Fairport Convention - Liege And Lief (1969)

Na dotaz jakou nejlepší studiovou nahrávku si má člověk od Fairport Convention pořídit, odpoví osm z deseti, že určitě desku Liege And Lief. Samozřejmě za předpokladu, že vaše nároky týkající se hudebního směřování, budou usazeny v počátcích Anglického folk-rocku, tak jako je v této oblasti zabydleno toto šestičlenné osazenstvo. Tohle album se mě opravdu líbí, hlásek Sandy Denny, mi přirostl k srdci o poznání rychleji než její kolegyně Maddy Prior ze spřízněných Steeleye Span. I celkové hudební pojetí je mi jaksi bližší. Tématická osobitost a ojedinělost skrytá v nápaditých, velice účelových muzikálních sekvencích, v sobě spojuje ryzí folkový staroanglický směr, kořeněný nenápadnými ingrediencemi rocku. Vše do sebe skvěle zapadá a tvoří bezchybnou folkrockovou koláž, opírající se o překrásný Sandynin hlas.

Mezi top skladby bych zařadil odpočinkovou "drnkačku Come All Ye v úvodu, elektrický ostrovní folkový tradicionál Matty Groves, dojemnou baladu Farewell, Farewell a určitě poslední dvojici dokonalých atmosférických skladeb Tam Lin a Crazy Man Michael.
reagovat

steve @ 02.09.2017 11:00:44
Zřejmě jsem tím jedním z osmičky, poněvadž bych všem neználkům Fairport Convention doporučil právě tuhle skvělou desku. Sandy zpívá jako slavice a přesto, že jsou na desce nějaké tradicionály, ušitá je parádně. Oři díky za připomínku totálně přehlížené kapely.

Balů @ 02.09.2017 11:24:28
Všechny desky, které s nimi Sandy nahrála mám rád.
A líbí se mi i její sólovky.

Ale úžasný je i debut F.C. I když tam ještě Sandy nezpívá.

steve @ 02.09.2017 11:34:41
Debut mě přijde malinko nedotažený a chaotický. Psychedelie konce šedesátých let si tady vybírá svou daň. Jinak jsou Fairporti velmi originální partou.

jiří schwarz @ 02.09.2017 19:54:06
Radost, že se našla další spřízněná duše (snad to není na vyhynutí). Jinak souhlas se Stevem, že jednička FC je (a dle mého o hodně) slabší a nevypilovaná.

Balů @ 02.09.2017 21:46:42
Ano debut je slabší, ale ne slabý, ale má krásnou šedesátkovou náladu...

Antony @ 03.09.2017 07:25:00
Mezi touto deskou a debutem vyšla ještě další dvě alba FAIRPORT CONVENTION. Obě považuji jednoznačně za zdařilejší než Liege & Lief. Zejména What We Did On Our Holidays je vynikající a doporučil bych je rockerovi pro prvotní seznámení se skupinou. Liege & Lief je na můj vkus už moc irská hospoda.

Prostě krása, co dodat. Krása konce šedesátek, kdy se rock snoubil s tolika vlivy, včetně folku. Dnešní world music to dělá taky, ale: tehdy to byl první styk, a ten si jaksi víc pamatujeme.
Tady na tomhle serveru jsou hodně podrobný recenze (viz na toto album zde Petr Gratias – výborná jako vždy) každý písně zvlášť. Do toho se mi ale nechce. Tak jen pár postřehů.

Pozn. k folk-rocku: zatímco v Americe, s odlišnými kořeny, to šlo trochu jinak, viz přechod Dylana k elektrice někdy v r. 1965, v Anglii je ta historie jiná (byť možno ovlivněná děním v Americe). Fairport Convention (FC) byli asi prvními programovými hlasateli (možno zjednodušeně hvězdami) této fuze Zde Petr G. srovnává se Steeleye Span (který mám taky moc rád) – pravda, po letech se to může tak zdát, ale FC byli dříve (o dva roky – což je dneska nic, ale v extrémně rychlém vývoji na přelomu 60/70tých let to byl přece jen celý věk, takže to nebyli úpný souputníci, jak píše Petr), a Sandy Denny byla jasnou inspirací pro Maddy Prior. Petr G. taky zmiňuje Renaissance, a má pravdu. Že je zpopularizování těch krásných, staroanglických (původem keltských? – nejsem expert) melodií hodně zásluhou FC, je věc jasná (i když vím, že by člověka napadlo milión jiných kapel – od Emersonovic Grega Laka až po Led Zep v rocku). Ve stejné době vzniku této desky, měli za sebou debut Jethro Tull, také využívající (ale spíše na pozdějších albech) britský folklór, ještě víc rockově a více svérázně, ale jejich alba včetně debutu (This Was, 1968) byly výdy s prvky blues, což u FC skoro nevidíme vůbec (snad s výjimkou spíš stylu hry na el. kytaru než akordických postupů), jsou svým zaměřením jaksi „čistější“.
Nádherný hlas Sandy Denny, pro folk má to „srdíčko“, krásný, rovný, silný a dominantní, dojemný, přesně jak má v tomhle žánru být. Nepochybná instrumentální a aranžérská dokonalost a propracovanost na této desce (na 1. LP FC tomu tak není). Když vezmu jako příklad stopu 3 (Matty Groves), vidíme i na frázování, že jde o Rock s velkým R (jasně rocková rytmika vše žene vpřed). Ty krásy britskýho folklóru, jako je ten fiddle (tedy housle), jsou neopakovatelné, a koulemi jiné (tím nechci srovnávat nesrovnatelné ve smyslu lepší x horší), než americký fiddle. Zvukově je album přenádherné – nevím, kolik pomohlo remastrování, ale tak či onak vždycky jde o vlastní nahrání – a to je dokonalé. (Koneckonců desku jsem měl léta na kazetě z LP, a i tak jsem ji miloval, a vydrželo mi to dodnes).

