Reakce na recenzi:

horyna - @ 28.03.2017

Píše se rok 1982 a většina hard rockových mohykánů předchozího desetiletí jen paběrkuje, koketuje s popem a ti nejslabší dokonce pokukují po škatulce s nápisem disco. Nejsou takoví ovšem všichni - ti, co si vždy vystačili ve "čtyřech", se s gigantickým nadhledem mohou na všechny patolízaly dívat (zatím ještě) spatra. Však ono na ně také dojde - jak dá Paul Rodgers kapele vale (a že to dlouho trvat nebude), pozbude skupina velkou část své aury. Bad Company jsou ale na tomto albu ještě vitální, silní a tváří se neporazitelně.

Myslím, že kompozičně pánové dozráli do stádia maximální vyspělosti a akademické nadýchanosti. To, s jakou elegancí a grácií se naše čtveřice dokáže pohybovat ve westernově easy melodii v Nuthin' on the TV, v na bluesových základech postavené Painted Face, nebo jak předkládá vyloženě ležérní nadýchané motivy během Kickdown a za pár minut si střihne rokec s žesťovou účastí, piánem a melodií alá Elvis Presley v šestce Ballad of the Band, je dráždivě obdivuhodné. V Cross Country Boy rezonuje opět westernová příchuť, swingový rytmus za podpory harmoniky a Collinsova sága. Ke konci deska ulítává na funky a tohle dráždivé aroma ji sluší víc, než cokoli před tím. A to jsem záměrně nevysekl poklonu prvním písním alba, jasným koncertním tutovkám a hitům této barevně dotažené desky, která je v mých očích dokonale dokonalá.

Předsudky stranou, jistě - první alba jsou mimořádná, ale ta rodgersovská pozdní... poslechněte a možná budete sami překvapeni.