Locomotiv GT - Locomotiv GT (1971)

Po maďarsky toho veľa neviem. Len pár slov, tým nemyslím univerzálne platnú nadávku konský oný. Bez ohľadu na súčasné politické videnie sveta cez maďarskú kartu sa v Československej socialistickej republike darilo rockovým kapelám spoza južnej hranice. Povedzme si na rovinu, tu u nás sme profesionálne fungujúce zoskupenia tvrdšieho rocku prakticky nemali. Aj preto tu dodnes narazíte na prekvapivo veľkú masu pamätníkov, ktorí nedajú dopustiť na Omegu alebo hoci Locomotiv GT (tiež funguje i skratka LGT). A práve o nej bude dnes reč. Pre menšinových teroristov dodávam, že LGT nemá nič spoločné s LGBT.

Debutový album z roku 1971, kedy kapela vznikla, som zháňal na cédečku dlho. Pred rokmi sa mi ho konečne podarilo ukoristiť a mohol som sa započúvať do hudby, ktorá formovala generáciu mojich rodičov. Nečudo, že ma v detstve obišla. Kým Omega vystupuje dodnes a môžete ju počuť každú chvíľu v dedinách v rámci okresov južného Slovenska, Locomotiv GT také šťastie nemala a dávno neexistuje. A asi sa už ani nenaštartuje, veď už zomreli ako gitarista Barta, tak bubeník Laux a basák Somló. Každopádne mala v blízkej i vzdialenej rodine a u priľahlých kamarátov status legendy a to som nemohol ignorovať.

Album po internete predchádza povesť progresívneho rocku, ale nebojte sa, je to v podstate hardrocková klasika, tu i tam doplnená o nejaké tie art alebo jazzové náznaky. Už úvodná balada Egy dal azokért, akik nincsenek itt má v sebe niečo z Uriah Heep, podmanivú bôľnu melódiu, nevtieravé a neoblomné klávesy. Gitara zasa evokuje čosi z Hendrixových slaďákov, flauta bola v tých dobách vďaka Jethro Tull rockovým nástrojom par excellence, skrátka, je to nádherná vec!

Že Párpli hrali muzikantom namiesto uspávanky, je jasné z ráznej úsečnej hardrockovej smršti A napba öltözött lány. Čiastočne akustický úvod skladby A kötéltáncos álma prinesie ďalšiu podmanivú baladu, čoby dôkaz, že to nemusí iba rinčať, ak chcete vyvolať u drsného poslucháča pocit melanchólie. A potom ho tresnúť po hlave ťažkotonážnym slajdovým kúskom á la A tengelykezű félember! Kto to prežije, ten je vystavený infarktovému behu Hej, én szólok hozzád. Kedysi som absolvoval záťažové testy na srdce a v tomto okamihu sa mi zdá, že album funguje rovnako účinne ako šliapanie do pedálov. Rozhodne je to zábavnejšie! Veľký hit Ezüst nyár mi trošku pripomína párplovský Hush. Najmä to nanákanie v refréne. Zato ku koncu sa zjaví niečo na spôsob swingového shuffle.

Na kolísavej vlne sa zvezieme v spevnej skladbe Ordító arcok. Jazzrockové tendencie nezaprie, rovnako ako heretik v inkvizičnej mučiarni prizná aj to, čo mu diabol zabudol povedať. Naplno si zaswingujeme v Sose mondd a mamának. Mame to síce nikdy nepovieme, ale občas aj my bubeníci vezmeme metličky a pozametáme si svoj životný priestor. Posadený hardrockový valec Nem nekem való má silu, že by sa i Valibuk cítil ako Steve Buscemi v ringu na Wrestlingu. Už vidím Mickeyho Rourkea, ako ho tou kvákadlovou gitarou zatĺka do zeme! Na záver tu máme povinnú jazdu všetkých sedemdesiatkových rockerov - blues. Akustická parádička Royal blues (Gipszeld be a kezed) si na nič nehrá, a teda jej to hrá doslova ukážkovo! A to aj v momente, kedy sa elektrifikuje.

Debut Locomotive GT považujem za najlepšie dielo, aké som z maďarskej rockovej scény počul. Je neučesané a dravé, hutné i melodické. Kto ešte nemal tú česť, mal by to napraviť a spraviť si názor sám.
reagovat

