Reakce na recenzi:

luk63 - @ 30.08.2011

Desku znám od osmi nebo devíti let. Vlastnil ji soused a kamarád mýho staršího bráchy. Už jako děcko mě zaujala druhá strana obalu LP, na kterém je lokomotiva mezi rybkami na dně akvária. Na CD verzi tato strana obalu žel chybí. Hudba prvotiny Locomotiv GT mě fascinovala už tenkrát (nejvíc zvuk Bartovo kytary), snad i proto, že jí poslouchali bráchovo vrstevníci - máničky z našeho dvora, které u hudby z kazeťáku (hlavně BS, DP, LZ, PF, JT apod.) kouřili ukryti před zraky rodičů v průjezdu a naší generaci občas přizvali (k hudbě i na čvaňho). To jsme byli v sedmém nebi a oni z nás zase měli srandu. Ve třídě jsem pak byl obdivován, protože kapelu s lákavým názvem, kterou jsem jim z nelegálně doneseného magiče pouštěl, nikdo neznal. A že zpívá maďarsky nikdo snad ani nepoznal! Ale k desce:

Přivítá nás meluzína, ze které se zlehka zrodí úvodní song "Egy dal azokért, akik nincsenek itt" s výrazným refrénem a ve druhé půli křehkým sólem na flétnu.

"A Napba öltözött lány" je důrazná věc s uvolněnou střední pasáží, po níž přijdou sóla na varhany a následně kytaru. Ta skladbu vygradují k závěrečné sloce i refrénu nazdobenému povedeným vícehlasem.

Křehká "A kötéltáncos álma" je uvolněná posmutnělá píseň, jejíž kouzlo umocňují akustická kytara a klavír.

"A tengelykezű félember" už od začátku nenechá nikoho na pochybách, že je vystavěná na skvělé kytarové lince a sólo uprostřed písně mě přinutí na dvě a půl minuty zatajit dech. Hammondky ho skvěle podporují, bicí jsou pořádně důrazné. Ani chvilička oddechu.

Následuje další perla "Hej, én szólok hozzád". V ní dojde na saxofon, pohrávající si s kytarou (někdy v unisonu) se svým motivem. Po kratičké klávesové mezihře vystřihne Tamás Barta další sólo, o jakých si dnes už snad můžeme jenom nechat zdát. (Opět tajím dech.) To nás s jedním mezizpěvem dovede až ke konci skladby.

"Ezüst nyár" má neutuchající rytmus, vypjatý refrén, krásné varhanní vstupy - celá se kolem nás jakoby prožene ve svých třech minutách.

"Ordító arcok" je téměř hardrocková, kytara opět krásně hraje prim a hammondky si lehce zajazzují, po chvíli se připojí i ságo aby rozjelo parádní sólíčko, v závěru střední části skladby nečekaně melodické a příjemně naechované. Další kousek, co mě zvedá ze sedadla.

V "Sose mondd a mamának" nelze přeslechnout šlapající basu s její melodickou linkou, kytara a klávesy tentokrát víceméně sekundují (ale taky si vyslouží víc pozornosti sólíčky), bicí šustí do rytmu. Závěr příjemně odzpívané písně obstará (snad pekelný?) řehot.

"Nem nekem való" je hardrocková věc s těžkým riffem, parádními vokály v refrénech, dunivými bubny a dalším parádně vystavěným kytarovým sólem.

"Royal blues (Gipszeld be a kezed)" - natahované tóny kytary rozjedou a provází poslední píseň, která celé album uvolní. Přesto není do počtu, i když sólo na saxofon je hodně jednoduché.

Vstup na rockovou scénu měli Locomotiv GT se svým eponymním LP opravdu velkolepý a troufám si napsat, ať mám jakkoliv rád i Omegu, že jde o nejlepší rockovou maďarskou desku všech dob. Celému albu jasně dominuje naprosto suverénní kytara (neustále vynikající vyhrávky i super sóla), výborný je zpěv i vokály, příjemné hamondky a důrazná rytmika. Prvotina maďarských rockerů snese známku nejvyšší kvality a kapela se jí na příštích albech už nikdy nedokázala vyrovnat. Snad jen hned následující deska Ringasd el magad se jí přiblížila.