oř - @ 30.09.2017 | #

Opeth-ovské Heritage se honosí přezdívkou průkopnické album.
Většinou starých fanoušků zůstalo dodnes nepochopené(narozdíl od následovníka Pale Communion) a nových příznivců také příliš nepobralo. Na velkou část národa působí vycizelovaně. Přemíra techniky se kterou pracuje vyznívá chladně a odtažitě. Jde o art rock sedmdesátých let, který pro kapelu představuje nekonečný zdroj inspirace. Návrat k retro stylu je Åkerfeldtovcům souzený a má za úkol většině pochybovačů zavřít ústa na petlici. Jde o obrovský hudební celek, složený z tisíce malých detailů, které hnětou hudbu zevnitř a vytváří šokující napnelismus.

Na Heritage najdeme fůru skvělých momentů co stojí za poslech. Trojka I Feel the Dark, Nepenthe a Häxprocess jsou skladby, které mě pokaždé položí na lopatky. Jde o hudbu pro skutečné dospěláky, nad kterou pubertální máničky s opovržením ohrnují nos.

Snake @ 01.10.2017 12:54:07 | #
Jojo, parádní deska. Tenhle retro prog/hard rock s perfektně šlapající a takřka jazzovou ! rytmikou mám rád. Instrumentální kouzlení hned v (po introdukci) druhé The Devil's Orchard mě dokáže vykopnout z kavalce a copa je to v podmazu následující I Feel the Dark ? Mellotron ? Oh, ten miluju...

Zvuk je lahůdkovej, booklet - se spoustou fotografií pořízených během nahrávání - obsáhlej a pěknej a obal jeden z nejhezčích, které mám doma.