Jarda P @ 29.09.2022 21:53:11
LGT byla moje první kapela, kterou jsem měl možnost navštívit naživo. Dodnes nechápu jak se to v roce 1973, v době vydání Bumm mohlo v rodné Opavě, nasáklé bolševiky, povést. Dokonce mě kamarád pořadatel protáhl do jejich šatny před koncertem a překvapilo mě, jak civilně se chovali. Na rozdíl od Olympicu dle slov jejich tour manažera. Koncert to byl nezapomenutelný, hlavně výkon a zvuk kytary Tamáse Bárty by famózní. Tehdy už Presser hrál výhradně na Rhodes piano, což mě trochu zklamalo, protože jsem čekal hammondy. Tehdy jsem Bumm ještě neměl, takže jsem nevěděl, že Somló nahradil Frenreisze. Hráli většinu skladeb z Bumm, z jedničky jen první skladbu z druhé strany. Zajímavostí byla úžasná coververze skladby Chicago od CSN&Y. Nemusím připomínat, že to bylo v tehdejší době temna pro nás teenagery (já jsem byl prvák na gymplu) zjevení. Bohužel nadlouho poslední, jelikož po skončení koncertu dav nadšenců vypuštěný jedinými dveřmi provedl jejich vysílení, což soudruhy vedlo k rozhodnutí zakázat nebezpečnou západní, v tomto případě jižní kulturu. Později jsem měl možnost LGT vidět ještě dvakrát už s Karacsonym, ale to už byl jen slabý odvar. Z období s Bártou nehráli nic, což se vzhledem k rozdílným kvalitám obou kytaristů nebylo co divit. To už nemluvím o kvalitách následujících desek. Mindig megassabra se ještě dala poslouchat, ale počínaje pátým albem už to byla jedna větší hrůza za druhou. Ten odklon od rocku k funky jsem prostě nevydýchal. Osobně považuji druhé album o chlup lepší než první, ale obě jsou tím nejlepším, co maďarská rocková scéna stvořila. O to víc mě zarmoutila předčasná tragická smrt Tamáse Barty v USA zkraje 80. let, kde se stal obětí drogového gangu.

balu @ 29.09.2022 22:45:24
Někdy v roce 1970 se mi konečně podařilo zakoupit v Maďarské kultuře Lp Omega - 10000 lépés
a ještě Lp Hungarie - Koncert a Marson. A tím mne zaujal maďarský rock.
Když jsem se později dozvěděl o odchodu Pressera a Lauxe do nové kapely Locomotiv Gt měl jsem obavy
jak to Omega ústrojí, což se jí rozhodně povedlo - viz. Eló Omega.

Nicméně první deska Locomotiv GT byla pro mne velké překvapeni svým výrazně bluesrockovým pojetím.
Desku - i ty další dvě - si pouštím dodnes a stále s velkým zaujetím.
A ještě doplním, že v roce 1973 složili a nahráli pro zpěvačku Saroltu Zalatnay Lp Álmodj velem,
což je také hudební laskomina.

hejkal @ 30.09.2022 08:26:13
Verím, že toto je jedna zo skupín, ktorá formovala miestny rockový vkus. Ja by som do zbierky pokojne zaradil aj druhý album, ale na CD som zatiaľ nemal šťastie.

Mirek Kostlivý @ 30.09.2022 11:58:32
Souhlasím, toto album je opravdu špičkové! A dodnes si vybavuji, jak jsme ho s nadšením všichni před těmi padesáti lety přijali. Velká škoda, že to v dalších letech Gábor Presser hudebně vedl k měkčí formě rocku, místy až do popových vod. Toto album se vyrovná tomu nejlepšímu, co v roce 1971 ve světě vyšlo.
Hejkale, díky za připomenutí!

hejkal @ 30.09.2022 13:35:05
Pripomínanie je príjemný proces, rado sa stalo.

Desku znám od osmi nebo devíti let. Vlastnil ji soused a kamarád mýho staršího bráchy. Už jako děcko mě zaujala druhá strana obalu LP, na kterém je lokomotiva mezi rybkami na dně akvária. Na CD verzi tato strana obalu žel chybí. Hudba prvotiny Locomotiv GT mě fascinovala už tenkrát (nejvíc zvuk Bartovo kytary), snad i proto, že jí poslouchali bráchovo vrstevníci - máničky z našeho dvora, které u hudby z kazeťáku (hlavně BS, DP, LZ, PF, JT apod.) kouřili ukryti před zraky rodičů v průjezdu a naší generaci občas přizvali (k hudbě i na čvaňho). To jsme byli v sedmém nebi a oni z nás zase měli srandu. Ve třídě jsem pak byl obdivován, protože kapelu s lákavým názvem, kterou jsem jim z nelegálně doneseného magiče pouštěl, nikdo neznal. A že zpívá maďarsky nikdo snad ani nepoznal! Ale k desce:

Přivítá nás meluzína, ze které se zlehka zrodí úvodní song "Egy dal azokért, akik nincsenek itt" s výrazným refrénem a ve druhé půli křehkým sólem na flétnu.

"A Napba öltözött lány" je důrazná věc s uvolněnou střední pasáží, po níž přijdou sóla na varhany a následně kytaru. Ta skladbu vygradují k závěrečné sloce i refrénu nazdobenému povedeným vícehlasem.

Křehká "A kötéltáncos álma" je uvolněná posmutnělá píseň, jejíž kouzlo umocňují akustická kytara a klavír.

