Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 15.12.2018

Tento pán je vpravdě stylovým guru, představovat ho kovaným bluesmanům je mi stydno. Ale ocitnou se tu třeba vděční posluchači napříč žánry, kteří budou chtít okusit na vlastní ušiska, o čem že to "to" blues vlastně je. A kde jinde začít, než u takové pilotní nahrávky?

Existenciální, velitelský Muddyho přednes ze zhulákaného pajzlu nejnižší kategorie. Pak nás rozsekne riff - mezi něj a terminus technicus "blues" si můžeme dát rovnítko. Nikdy už neustoupí. Božsky nažhavené strunné a harmonické jízdy, Mistr se tu samozřejmě střídá se svým přítelem Johnnym Winterem, tím ďábelským texaským albínem. Hulákání a řev, okna se potí, stěny bortí pod těly stokilových chlapáků létajících v té mele vzduchem.
Jejich stylově kvalitní dvojboj nabízí i Jealous Hearted Man a především božský rock´n´roll jako dítko blues. Vždyť tak tomu je a ani není třeba názvu, abyste pochopili.

Z rodu přívětivějších záležitostí je vpravdě božská a svůdně rytmicky tažná Bus Driver s božským Perkinsovým piánem. Za zmínku určitě stojí i Dixonova I Want to be Loved, která neztratila nic ze svého pochodového ostří. Doslova nádhernou stylovou esenci předvádí v Deep Down in Florida piano s harmonikou. Akusticky skvěle provedena je I Can´t Be Satisfied - pokud ji tu Petr Gratias nazval hezkým mississipským příspěvkem, je tomu tak. Naděje bojující s drsnou realitou. Dál nemá cenu kibicovat, máme tady dokonale autentickou a nadřenou skvadru. Čtyři, ale jen proto, že o chlup víc mi sedlo třeba Electric Mud.

Popsat toto perem i mně jde sakra těžko - jen vím, že se cosi velkého za těmi otlučenými okny a hromadami cigár děje. Blues je pocitová, na primární instinkty mířící forma. Je to ulice, rvačky, bohémové, ostří hoši za hranou zákona. Někdo dnes v noci bude pykat.