Reakce na recenzi:

Azor - @ 13.01.2013

Nebudu pohlížet na album tak, v jaké formě vyšlo, neboť za to autoři nemůžou,(či snad ano?!) a shodnotím ho jako celkovou autorskou myšlenku.
Na konci devadesátých let chtěl Petr Novák natočit album, které by vyzařovalo závažné poselství, něco, co ještě ve společnosti nemělo obdobné zastoupení a o čem se moc ani nevědělo, natož mluvilo. Inspiraci našel ve stejnojmenné publikaci Radka Johna.
Nápad našel realizaci v audovizuálním pásmu rockové opery, která věrohodně zachycovala prostředí tématiky závislosti drog. No, raději nebudu dále rozvádět, abych někomu nekradl myšlenky,neboť tohole vše je obsaženo v krátičkém sleeve-note, úvodním solvu Petra při koncertech a hlavně podstatnou část již zde zveřejnil Luk.
Řekl jsem, že budu brát v úvahu album jako celkový koncept rockové opery a částečně pominu jeho studiovou podobu. Na you-tube je k mání patrná část videozáznamu, bohužel ne všeho, ale i tak se dá vyčíst mnoho, ať už kostýmy, kulisy, (na které byl ale na záznamu bohužel nedostatek prostoru, přesto se vyskytly) nenahrané skladby či jejich nezkrácené verze. Na bicí zde ještě hraje Hubert Tauber, než ho ve studiu vystřídal jakýsi Martin Rychta. (přiznám se, že toto jméno slyším poprvé, zatím jsem na něj nikde jinde nenarazil). Elektrický zvuk bicích mi zde až tak nevadí, jsou alba, která byla tímto módním doplňkem totálně zazděna (ETC...4), ale rytmická hra není úplně špatná, konec konců, je zde dokreslená určitá údernost a atmosféra, někdfe zas až moc přiměkčele, ale přeci jen takový Klauda Kryšpín či Jirka Rybář, kteří se ani tomuto zvučení nevyhli a zvládli ho bravurně, jsou přeci jen jiná kapcita.
Jazyk Michaela Žantovského k nám věrně promlouvá nejen alegorií, ale i celkem srozumitelným poselstvím. Vystihuje dobře nejen autentičnost prostředí (Vězení, V hospodě na hrázi,) ale nebojí se sáhnout ani pro konkrétnější termíny (Když máš dost, Když tenhle svět nás nemá rád). Myslím si, že nikde jinde během své kariéry se už tak kvalitního nevytvořil, ať už se jednalo o Bobka, Zicha či jiné mainstreamové šumaře.
K hudbě se dostala i studiová dvojka ORM, známé svými sytetizéry v popu, ale díky aranžmá skupiny vše zůstalo v rockových otěžích. Každopádně ale tato dvojice poskytla Novákovi nahrávací zázemí.
Osobně si myslím, že Ladislav Klein mohl do hry více vložit svou flétnu, ale klávesy jsou zajímavé.
Kytara zde oproti jiným deskám mnohem více ukazuje své ostří. Jana Hrušková byla dobrá volba v obsazení. Zvládla svou roli dokonale, rozhodně mnohem lépe než nějaká otřelá hvězda popu, což také bylo splněným cílem.
Tuto desku považuji za Petrovu nejsilnější. Ano, chápu, že to není ten legendární bigbít zlatých let šedesátých, ale tohle je úplně jiný šuplík, kde ho nacházíme ojediněle syrového a rockově nekompromisního, ale i šansonově odevzdaného svému publiku. Navíc zde už byl Petr ve velmi vážném zdravotním stavu a už jen jeho vyzáblá tělesná stránka vyvolávala mráz po těle, že není ani divu, že se uchytila naštěstí v neštěstí nepravdivá fáma popisující údajnou závislost Nováka na tvrdých drogách. Jedná se o jednu z posledních desek před "odchodem do uměleckého azylu," jak pravil kdysi Pavel Vrba, který bohužel už tam pobývá také...Když už jsem zmínil jeho jméno, doplním, že jeho lyrická poezie Zpovědi byla doplněna Žantovského veršovanou epickou prózou, avšak ve stejné kvalitě, ale v diametrálně odlišném žánru.
Nehodnotím toto album v rámci stylu progresivního rocku, ale jako Novákovo jedno z nejlepších alb. Proto plný počet, i když jsou to spíše lepší čtyři hvězdičky.
Lituji toho, že nebyl ani vydán živý záznam celého pořadu, dochováno je téměř vše a některé nahrávky, zvláště u bicích, jsou lepší, nežli studiové. sice si myslím, že někdy i jedna deska bohatě stačí k pořádnému zamrazení, ale některá obsekaná torza skladeb vytržených z kontextu jsou spíše k pláči. Ale na druhou stranu vše špatné pro něco dobré, takhle máme alespoň rockové album s asi nejdelší stopáží. Či se mýlím a je ještě nějaké delší nežli jednapadesát minut?