Reakce na recenzi:

Morbo - @ 12.10.2011

OPETH pro pro mě byli posledních minimálně 6 let kapelou, která stála na místě. Ano, udržovali si svůj velmi vysoký standard, zůstávali sví a osobití a žánrovou laťku (kterou v druhé polovině devadesátých let ne zvedli, ale nalezli a definovali) nadále drželi velmi vysoko, nicméně já osobně jsem nejpozději při vydání alba "Ghost Reveries" zjistil, že už jsem toho přesycen. Poslední dvě desky jsem tudíž bral jako skvělou, ale zároveň rutinní práci a vlastně jsem je neslyšel více než asi třikrát. OPETH jsem oceňoval jako unikátní kapelu, ale nic po "Damnation" jsem už neměl nejmenší motivaci si kdykoliv pustit.
Když jsem tedy v létě četl první zvěsti o tom, že Mikael už toho má také dost a příští deska bude úplně něco jiného a že očekává problematické přijetí u téměř všech fans, mé nadšení bylo značné. Dle náznaků jsem očekával druhé "Damnation" - a už to by mi ke štěstí stačilo - ale nakonec je "Heritage" ještě něčím mnohem víc.
Osobně považuji aktuální album OPETH za nejzajímavější a nejupřímnější muziku, která v poslední době vyšla. A určitě i za jedno z vůbec nejlepších alb OPETH vůbec (a ne vůbec nejlepší jen proto, že za tak krátkou dobu mohla těžko předčit srdcová alba, která zbožňuji už více než 10 let - což je ale ne fér srovnání).
Čeho si zejména na albu cením:

1) Jde od srdce. Je ohromně upřímné - takřka až intimní. I v momentech, ve kterých se zdánlivě nic neděje je možno silně cítit smysl celého experimentu.
2) Produkce. Je pro mě těžké popsat jak moc jsem nadšen ze zvuku tohoto alba. Je tak čistý a živý. Tak přirozený, ale zároveň nesmírně bohatý. Pustit si "Heritage" po téměř jakémkoliv moderním albu je jako probudit se v ráji.
3) Hudba zde obsažená je něco úplně nového a svěžího, ale stále se jí daří držet někde hluboko uvnitř při životě základní stavební prvky stylu OPETH (nejvíce znatelné asi hned v druhé písni "The Devil's Orchard"). Šlo o odvážný experiment, ale (alespoň pro mě) velmi úspěšný.

Jak tedy v kostce popsat muziku nového alba OPETH? Je poklidná, komorní a atmosferická, postavená na akustických kytarách a křehkých klávesových plochách. Je narvaná emocemi až po okraj. Není to ovšem tak, jako tomu bylo v případě "Damnation" - album není od začátku do konce teskně baladické. Naopak, "Heritage" často vypění a stává se až překvapivě intenzivní (např. "The Devil's Orchard", hlavní část písně "Slither" nebo divoce dynamická "Nepenthe"). Na druhou stranu je často vyloženě minimalistická (úvodní část "Häxprocess"). Jde tedy o daleko komplexnější hudebnější dílo, než spíše odbočkový odpočinek "Damnation".
Chápu výtku, na které se shoduje mnoho lidí - a to stavbu skladeb. Tedy konkrétně některé zdánlivě násilné přechody z jednoho motivu na druhý (např. v úvodu "Famine", v polovině "I Feel The Dark" nebo závěr "Slither"). Je zcela pochopitelné, že pro lidské ucho jsou takové přechody násilné a rušivé a často jsou (právem) vnímány jako spíše odfláknutá práce. Troufám si ale tvrdit, že když si člověk dá tu práci, soustředěně si desku poslechne a pokusí se do ní ponořit, tak začne tyto momenty chápat v trochu jiných souvislostech. Je více než evidentní, že kdyby Mikael chtěl, tak by nebyl nejmenší problém tyto návaznosti vyřešit klasicky a navázat je hladce. Ale nechtěl. Ten úmysl je v tom více než zřejmí, když člověk pronikne do podstaty celého hudebního díla. A je nutno podotknout, že při soustředěném poslechu poskytují tyto momenty tak trochu vzrušující vypjaté zážitky v jinak povětšinou uvolněném projevu. Zjednodušeně a laicky řečeno: posluchače to budí a nutí ho mít se na pozoru. A to byl dost možná i ten účel. Protože jinak by se mohlo stát, že písně by působily až příliš uklidňujícím a uspávajícím dojmem.

Osobně Mikael Åkerfeldtovi tleskám za ten odvážný krok do neznáma, který v podobě "Heritage" učinil a smekám před ním, jak úspěšný byl. Tohle není album pro každého a již teď je velmi kontroverzní. Troufám si ale tvrdit, že čas nakonec ukáže, že tohle přece jen byla dosti přelomová deska, velmi nedoceněná a poněkud nadčasová. To je hlavní důvod, proč se nakonec odvážím dát plný počet. Jsem o kvalitách a trvanlivosti "Heritage" prostě přesvědčen. A velmi velmi doufám, že to není jen jednorázový experiment, ale že nově nabyté zkušenosti Mikael bude příště dále rozvíjet.