Opeth - Heritage (2011)

Opeth-ovské Heritage se honosí přezdívkou průkopnické album.
Většinou starých fanoušků zůstalo dodnes nepochopené(narozdíl od následovníka Pale Communion) a nových příznivců také příliš nepobralo. Na velkou část národa působí vycizelovaně. Přemíra techniky se kterou pracuje vyznívá chladně a odtažitě. Jde o art rock sedmdesátých let, který pro kapelu představuje nekonečný zdroj inspirace. Návrat k retro stylu je Åkerfeldtovcům souzený a má za úkol většině pochybovačů zavřít ústa na petlici. Jde o obrovský hudební celek, složený z tisíce malých detailů, které hnětou hudbu zevnitř a vytváří šokující napnelismus.

Na Heritage najdeme fůru skvělých momentů co stojí za poslech. Trojka I Feel the Dark, Nepenthe a Häxprocess jsou skladby, které mě pokaždé položí na lopatky. Jde o hudbu pro skutečné dospěláky, nad kterou pubertální máničky s opovržením ohrnují nos.
reagovat

john l @ 30.09.2017 12:05:33
Opeth jsou moje srdcovka. Nikdy jsem v nich nedělal rozdíly, ať hráli tak, či onak. Heritage poslouchám oproti novějším deskám víc a častěj. Nevím proč, ale mám k ní vřelejší vztah. Nejspíš teda budu TEN DOSPĚLÁK!

pinkman @ 01.10.2017 04:59:26
Na starších Opeth mě hodně bavila souhra basáka Martina Mendeze s bubeníkem Martinem Lopezem. Lopez je pryč a přesto, že je novic Martin Axenrot výborný, to fluidum už necítím.

Nové směřování Opeth kvituji s radostí. Murmurovitý styl zpěvu nemám rád a jelikož má Mikael krásný čistý vokál, byla škoda jej nevyužít v plném rozsahu.

Jakýsi retro návrat odstartovaný právě Heritage je tím správným směrem, kterým se pokroková kapela jakou Opeth už roky vydala.

horyna @ 01.10.2017 12:20:32
Martin Axenrot bubnuje skvěle. Co předvádí tady a na Pale Communion mi vyráží dech. Kolikrát se přistihnu, že jeho hru vyloupnu nad ostatní a poslouchám jen ji. A to si myslím, že jeho předchůdce byl o level nad. Naživo jsem neviděl žádného z nich, tak těžko srovnávat, ale desky nahrávají úžasné.

Jo a průkopnické album je od Opeth snad každé
:-)

Snake @ 01.10.2017 12:54:07
Jojo, parádní deska. Tenhle retro prog/hard rock s perfektně šlapající a takřka jazzovou ! rytmikou mám rád. Instrumentální kouzlení hned v (po introdukci) druhé The Devil's Orchard mě dokáže vykopnout z kavalce a copa je to v podmazu následující I Feel the Dark ? Mellotron ? Oh, ten miluju...

Zvuk je lahůdkovej, booklet - se spoustou fotografií pořízených během nahrávání - obsáhlej a pěknej a obal jeden z nejhezčích, které mám doma.

Progboard zasahuje horečka s názvem "nový Opeth", mluví se tu o nich často, ona skladba skutečně stojí za pozornost, aspoň mě se teda líbí, hranice se nejspíš opět budou posouvat o kousek dál a v mé kuchyňce jako kulisa zrovinka dohrála deska Heritage.

