Reakce na recenzi:

jiří schwarz - @ 18.12.2015

Prostě krása, co dodat. Krása konce šedesátek, kdy se rock snoubil s tolika vlivy, včetně folku. Dnešní world music to dělá taky, ale: tehdy to byl první styk, a ten si jaksi víc pamatujeme.
Tady na tomhle serveru jsou hodně podrobný recenze (viz na toto album zde Petr Gratias – výborná jako vždy) každý písně zvlášť. Do toho se mi ale nechce. Tak jen pár postřehů.

Pozn. k folk-rocku: zatímco v Americe, s odlišnými kořeny, to šlo trochu jinak, viz přechod Dylana k elektrice někdy v r. 1965, v Anglii je ta historie jiná (byť možno ovlivněná děním v Americe). Fairport Convention (FC) byli asi prvními programovými hlasateli (možno zjednodušeně hvězdami) této fuze Zde Petr G. srovnává se Steeleye Span (který mám taky moc rád) – pravda, po letech se to může tak zdát, ale FC byli dříve (o dva roky – což je dneska nic, ale v extrémně rychlém vývoji na přelomu 60/70tých let to byl přece jen celý věk, takže to nebyli úpný souputníci, jak píše Petr), a Sandy Denny byla jasnou inspirací pro Maddy Prior. Petr G. taky zmiňuje Renaissance, a má pravdu. Že je zpopularizování těch krásných, staroanglických (původem keltských? – nejsem expert) melodií hodně zásluhou FC, je věc jasná (i když vím, že by člověka napadlo milión jiných kapel – od Emersonovic Grega Laka až po Led Zep v rocku). Ve stejné době vzniku této desky, měli za sebou debut Jethro Tull, také využívající (ale spíše na pozdějších albech) britský folklór, ještě víc rockově a více svérázně, ale jejich alba včetně debutu (This Was, 1968) byly výdy s prvky blues, což u FC skoro nevidíme vůbec (snad s výjimkou spíš stylu hry na el. kytaru než akordických postupů), jsou svým zaměřením jaksi „čistější“.
Nádherný hlas Sandy Denny, pro folk má to „srdíčko“, krásný, rovný, silný a dominantní, dojemný, přesně jak má v tomhle žánru být. Nepochybná instrumentální a aranžérská dokonalost a propracovanost na této desce (na 1. LP FC tomu tak není). Když vezmu jako příklad stopu 3 (Matty Groves), vidíme i na frázování, že jde o Rock s velkým R (jasně rocková rytmika vše žene vpřed). Ty krásy britskýho folklóru, jako je ten fiddle (tedy housle), jsou neopakovatelné, a koulemi jiné (tím nechci srovnávat nesrovnatelné ve smyslu lepší x horší), než americký fiddle. Zvukově je album přenádherné – nevím, kolik pomohlo remastrování, ale tak či onak vždycky jde o vlastní nahrání – a to je dokonalé. (Koneckonců desku jsem měl léta na kazetě z LP, a i tak jsem ji miloval, a vydrželo mi to dodnes).

Co víc – pět hvězd (koneckonců album se objevilo v různých hlasováních kritiků mezi top 100 historie, a dle mého právem). Asi album volby pro toho, kdo by se chtěl seznámit s FC (ale ani zbylá dvě alba z r. 1969 nejsou špatnou volbou).