Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 01.08.2011

Anglickou folkrockovou skupinu Fairport Convention jsem poprvé objevil koncem šedesátých let v magazínu Pop Music Express. Byla tam etablována ve společnosti takových skupin jako Blodwyn Pig, Jethro Tull a Family. Přesto bylo zjevné, že jejich hudební styl nebude identický se jmenovanými skupinami….
Po letech mě překvapilo, že si kapelu díky nesnadno zapamatovatelnému názvu někteří posluchači pletou se Silver Convention, což byla hudba z úplně opačného břehu, totiž diskotékové hudby druhé poloviny sedmdesátých let (!).
Je pravda, že většinovému posluchači název téhle kapely nebude pravděpodobně nic říkat, to ovšem neznamená, že by se před podobným typem hudby měly zavřít dveře. Je v ní spousta drobné a méně nápadné krásy a podmanivosti bez nabubřených gest…..

COME ALL YE – hutný rytmický základ baskytary a bicích nástrojů je typický pro tento úvodní song, ve kterém zvoní akustické kytary, ale také housle a nad tím vším se vznáší čistý vokální projev Sandy Denny, ženy příjemného úsměvu a krásného hlasu. Zajímavé, že od prvních taktů vycítíte, že kolem ní se budou odehrávat všechny harmonické a melodické proměny. Melodická linka je čitelná a ostatní instrumenty se jí přizpůsobují včetně sborových hlasů a tak se mi ti sanfranciští Jeffresone Airplane opět připomínají, ale zároveň cítím, že i naše Zuzana Michnová (Marsyas) čerpala inspirace z těchto zdrojů. Akustické kytary, housle a elektrická kytara vytvářejí pohodové téma……

REYNARDINE – začátek druh skladby má delší instrumentální nástup. Vévodí ovšem Sandy Denny. Její čistý skoro průzračný vokál mi ovšem připomene v lecčems i Annie Haslam (Renaissance). Skladba je ovšem stará anglická lidová píseň, kterou Fairport Convention upravili do osobitého aranžmá….

MATTY GROVES – elektrický britský folk, chcete-li folk rock zde představuje variantu, kterou prezentovali jejich souputníci Steeleye Span. Také tato skladba je britský traditional, který posloužil jako vděčné téma pro zpracování. Kytarová přediva hrají celkem běžné postupy a je to opět Sandy Denny, která dodává písni životodárnou mízu. Má smysl pro anglický folklór, ale i čistý výrazový projev. Do hudebního tématu kytarových vukomaleb akustických a elektrických zvuků se probojovaly i housle Dava Swarbricka. Není to sice Darryl Way, nebo Jerry Goodman, ale ovládá housle podobným živelným způsobem jako např. Dave Arbus (East Of Eden). Richard Thompson popuští prostor kytarovými ornamentům bez zkreslení s čistým tónem a důslednou rytmickou podporou Hutchingsových basů a Mattacksovy baterií bicích nástrojů…..

FAREWELL, FAREWELL – další skladba je spíše baladou. Má tklivější vyznění. Také Sandy Denny zpívá posmutněle s porcí nostalgie způsobené loučením, vděčným tématem pro písňovou tvorbu hudby z oblasti folkové hudby. Swarbrickovy housle podmiňují atmosféru. Nevýhodou skladby je její kratší stopáž a téma není více propracováno….

THE DESERTER – o této skladbě bychom mohli hovořit jako o valčíku, až do okamžiku, kdy do ní vstoupí více rockových prvků v rytmické a kytarové instrumentaci. Sandy Denny ovšem není rockerka a naštěstí se ani nesnaží se tomuto označení přiblížit a tak máme možnost si vychutnat její spontánní přirozený projev jasného hlasu. Skladba ale zvolna přidává na dynamických odstínech a rytmických proměnách a předává spontánní náladové barvení hlasu a harmonie…