Prezentace Opeth na tomto albu je kouzelná, opojná a velice sofistikovaná. Dost těžko se popisuje a dobře si vzpomínám, že mě dalo celkem zabrat se jí prokousat. Častý meditační charakter, nesoucí se v experimentální rovině po celou hrací dobu odkazuje k inspiraci sedmdesátými léty a nejspíš proto mě také tolik oslovuje. Sálá z ní klid, usmíření a obrovská emoční síla. A také smutek, který hned v první písni propuká naplno. Líbí se mě ale i rytmičtější rychlejší části skladeb, nebo celky jako čtvrtá Slither, silně experimentální části Nepenthe, sólovou flétnou doprovázená Famine, nebo totální odvaz The Lines in My Hand i Folklore. Takhle intenzivní a náročná muzika se přetěžko nahrazuje slovy a její pochopení dává zabrat, album poslouchám celkem často a někdy úplně cítím jak mnou tato hudba dokáže prostoupit. Zvuk je čisťounký jako lesní pramínek, prostě dokonalý a při vzpomínce na bicmena Martina Lopeze, to byl borec a hudbu Opeth svými výkony posunul do umělecké kategorie, Martin Axenrot tu ale září hodně sebejistě, s přehledem a doslova si se skladbami pohrává. Tak v září nashledanou Opeth.


reagovat

PaloM @ 03.08.2016 13:18:48
Heritage - výborný album, horúčka Opeth - ani náhodou.
"Jedna vlaštovka jaro nedělá" :-) Rozumej jedna skladba z nového albumu.

Voytus @ 03.08.2016 13:23:45
Když nabral Åkerfeldt Axe a Åkesona, tak jsem se, vzhledem k vizáži obou pánů, nejprve lekl, že chystá nějaký ultra brutální death metal, ale naštěstí, jak zdání klame, tak pánové jsou hráčsky natolik flexibilní, že teď už může Åkerfeldt napsat úplně cokoli.

A souhlas, tohle album je fakt těžký. Ne ani tak kompozičně (i když tu samozřejmě jsou vypečené kousky), ale hlavně po té náladotvorné stránce. Vyžaduje klid a soustředění. Místy se zdá, že se tu ani nic neděje, když tu najednou spoza rohu nečekaně vyskočí klávesová disonance (Nepenthe), nebo rozjímavé vybrnkávání (Häxprocess). Lines in my hand je asi nejsilnější song. Jo a všechny klobouky dolů před rytmikou, Axe s Mendezem jsou jak z jiný planety.

Mayak @ 03.08.2016 13:46:33
Tak som si dnes po dlhšej dobe pustil "Heritage" a zrazu som mal pocit, že sa mi v tejto dobe dokonca viacej páči, ako nasledujúci už klasicky progrockový "Pale Communion" ... je tu nesmierne veľa pekných a skrytých fragmentov.
Mikael Åkerfeldt je v hĺbke srda naozaj art rocker a milovník 70.rokov, jeden z veľkých zberateľov vinylových albumov (koľko toho majú spoločného so Stevenom Wilsonom) a jeho pôvodná deatmetalová maska je u neho iba "falošná" fazóna. Nejak proste preraziť musel a realizoval sa dlhšie spôsobom, aký bol v danej dobe prístupnejší a príťažlivejší hlavne pre mladšiu hudobnú verejnosť. Intuíca mu pomohla, presadil sa a teraz si môže dovoliť už úplne robiť to, čo naozaj cíti a CHCE a vie, že mu to prejde, dokonca s ešte väčšou mierou pochopenia a prijatia ...
...a nezdieľam skepsu, nový album OPETH bude tak či onak hodne dobre a pozitívne prijímaný ...

Voytus @ 03.08.2016 14:08:16
Mayak: Myslím, že toho artrockera v Åkerfeldtovi probudil právě Wilson - nebo alespoň pomohl artrockerovi projevit se ve větší míře. Možná jen naťuknul, nasměroval. Nějaké artové názvuky v jejich tvorbě vždycky byly. Stejně tak bych na prvních mohl najít stoner rock, když rytmika přejde do ostrého boogie. Jen to není boogie a la Canned Heat, ale spíš a la Black Sabbath. Žánrový záběr Opeth byl vždycky široký, už jen ta nová věc dává jasně najevo, že zas pokukují po něčem dalším.

horyna @ 03.08.2016 16:35:22
Heritage- mistrovské dílo našeho věku, kterému se musím klanět a kvitovat jeho vznik. Pořád se ho jaksi nemohu nabažit, chílemi záludně prosté, z toho začne technicky dokonale bouřit, aby nás posléze emočně sedřelo na kost. A jestli je lepší tohle nebo Pale C.? Prostě nevím, každé je úplně jiné a svým způsobem dokonalé, stejně jako bude jejich nástupce.

