Waters, Muddy / Hard Again (1977)

Tento pán je vpravdě stylovým guru, představovat ho kovaným bluesmanům je mi stydno. Ale ocitnou se tu třeba vděční posluchači napříč žánry, kteří budou chtít okusit na vlastní ušiska, o čem že to "to" blues vlastně je. A kde jinde začít, než u takové pilotní nahrávky?

Existenciální, velitelský Muddyho přednes ze zhulákaného pajzlu nejnižší kategorie. Pak nás rozsekne riff - mezi něj a terminus technicus "blues" si můžeme dát rovnítko. Nikdy už neustoupí. Božsky nažhavené strunné a harmonické jízdy, Mistr se tu samozřejmě střídá se svým přítelem Johnnym Winterem, tím ďábelským texaským albínem. Hulákání a řev, okna se potí, stěny bortí pod těly stokilových chlapáků létajících v té mele vzduchem.
Jejich stylově kvalitní dvojboj nabízí i Jealous Hearted Man a především božský rock´n´roll jako dítko blues. Vždyť tak tomu je a ani není třeba názvu, abyste pochopili.

Z rodu přívětivějších záležitostí je vpravdě božská a svůdně rytmicky tažná Bus Driver s božským Perkinsovým piánem. Za zmínku určitě stojí i Dixonova I Want to be Loved, která neztratila nic ze svého pochodového ostří. Doslova nádhernou stylovou esenci předvádí v Deep Down in Florida piano s harmonikou. Akusticky skvěle provedena je I Can´t Be Satisfied - pokud ji tu Petr Gratias nazval hezkým mississipským příspěvkem, je tomu tak. Naděje bojující s drsnou realitou. Dál nemá cenu kibicovat, máme tady dokonale autentickou a nadřenou skvadru. Čtyři, ale jen proto, že o chlup víc mi sedlo třeba Electric Mud.

Popsat toto perem i mně jde sakra těžko - jen vím, že se cosi velkého za těmi otlučenými okny a hromadami cigár děje. Blues je pocitová, na primární instinkty mířící forma. Je to ulice, rvačky, bohémové, ostří hoši za hranou zákona. Někdo dnes v noci bude pykat.

» ostatní recenze alba Waters, Muddy - Hard Again
» popis a diskografie skupiny Waters, Muddy