Reakce na recenzi:

steve - @ 17.03.2017

Jednu takovou rychlohubku přímo do éteru:
Druhá deska Bad Company už navždy zůstane ve stínu jedničky, ale copak je to její chyba, že přišla až jako druhá? Nemá takové renomé a ani tak výrazné skladby, ale že by byla vyloženě slabší, to rozhodně ne. Vlastně ji poslouchám (skoro) stejně rád a dnes jsem si je vytáhl obě k "rockovému prokrvení mozkových závitů".

První skladbě by slušel lepší, méně vtíravý refrén. Dvojka je hit jak hrom s krásnými sbory a taktním kytarovým úhozem; Rodgerse tu prostě baštím. Stejně tak i v tracku číslo tři, pohodové Weep No More. Se Shooting Star si rychle rozpomenu na první album, má podobnou atmosféru i feeling.

Druhá strana začne zase z ostra, model Bad Company 75 příjemně zahřívá i uklidňuje. Hra Mick Ralphse mě skutečně baví, proto mám kapelu tak rád. Balady umí B.C. na výbornou, další takovou je Anna, poklidná, vláčná až romantická, on taky hodně dělá Paulův příjemný akcent. Poslední je Call on me, otevřou ji decentní klávesky a akustika vás něžně hladí. kapela opět nespěchá, prostě si brnká a notuje, ale jako celek vše funguje a co se týče emocí, ty se daj vážit na kila.

Bad Company je kapela, na kterou dnes už kdekdo zapomněl, nebo postupně zapomíná. Ta přitom uměla sypat nápady z rukávů tak jednoduše a typicky, jako je pro mimino typické nasávání mateřského mléka. Nazdar a klíďo za pět.