Voytus @ 03.08.2016 16:54:55
Horyna: Tvorbu Opeth vnímám čistě emočně, tady s lepší a horší nelze fungovat. Je lepší radost nebo smutek? Hmmmm.... Ne, obojí je v životě potřeba. A stejně je to s Heritage a Pale Communion.

Jardo @ 06.08.2016 07:52:21
Áno, Mikael Åkerfeldt je milovník veľkých kapiel 70. rokov, ale v obľube má aj tzv. vykopávky. Veď napr. názov pre album Blackwater Park pomenoval prevzal z jednej starej nemeckej hard rockovej bandy, ktorá vydala album Dirt box alebo skladba na albume Deliverance s názvom Master's Apprentices je pomenovaná po austrálskej kapele u nás nie veľmi známej...

aselzesarp @ 06.08.2016 13:48:16
Na Opeth je fajn, že se vymanili z loudness war a začali točit nahrávky se skvělou dynamikou. Ale hudba jako taková mě moc nebaví, jen zvuk nahrávek je fajn.

OPETH pro pro mě byli posledních minimálně 6 let kapelou, která stála na místě. Ano, udržovali si svůj velmi vysoký standard, zůstávali sví a osobití a žánrovou laťku (kterou v druhé polovině devadesátých let ne zvedli, ale nalezli a definovali) nadále drželi velmi vysoko, nicméně já osobně jsem nejpozději při vydání alba "Ghost Reveries" zjistil, že už jsem toho přesycen. Poslední dvě desky jsem tudíž bral jako skvělou, ale zároveň rutinní práci a vlastně jsem je neslyšel více než asi třikrát. OPETH jsem oceňoval jako unikátní kapelu, ale nic po "Damnation" jsem už neměl nejmenší motivaci si kdykoliv pustit.
Když jsem tedy v létě četl první zvěsti o tom, že Mikael už toho má také dost a příští deska bude úplně něco jiného a že očekává problematické přijetí u téměř všech fans, mé nadšení bylo značné. Dle náznaků jsem očekával druhé "Damnation" - a už to by mi ke štěstí stačilo - ale nakonec je "Heritage" ještě něčím mnohem víc.
Osobně považuji aktuální album OPETH za nejzajímavější a nejupřímnější muziku, která v poslední době vyšla. A určitě i za jedno z vůbec nejlepších alb OPETH vůbec (a ne vůbec nejlepší jen proto, že za tak krátkou dobu mohla těžko předčit srdcová alba, která zbožňuji už více než 10 let - což je ale ne fér srovnání).
Čeho si zejména na albu cením:

1) Jde od srdce. Je ohromně upřímné - takřka až intimní. I v momentech, ve kterých se zdánlivě nic neděje je možno silně cítit smysl celého experimentu.
2) Produkce. Je pro mě těžké popsat jak moc jsem nadšen ze zvuku tohoto alba. Je tak čistý a živý. Tak přirozený, ale zároveň nesmírně bohatý. Pustit si "Heritage" po téměř jakémkoliv moderním albu je jako probudit se v ráji.
3) Hudba zde obsažená je něco úplně nového a svěžího, ale stále se jí daří držet někde hluboko uvnitř při životě základní stavební prvky stylu OPETH (nejvíce znatelné asi hned v druhé písni "The Devil's Orchard"). Šlo o odvážný experiment, ale (alespoň pro mě) velmi úspěšný.

