oř - @ 30.09.2017 | #

Opeth-ovské Heritage se honosí přezdívkou průkopnické album.
Většinou starých fanoušků zůstalo dodnes nepochopené(narozdíl od následovníka Pale Communion) a nových příznivců také příliš nepobralo. Na velkou část národa působí vycizelovaně. Přemíra techniky se kterou pracuje vyznívá chladně a odtažitě. Jde o art rock sedmdesátých let, který pro kapelu představuje nekonečný zdroj inspirace. Návrat k retro stylu je Åkerfeldtovcům souzený a má za úkol většině pochybovačů zavřít ústa na petlici. Jde o obrovský hudební celek, složený z tisíce malých detailů, které hnětou hudbu zevnitř a vytváří šokující napnelismus.

Na Heritage najdeme fůru skvělých momentů co stojí za poslech. Trojka I Feel the Dark, Nepenthe a Häxprocess jsou skladby, které mě pokaždé položí na lopatky. Jde o hudbu pro skutečné dospěláky, nad kterou pubertální máničky s opovržením ohrnují nos.

horyna @ 01.10.2017 12:20:32 | #
Martin Axenrot bubnuje skvěle. Co předvádí tady a na Pale Communion mi vyráží dech. Kolikrát se přistihnu, že jeho hru vyloupnu nad ostatní a poslouchám jen ji. A to si myslím, že jeho předchůdce byl o level nad. Naživo jsem neviděl žádného z nich, tak těžko srovnávat, ale desky nahrávají úžasné.

Jo a průkopnické album je od Opeth snad každé
:-)