Medley: THE LARK IN THE MORNING / RAKISH PADDY / FOXHUNTERS ´JIG / TOSS THE FEATHERS – tahle směs skladeb se odehrává přesně podle konceptu lidových tanců ve stylu reelů a jigů za důsledných basů a bubnů, k nimž se připojuje výtečné houslové party ve stylu skotských fiddlerů Dava Swarbricka. Kdo u nás vyznává „české keltství“ a hudbu jakou prezentoval svého času Jan Hrubý a jeho skupina Kukulín, nebude daleko od toho, aby tuto hudební mixturu přijal za svoji. Mattacksovy bicí a Hutchingsovy basové linky přesně vytvářejí to správné podhoubí pro emocionální rozpoutání hudebního dobrodružství, ve kterém přebírají housle roli sólující kytary…

TAM LIN – další skladba je rovněž traditional. Je výtečně zaranžovaná pro ženský vokál a pro instrumentaci akustických kytar, elektrické kytary a dobře seřízený rytmiky. Z mého subjektivního pohledu je to kompromis mezi rockem a folkem v tom nejlepším slova smyslu a řekl bych, že skladba aspiruje na jeden z největších podnětů tohoto alba. Velmi ústrojné spojení hudby s čistým ženským vokálem. Nepřináší nějaký progresivní prvek nebo objevné hudební postupy, ale svou přirozeností a samozřejmostí, z níž mnohdy vznikají ty nejsilnější hudební počiny si mě získává skladba už na první poslech.

CRAZY MAN MICHAEL – zvonivé akustické kytary jsou čeřeny elektrickou kytarou preparovanou přes Leslie box. Děje se tak ale ve velmi subtilní podobě, aby se nepřebíjela celková atmosféra baladického typu, takže i Mattacksovy bicí nástroje a Swarbrickovy housle hrají velmi uměřeně. Výtečné folkrockové téma. V dnešní době tak u nás hrají mnohé jiné u nás působící skupiny a mnohé z nich ani nevědí, že koncem šedesátých let dnešnímu hudebnímu útvaru připravila podmínky skupina Fairport Convention. Příjemné, laskavě konejšivé a hladivé, což v době dnešního civilizačního ruchu nemáme čas vnímat v dané přirozené kráse….

Potěšilo mě, jména hudebníků skupiny Fairport Convention nezapadla do propadliště dějin. Když se v r. 1991 konal festival kytarové hudby ve španělské Seville, vystoupil zde i kytarista Richard Thompson ve svém sólovém setu vedle jiných známějších kytarových hrdinů a vůbec se mezi nimi neztrácel, třebaže neměl nikdy nějaké přepjaté instrumentální ambice elektrických kytaristů.
Sandy Denny se prosazovala i se skupinou Fotheringay a startovala i vlastní sólovou dráhu. Osud byl ale tragický. Za velmi nešťastných okolností zahynula při pádu ze schodů a její zajímavý vokální projev navždy umlkl, ale zpívané písně, které po ní zůstaly a její klavírní doprovody svědčí o jejím jedinečném talentu.
Byla to už druhá tragédie v rámci skupiny – první bubeník Martin Lamble zahynul při autonehodě v Londýně se svou přítelkyní Jenny (viz album Songs For A Tailor baskytarového génia Jacka Bruce) v době nedlouhé před tím, kdy vznikalo tohle album. Za tragickou lze označit i okolnost, že i výtečný houslista Dave Swarbrick ztratil podstatné procento svého sluchu a hudba se pro něho stala nevratnou minulostí…..
Album Liege And Lief neí určeno pro drsné rockery, ani milovníky složitě koncipovaných postupů progresivního rocku, přesto si myslím, že by svůj prostor mělo dostat i na Progboardu a třeba někteří pamětníci si na Fairport Convention vzpomenou a připomenou jejich dřívější slávu i současným citlivým posluchačům….. Takže ještě připomenu, že kapela je přátelsky spřízněna s mnohem slavnějšími Jethro Tull a hraje svoje pojetí folkrocku stejně citlivě, třebaže nesázejí na jiný a pestřejší instrumentář. V dané oblasti však platí za mistry svého žánru.
V bohaté tvorbě skupiny řadím album za jedno z nejlepších v jejich tvorbě a proto mu nabídnu čtyři hvězdičky.