Jak tedy v kostce popsat muziku nového alba OPETH? Je poklidná, komorní a atmosferická, postavená na akustických kytarách a křehkých klávesových plochách. Je narvaná emocemi až po okraj. Není to ovšem tak, jako tomu bylo v případě "Damnation" - album není od začátku do konce teskně baladické. Naopak, "Heritage" často vypění a stává se až překvapivě intenzivní (např. "The Devil's Orchard", hlavní část písně "Slither" nebo divoce dynamická "Nepenthe"). Na druhou stranu je často vyloženě minimalistická (úvodní část "Häxprocess"). Jde tedy o daleko komplexnější hudebnější dílo, než spíše odbočkový odpočinek "Damnation".
Chápu výtku, na které se shoduje mnoho lidí - a to stavbu skladeb. Tedy konkrétně některé zdánlivě násilné přechody z jednoho motivu na druhý (např. v úvodu "Famine", v polovině "I Feel The Dark" nebo závěr "Slither"). Je zcela pochopitelné, že pro lidské ucho jsou takové přechody násilné a rušivé a často jsou (právem) vnímány jako spíše odfláknutá práce. Troufám si ale tvrdit, že když si člověk dá tu práci, soustředěně si desku poslechne a pokusí se do ní ponořit, tak začne tyto momenty chápat v trochu jiných souvislostech. Je více než evidentní, že kdyby Mikael chtěl, tak by nebyl nejmenší problém tyto návaznosti vyřešit klasicky a navázat je hladce. Ale nechtěl. Ten úmysl je v tom více než zřejmí, když člověk pronikne do podstaty celého hudebního díla. A je nutno podotknout, že při soustředěném poslechu poskytují tyto momenty tak trochu vzrušující vypjaté zážitky v jinak povětšinou uvolněném projevu. Zjednodušeně a laicky řečeno: posluchače to budí a nutí ho mít se na pozoru. A to byl dost možná i ten účel. Protože jinak by se mohlo stát, že písně by působily až příliš uklidňujícím a uspávajícím dojmem.

Osobně Mikael Åkerfeldtovi tleskám za ten odvážný krok do neznáma, který v podobě "Heritage" učinil a smekám před ním, jak úspěšný byl. Tohle není album pro každého a již teď je velmi kontroverzní. Troufám si ale tvrdit, že čas nakonec ukáže, že tohle přece jen byla dosti přelomová deska, velmi nedoceněná a poněkud nadčasová. To je hlavní důvod, proč se nakonec odvážím dát plný počet. Jsem o kvalitách a trvanlivosti "Heritage" prostě přesvědčen. A velmi velmi doufám, že to není jen jednorázový experiment, ale že nově nabyté zkušenosti Mikael bude příště dále rozvíjet.
reagovat

PaloM @ 12.10.2011 17:51:00
Vďaka za recenziu, som prekvapený. Zhodujem sa s tebou.
Nemám rád dlhé písačky, obvykle ich nedočítam do konca. Toto však úplne chápem. Heritage je album, ktorý ťažko popísať. Buď človek musí použiť veľa slov, aby skúsil vystihnúť neuchopiteľnú krásu (to je tvoja recenzia) - alebo nenájde skoro žiadne slová (a to je môj prípad).

Andrej @ 16.10.2011 16:21:39
Plne súhlasím

martinB.Mellman @ 02.04.2012 12:19:45
Také naprosto souhlasím!! Pro mě nejlepší deska od opeth.. Nemůžu to přestat poslouchat:)

PaloM @ 25.08.2014 16:19:19
Úžasná, nádherná hudba. Dnes ma to znova dostalo.