"A tengelykezű félember" už od začátku nenechá nikoho na pochybách, že je vystavěná na skvělé kytarové lince a sólo uprostřed písně mě přinutí na dvě a půl minuty zatajit dech. Hammondky ho skvěle podporují, bicí jsou pořádně důrazné. Ani chvilička oddechu.

Následuje další perla "Hej, én szólok hozzád". V ní dojde na saxofon, pohrávající si s kytarou (někdy v unisonu) se svým motivem. Po kratičké klávesové mezihře vystřihne Tamás Barta další sólo, o jakých si dnes už snad můžeme jenom nechat zdát. (Opět tajím dech.) To nás s jedním mezizpěvem dovede až ke konci skladby.

"Ezüst nyár" má neutuchající rytmus, vypjatý refrén, krásné varhanní vstupy - celá se kolem nás jakoby prožene ve svých třech minutách.

"Ordító arcok" je téměř hardrocková, kytara opět krásně hraje prim a hammondky si lehce zajazzují, po chvíli se připojí i ságo aby rozjelo parádní sólíčko, v závěru střední části skladby nečekaně melodické a příjemně naechované. Další kousek, co mě zvedá ze sedadla.

V "Sose mondd a mamának" nelze přeslechnout šlapající basu s její melodickou linkou, kytara a klávesy tentokrát víceméně sekundují (ale taky si vyslouží víc pozornosti sólíčky), bicí šustí do rytmu. Závěr příjemně odzpívané písně obstará (snad pekelný?) řehot.

"Nem nekem való" je hardrocková věc s těžkým riffem, parádními vokály v refrénech, dunivými bubny a dalším parádně vystavěným kytarovým sólem.

"Royal blues (Gipszeld be a kezed)" - natahované tóny kytary rozjedou a provází poslední píseň, která celé album uvolní. Přesto není do počtu, i když sólo na saxofon je hodně jednoduché.

Vstup na rockovou scénu měli Locomotiv GT se svým eponymním LP opravdu velkolepý a troufám si napsat, ať mám jakkoliv rád i Omegu, že jde o nejlepší rockovou maďarskou desku všech dob. Celému albu jasně dominuje naprosto suverénní kytara (neustále vynikající vyhrávky i super sóla), výborný je zpěv i vokály, příjemné hamondky a důrazná rytmika. Prvotina maďarských rockerů snese známku nejvyšší kvality a kapela se jí na příštích albech už nikdy nedokázala vyrovnat. Snad jen hned následující deska Ringasd el magad se jí přiblížila.
reagovat

Zdeněk @ 30.08.2011 18:43:58
No já považuji právě Ringasd el magad za jejich nejlepší album, následující Bummm! se ještě dalo poslouchat a pak už to byl sešup dolů.

luk63 @ 30.08.2011 18:57:01
Kdysi jsem znal skoro všechny maďarské desky LGT i tu natočenou pro Supraphon. "Ringasd el magad" a "Bummm!" mám i dnes - zatím jenom na minidisku. Pozdější jejich nahrávky už neposlouchám. Jak jsem uvedl v úvodu, možná mé pořadí kvality desek určují i zážitky z dětství. Ale dneska se snažím poslouchat je racionálně a stejně mi to vychází v tom pořadí, v jakém první tři tituly LGT vyšly.

Hikoki777 @ 30.08.2011 19:52:42
Já to mám v pořadí 2,1,3. Možná proto, že Ringasd el magad. Při srovnání s jedničkou se mi zdá kompozičně, instrumentálně a taky zvukové vyrovnanější a konzistenčnější. Prostě takové naprosto krystalicky čisté
LGT. Ale možná je to jen tím, že sem si tu dvojku dovezl ve 14 ze Slovenska a sjížděl neustále dokola.

Jarda P @ 31.08.2011 05:32:12
Já jsem měl první jedničku. Dodnes vzpomínám, jak mě ohromil obal vystavený v maďarské kultuře na Václavském náměstí v Praze na výletě v 8. třídě. První 2 desky stavím na stejnou úroveň, Bumm o něco níže. Dodnes jsou LGT moje nejoblíbenější maďarskou kapelou, což umocnil i nezapomenutelný zážitek z koncertu někdy v roce 1973. S odchodem Bárty už to šlo z kopce, pro mě je ještě poslouchatelná čtyřka, pak už nic.

gunslinger @ 31.08.2011 13:33:12
ako je pre čechov Flamengo Kuře v hodinkách tak je pre maďarov album Locomotiv GT

b.wolf @ 03.09.2011 08:04:02
První tři placky Locomotiv jsou bezvadné; mám v oblibě maďarské smečky, ovšem nejlepší vždycky pro mě bylo Karthago, pak Omega a LGT jako trojka, dnes třeba Wisdom. Až bude trochu času, doplním to Karthago...