Co víc – pět hvězd (koneckonců album se objevilo v různých hlasováních kritiků mezi top 100 historie, a dle mého právem). Asi album volby pro toho, kdo by se chtěl seznámit s FC (ale ani zbylá dvě alba z r. 1969 nejsou špatnou volbou).

reagovat

Anglickou folkrockovou skupinu Fairport Convention jsem poprvé objevil koncem šedesátých let v magazínu Pop Music Express. Byla tam etablována ve společnosti takových skupin jako Blodwyn Pig, Jethro Tull a Family. Přesto bylo zjevné, že jejich hudební styl nebude identický se jmenovanými skupinami….
Po letech mě překvapilo, že si kapelu díky nesnadno zapamatovatelnému názvu někteří posluchači pletou se Silver Convention, což byla hudba z úplně opačného břehu, totiž diskotékové hudby druhé poloviny sedmdesátých let (!).
Je pravda, že většinovému posluchači název téhle kapely nebude pravděpodobně nic říkat, to ovšem neznamená, že by se před podobným typem hudby měly zavřít dveře. Je v ní spousta drobné a méně nápadné krásy a podmanivosti bez nabubřených gest…..

COME ALL YE – hutný rytmický základ baskytary a bicích nástrojů je typický pro tento úvodní song, ve kterém zvoní akustické kytary, ale také housle a nad tím vším se vznáší čistý vokální projev Sandy Denny, ženy příjemného úsměvu a krásného hlasu. Zajímavé, že od prvních taktů vycítíte, že kolem ní se budou odehrávat všechny harmonické a melodické proměny. Melodická linka je čitelná a ostatní instrumenty se jí přizpůsobují včetně sborových hlasů a tak se mi ti sanfranciští Jeffresone Airplane opět připomínají, ale zároveň cítím, že i naše Zuzana Michnová (Marsyas) čerpala inspirace z těchto zdrojů. Akustické kytary, housle a elektrická kytara vytvářejí pohodové téma……

REYNARDINE – začátek druh skladby má delší instrumentální nástup. Vévodí ovšem Sandy Denny. Její čistý skoro průzračný vokál mi ovšem připomene v lecčems i Annie Haslam (Renaissance). Skladba je ovšem stará anglická lidová píseň, kterou Fairport Convention upravili do osobitého aranžmá….

MATTY GROVES – elektrický britský folk, chcete-li folk rock zde představuje variantu, kterou prezentovali jejich souputníci Steeleye Span. Také tato skladba je britský traditional, který posloužil jako vděčné téma pro zpracování. Kytarová přediva hrají celkem běžné postupy a je to opět Sandy Denny, která dodává písni životodárnou mízu. Má smysl pro anglický folklór, ale i čistý výrazový projev. Do hudebního tématu kytarových vukomaleb akustických a elektrických zvuků se probojovaly i housle Dava Swarbricka. Není to sice Darryl Way, nebo Jerry Goodman, ale ovládá housle podobným živelným způsobem jako např. Dave Arbus (East Of Eden). Richard Thompson popuští prostor kytarovými ornamentům bez zkreslení s čistým tónem a důslednou rytmickou podporou Hutchingsových basů a Mattacksovy baterií bicích nástrojů…..

FAREWELL, FAREWELL – další skladba je spíše baladou. Má tklivější vyznění. Také Sandy Denny zpívá posmutněle s porcí nostalgie způsobené loučením, vděčným tématem pro písňovou tvorbu hudby z oblasti folkové hudby. Swarbrickovy housle podmiňují atmosféru. Nevýhodou skladby je její kratší stopáž a téma není více propracováno….