Opeth. Švédska skupina, ktorá už bola počas svojej bohatej kariéry všeličím, Melodickým Death Metalom na prvých albumoch Orchid/Morningrise neskôr Progresívnym Death Metalom a postupom času sme mohli počuť v hudbe Opeth aj prvky Progresívneho Rocku a Art-Rocku, ktoré v plnej miere započali na albume Blackwater Park a neskôr boli na albume Damnation maximálne dominantné. Opeth nie je iba obyčajnou extrémnou skupinou. Subjektívne by som povedal, že všetky albumy od My Arms, Your Hearse až k albumu Watershed sú veľmi kvalitnými až geniálnymi, originálnymi a čo je najdôležitejšie, veľmi emotívnymi nahrávky so špecifickou atmosférou. Dúfal som, že si Opeth túto kvalitatívnu latku udrží aj pri novom, už 10-tom albume albume s názvom Heritage. Žiaľ, musím povedať, že ma nový album sklamal. Nie je to preto, že na novom albume nie sú žiadne extrémne Death metalové vokály, ani brutálne metalové riffy, sám som bol veľmi potešený tým, že Mikael nechce stáť na mieste a chce Opeth posunúť pre Opeth do nových, neprieskúmaných hudobných zákutí a bol som veľmi zvedavý, ako svoju vášeň pre 70-tkový Progresívny Rock pretaví do desiateho albumu. Keď mám povedať pravdu, neviem si ani predstaviť, kam by mohol posunúť skupinu, keby ostal iba pri Death Metalovom žánri. Hlavný problém teda nevidím v samotnej absencii Death Metalu, veď predsa album Damnation bol absolútne geniálnou nahrávkou. Problémom albumu Heritage je v úplne nelogicky poskladaných skladbách, ktorých štruktúry a ich napájania vôbec nespĺňajú účel budovania skladby a v neposlednom rade, atmosféry, ktorá bola pre Opeth tak typická. Pri tejto nahrávke už človek vôbec necíti tu naliehavosť a melanchóliu, ako tomu bolo kedysi. Sám si myslel, že treba iba album poriadne napočúvať a pozitívny výsledok sa dostaví, ale počúval som tento album 8-10 a skôr som sa chcel sám presvedčiť, že to lepšie, ako to v skutočnosti je. Ale aby som album iba nekritizoval, musím vyzdvihnúť to, že sa Mikael rozhodol, že sa chce na tomto albume vydať iným smerom, ako na posledných albumoch a tak posunúť skupinu ďalej. Určite sa nedá povedať, žeby skupina čiste iba vykrádala svoje vzory zo 70-tych rokov ako Camel, Black Sabbath, Jethro Tull, Pink Floyd, King Crimson atď. Tieto vplyvy sú však na albume evidentne počuť. Aj samotná produkcia nahrávky má "Vintage Sound", ale nedá sa povedať, žeby bola nekvalitná, práve naopak. Zvuk nahrávky sa mi veľmi páči. Musím vyzdvihnúť prácu Basgitaristu Martina Mendeza a takisto Martina Axenrota (bicie). Obidvaja podali perfektný výkon. Na záver by som povedal, že problém albumu podľa mňa nie je v zmene štýlu a rezignáciou Death Metalových elementov, ale skôr slabý skladateľský výkon a HLAVNE aranžérska práca Mikaela Akerfeldta, čo ma osobne dosť prekvapilo. Samotné pasáže albumu sú však veľmi zaujímavé a originálne, dalo by sa povedať, že dosť experimentálne a u Opeth prvý krát počuté - The Lines In Hand, Folklore. Ak sa však Mikael poučí zo svojich chýb (odvedie ďaleko lepšiu aranžérsku prácu a urobí skutočné skladby a "neprilepí len viac izolovaných nápadov dokopy) a ďalší album bude logickým pokračovaním štýlu započatom na Heritage,
máme sa skutočne načo tešiť.
reagovat

PaloM @ 06.09.2011 02:49:07
Vďaka za recenziu, aj sa sa chystám napočúvať novinku Opeth. Zarazil ma tvoj štýl písania, poprehadzovaný slovosled, veľké písmená tam, kde nemajú byť. Ty si inej ako slovenskej národnosti ? Ak áno, napíš skadiaľ pochádzaš, aby som to lepšie pochopil.

