hejkal - @ 29.09.2022 | #

Po maďarsky toho veľa neviem. Len pár slov, tým nemyslím univerzálne platnú nadávku konský oný. Bez ohľadu na súčasné politické videnie sveta cez maďarskú kartu sa v Československej socialistickej republike darilo rockovým kapelám spoza južnej hranice. Povedzme si na rovinu, tu u nás sme profesionálne fungujúce zoskupenia tvrdšieho rocku prakticky nemali. Aj preto tu dodnes narazíte na prekvapivo veľkú masu pamätníkov, ktorí nedajú dopustiť na Omegu alebo hoci Locomotiv GT (tiež funguje i skratka LGT). A práve o nej bude dnes reč. Pre menšinových teroristov dodávam, že LGT nemá nič spoločné s LGBT.

Debutový album z roku 1971, kedy kapela vznikla, som zháňal na cédečku dlho. Pred rokmi sa mi ho konečne podarilo ukoristiť a mohol som sa započúvať do hudby, ktorá formovala generáciu mojich rodičov. Nečudo, že ma v detstve obišla. Kým Omega vystupuje dodnes a môžete ju počuť každú chvíľu v dedinách v rámci okresov južného Slovenska, Locomotiv GT také šťastie nemala a dávno neexistuje. A asi sa už ani nenaštartuje, veď už zomreli ako gitarista Barta, tak bubeník Laux a basák Somló. Každopádne mala v blízkej i vzdialenej rodine a u priľahlých kamarátov status legendy a to som nemohol ignorovať.

Album po internete predchádza povesť progresívneho rocku, ale nebojte sa, je to v podstate hardrocková klasika, tu i tam doplnená o nejaké tie art alebo jazzové náznaky. Už úvodná balada Egy dal azokért, akik nincsenek itt má v sebe niečo z Uriah Heep, podmanivú bôľnu melódiu, nevtieravé a neoblomné klávesy. Gitara zasa evokuje čosi z Hendrixových slaďákov, flauta bola v tých dobách vďaka Jethro Tull rockovým nástrojom par excellence, skrátka, je to nádherná vec!

Že Párpli hrali muzikantom namiesto uspávanky, je jasné z ráznej úsečnej hardrockovej smršti A napba öltözött lány. Čiastočne akustický úvod skladby A kötéltáncos álma prinesie ďalšiu podmanivú baladu, čoby dôkaz, že to nemusí iba rinčať, ak chcete vyvolať u drsného poslucháča pocit melanchólie. A potom ho tresnúť po hlave ťažkotonážnym slajdovým kúskom á la A tengelykezű félember! Kto to prežije, ten je vystavený infarktovému behu Hej, én szólok hozzád. Kedysi som absolvoval záťažové testy na srdce a v tomto okamihu sa mi zdá, že album funguje rovnako účinne ako šliapanie do pedálov. Rozhodne je to zábavnejšie! Veľký hit Ezüst nyár mi trošku pripomína párplovský Hush. Najmä to nanákanie v refréne. Zato ku koncu sa zjaví niečo na spôsob swingového shuffle.

Na kolísavej vlne sa zvezieme v spevnej skladbe Ordító arcok. Jazzrockové tendencie nezaprie, rovnako ako heretik v inkvizičnej mučiarni prizná aj to, čo mu diabol zabudol povedať. Naplno si zaswingujeme v Sose mondd a mamának. Mame to síce nikdy nepovieme, ale občas aj my bubeníci vezmeme metličky a pozametáme si svoj životný priestor. Posadený hardrockový valec Nem nekem való má silu, že by sa i Valibuk cítil ako Steve Buscemi v ringu na Wrestlingu. Už vidím Mickeyho Rourkea, ako ho tou kvákadlovou gitarou zatĺka do zeme! Na záver tu máme povinnú jazdu všetkých sedemdesiatkových rockerov - blues. Akustická parádička Royal blues (Gipszeld be a kezed) si na nič nehrá, a teda jej to hrá doslova ukážkovo! A to aj v momente, kedy sa elektrifikuje.

Debut Locomotive GT považujem za najlepšie dielo, aké som z maďarskej rockovej scény počul. Je neučesané a dravé, hutné i melodické. Kto ešte nemal tú česť, mal by to napraviť a spraviť si názor sám.

Jarda P @ 29.09.2022 21:53:11 | #
LGT byla moje první kapela, kterou jsem měl možnost navštívit naživo. Dodnes nechápu jak se to v roce 1973, v době vydání Bumm mohlo v rodné Opavě, nasáklé bolševiky, povést. Dokonce mě kamarád pořadatel protáhl do jejich šatny před koncertem a překvapilo mě, jak civilně se chovali. Na rozdíl od Olympicu dle slov jejich tour manažera. Koncert to byl nezapomenutelný, hlavně výkon a zvuk kytary Tamáse Bárty by famózní. Tehdy už Presser hrál výhradně na Rhodes piano, což mě trochu zklamalo, protože jsem čekal hammondy. Tehdy jsem Bumm ještě neměl, takže jsem nevěděl, že Somló nahradil Frenreisze. Hráli většinu skladeb z Bumm, z jedničky jen první skladbu z druhé strany. Zajímavostí byla úžasná coververze skladby Chicago od CSN&Y. Nemusím připomínat, že to bylo v tehdejší době temna pro nás teenagery (já jsem byl prvák na gymplu) zjevení. Bohužel nadlouho poslední, jelikož po skončení koncertu dav nadšenců vypuštěný jedinými dveřmi provedl jejich vysílení, což soudruhy vedlo k rozhodnutí zakázat nebezpečnou západní, v tomto případě jižní kulturu. Později jsem měl možnost LGT vidět ještě dvakrát už s Karacsonym, ale to už byl jen slabý odvar. Z období s Bártou nehráli nic, což se vzhledem k rozdílným kvalitám obou kytaristů nebylo co divit. To už nemluvím o kvalitách následujících desek. Mindig megassabra se ještě dala poslouchat, ale počínaje pátým albem už to byla jedna větší hrůza za druhou. Ten odklon od rocku k funky jsem prostě nevydýchal. Osobně považuji druhé album o chlup lepší než první, ale obě jsou tím nejlepším, co maďarská rocková scéna stvořila. O to víc mě zarmoutila předčasná tragická smrt Tamáse Barty v USA zkraje 80. let, kde se stal obětí drogového gangu.