Reakce na recenzi:

horyna - @ 06.10.2016

Na muzice je v neposlední řadě krásné, že člověk její taje oběvuje po celý život a když už si dávno myslí, že ho nic nemůže překvapit a uhranout, pořád přichází nové podněty a vjemi, kterým jde jen těžko odolat. Kolem desátého roku jsem vnímal The Beatles, za deset let přišli Led Zeppelin, pozdě, až kolem třicítky jsem podlehl Deep Purple, za dalších zhruba pět let postupně přichází zalíbení zvané Jethro Tull a kolem čtyřicítky tu mám hodně nečekaně nové stars- Bad Company. Napsal jsem jen pár kapel, těch velkých, důležitých v mém životě i hudebním sektoru všeobecně, Rodgersovci se k nim svým významem můžou asi jen stěží stavět, či rovnat, ale jejich raketový účinek je podobný, stejně jako výše jmenované, i oni mě okamžitě a velice hbitě uchvátili.

A jestli jsem tu před pár dny zmínil desku Desolation Angels jako první vzorek, který jsem od kapely pořídil a kterému bez okolků střelil pětku( a za tím si stojím), tak teď tu mám fošnu debutovou která mě na třetí poslech dostala do kolen totálně, tady rovnou šestku a dvakrát podtrženou.

Hodně slušný nákop Can't Get Enough znám jako cover verzi, vzopmenout si tak ještě od koho:-) Totální emoční smáz a pocit velikášství ve mě vzbuzuje skladba č.3 Ready for Love- čistá a nefalšovaná nádhera 70-tých let s božský Rodgers v čele, tuto píseň jsem si strašně zamiloval, asi nejvíc z celé desky, a slavnostní atmosféra mě do jejího konce už neopouští, střídá se jedna perla za druhou, jen namátkou sáhnu po Don't Let Me Down- slavný to název neméně kvalitní písňe s výborným dámským doprovodem a saxovým sólem i bicí finesou, že klavír hraje na album roli důležitou slyšíme i v dráždivé Bad Company, po níž je tu další 70-tková něžnost The Way I Choose, nebo výborná Ralphsovka Seagull.

A co tedy dál s Bad Company? Hold se bude muset přikupovat:-)