Frozen Dreams @ 06.09.2011 10:23:10
Viem, chyby som si všimol až teraz a určite ich opravím, za to sa ospravedlňujem. Je to moja prvá recenzia, takže pravopisné chyby berte s rezervou. Urobil som chybu v tom, že som si text po sebe neprečítal a písal som svoje myšlienky rovno, každý robíme chyby. Podľa mňa to ale nič nemení na tom čo som chcel touto recenziou povedať a je to podľa mňa očividné. Snažil som sa pristupovať k tomuto albumu objektívne, aj keď som veľký fanúšik skupiny od Orchid. Nechcem byť fanúšikom, ktorý bude slepo a nekriticky nasledovať všetko, čo skupina vydá.

Frozen Dreams @ 06.09.2011 10:33:24
A keď mám povedať pravdu, nemám Slovenský pôvod. Narodil som sa v Poľsku, ale na Slovensku žijem 7 rokov.

Mohyla @ 06.09.2011 10:42:05
Frozen Dreams, recenzia je v pohode, kľudne píš ďalej, chyby nerobí len ten, kto nič nerobí :o)

PaloM @ 06.09.2011 11:17:13
Frozen Dreams: veľmi ma teší, že si tu napísal recenziu a dúfam, že budeš pokračovať.
Moja otázka bola čisto zo zvedavosti. Máme tu zadaných veľa poľských progresívnyh skupín. Dúfam, že nám k nim napíšeš nejaké recenzie, pokiaľ ich počúvaš.

b.wolf @ 12.10.2011 12:02:17
Opeth mám v oblibě od prvního zářezu Orchid; skvělá atmosféra placek (zvlášť Still Life), parádní akustické pasáže střídané s Mikaelovým chropotem, ovšem po několikerém poslechnutí této placky jsem zklamán. Co to sakra je? Taková 70´s všehochuť a výsledek slabý. Recenzent to vystihl-death metalové kousky vypadly, kousků jako Häxprocess nebo závěrečná Marrow of the earth pomálu. Ty tři hvězdy s odřenýma ušima...

iooo @ 26.11.2011 10:24:26
Čas od času se dostanu do stavu, kdy mám pocit, že už mě nic nemůže v hudebním světě příjemně překvapit. Poslouchám své osvědčené a oblíbené kapely a každý pokus zkusit něco nového skončí neúspěchem. Opeth registruji delší dobu a delší dobu jsem se na tuto všude opěvovanou kapelu chystal ale při poslechu čehokoliv od nich jsem vždycky měl takový ten pocit "no, není to špatné, ale nic nového, nic co by mě nadchlo, pár dobrých nápadů obalených v nudné omáčce". Nakonec po několikátém neúspěšném pokusu odhalit, co je na této kapele tak úžasného, mě napadlo zkusit si pustit jejich nejnovější album Heritage. Zaregistroval jsem, že fanouškům kapely se toto album moc nezamlouvá, že jde o ne příliš vydařený experiment a podobné nářky. Slovo "experiment" bylo tím posledním impulzem, který mě přiměl si album poslechnout. Hned jak se rozezněly první tóny, začal jsem cítit, že jsem možná našel to co už delší dobu hledám, něco co by mě opravdu nadchlo a první minutu poslechu jsem kapele skoro držel palce, aby to nepokazili. S příchodem The Devil's Orchad jsem po dlouhé době zažil skoro dětskou radost. Zvuk alba jako celku i zvuky jednotlivých nástrojů jsou jedním slovem luxusní. Je z toho cítit klasika 70tých let avšak oděná v moderním a razantním kabátě. Velmi příjemně na mě působí, že se kapela vyhnula okázalým exhibicím a samoúčelným snahám za každou cenu ze sebe vychrlit co největší množství rádoby nových a neotřelých nápadů, což často pozoruji u některých jiných kapel. Jakkoliv může být pro fanouška kapely toto album experimentální a vybočující ze zajetých kolejí skupiny, pro mě, víceméně nedotčeného předchozí tvorbou, je toto album jako závan čerstvého větru. Jsem nadšen a snad kromě jediného slabšího místa v podobě skladby Slither nemám albu co vytknout.

pito63 @ 26.11.2011 10:32:30
iooo
Pekne si to vyjadril. Ten text si mohol pridať aj ako recenziu.