THE DESERTER – o této skladbě bychom mohli hovořit jako o valčíku, až do okamžiku, kdy do ní vstoupí více rockových prvků v rytmické a kytarové instrumentaci. Sandy Denny ovšem není rockerka a naštěstí se ani nesnaží se tomuto označení přiblížit a tak máme možnost si vychutnat její spontánní přirozený projev jasného hlasu. Skladba ale zvolna přidává na dynamických odstínech a rytmických proměnách a předává spontánní náladové barvení hlasu a harmonie…

Medley: THE LARK IN THE MORNING / RAKISH PADDY / FOXHUNTERS ´JIG / TOSS THE FEATHERS – tahle směs skladeb se odehrává přesně podle konceptu lidových tanců ve stylu reelů a jigů za důsledných basů a bubnů, k nimž se připojuje výtečné houslové party ve stylu skotských fiddlerů Dava Swarbricka. Kdo u nás vyznává „české keltství“ a hudbu jakou prezentoval svého času Jan Hrubý a jeho skupina Kukulín, nebude daleko od toho, aby tuto hudební mixturu přijal za svoji. Mattacksovy bicí a Hutchingsovy basové linky přesně vytvářejí to správné podhoubí pro emocionální rozpoutání hudebního dobrodružství, ve kterém přebírají housle roli sólující kytary…

TAM LIN – další skladba je rovněž traditional. Je výtečně zaranžovaná pro ženský vokál a pro instrumentaci akustických kytar, elektrické kytary a dobře seřízený rytmiky. Z mého subjektivního pohledu je to kompromis mezi rockem a folkem v tom nejlepším slova smyslu a řekl bych, že skladba aspiruje na jeden z největších podnětů tohoto alba. Velmi ústrojné spojení hudby s čistým ženským vokálem. Nepřináší nějaký progresivní prvek nebo objevné hudební postupy, ale svou přirozeností a samozřejmostí, z níž mnohdy vznikají ty nejsilnější hudební počiny si mě získává skladba už na první poslech.

CRAZY MAN MICHAEL – zvonivé akustické kytary jsou čeřeny elektrickou kytarou preparovanou přes Leslie box. Děje se tak ale ve velmi subtilní podobě, aby se nepřebíjela celková atmosféra baladického typu, takže i Mattacksovy bicí nástroje a Swarbrickovy housle hrají velmi uměřeně. Výtečné folkrockové téma. V dnešní době tak u nás hrají mnohé jiné u nás působící skupiny a mnohé z nich ani nevědí, že koncem šedesátých let dnešnímu hudebnímu útvaru připravila podmínky skupina Fairport Convention. Příjemné, laskavě konejšivé a hladivé, což v době dnešního civilizačního ruchu nemáme čas vnímat v dané přirozené kráse….

Potěšilo mě, jména hudebníků skupiny Fairport Convention nezapadla do propadliště dějin. Když se v r. 1991 konal festival kytarové hudby ve španělské Seville, vystoupil zde i kytarista Richard Thompson ve svém sólovém setu vedle jiných známějších kytarových hrdinů a vůbec se mezi nimi neztrácel, třebaže neměl nikdy nějaké přepjaté instrumentální ambice elektrických kytaristů.
Sandy Denny se prosazovala i se skupinou Fotheringay a startovala i vlastní sólovou dráhu. Osud byl ale tragický. Za velmi nešťastných okolností zahynula při pádu ze schodů a její zajímavý vokální projev navždy umlkl, ale zpívané písně, které po ní zůstaly a její klavírní doprovody svědčí o jejím jedinečném talentu.
Byla to už druhá tragédie v rámci skupiny – první bubeník Martin Lamble zahynul při autonehodě v Londýně se svou přítelkyní Jenny (viz album Songs For A Tailor baskytarového génia Jacka Bruce) v době nedlouhé před tím, kdy vznikalo tohle album. Za tragickou lze označit i okolnost, že i výtečný houslista Dave Swarbrick ztratil podstatné procento svého sluchu a hudba se pro něho stala nevratnou minulostí…..
Album Liege And Lief neí určeno pro drsné rockery, ani milovníky složitě koncipovaných postupů progresivního rocku, přesto si myslím, že by svůj prostor mělo dostat i na Progboardu a třeba někteří pamětníci si na Fairport Convention vzpomenou a připomenou jejich dřívější slávu i současným citlivým posluchačům….. Takže ještě připomenu, že kapela je přátelsky spřízněna s mnohem slavnějšími Jethro Tull a hraje svoje pojetí folkrocku stejně citlivě, třebaže nesázejí na jiný a pestřejší instrumentář. V dané oblasti však platí za mistry svého žánru.
V bohaté tvorbě skupiny řadím album za jedno z nejlepších v jejich tvorbě a proto mu nabídnu čtyři hvězdičky.



reagovat

hejkal @ 01.08.2011 15:39:04
Náhodou Matty Groves je parádny "nářez"! Mám od skupiny výberovku A history of Fairport Convention a občas si ju pustím, keď ma prepadnú folkové nálady.

Petr Gratias @ 01.08.2011 20:20:37
Ahoj Hejkale,
mile jsi mě překvapil se svou znalostí Fairport Convention. Ne, že bych Tě podceňoval, ale nepředpokládal jsem, že by tuhle kapelu někdo moc znal,ale Tvůj záběr, jak vidno, je opravdu široký!
Znáš i zmíněné Fotheringay?

hejkal @ 01.08.2011 20:25:40
Iba okrajovo, zato sa mi páčia niektoré veci od Pentagle a fakt žeriem Incredible String Band. Skveláédva albumy mám aj od skupiny Bronco, inak je folkovejší rock u mňa v úzadí, ak nerátam Strawbs... Rozhodne si netrúfam považovať sa v ňom za znalca.