hrozným záverom.
reagovat

Seamus @ 12.04.2006 00:00:00
Childhood s end je fakt nejlepsi! Vidim, ze jsi muj clovek! Napis mi nekdy na mail, muzem hodit rec. piper.jg@seznam.cz Tesim se! Seamus

Další floydovská hudba k filmu. Pár melodií je zajímavějších - Burning Bridges (+ instrum. verze téhož Mudmen), When You're In , Free Four, Childhood's End, zbytek méně zajímavých. Celkově je to ale spíš zvuková kulisa, i když velice dobrá. Podobně jako o More se dá říci, že to je spíš cesta k něčemu novému, než skutečné řadové album.
reagovat

Na této desce je trochu znát to, že to je hudba k filmu...ale myslím že i s tímto žánrem se PF vypořádali skvěle. Krásné instrumentálky se opravdu dají nazvat jako nadčasové a myslím, že některé motivy jsou (sice v lepším) použity i v TDSOTM...
reagovat