Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 02.04.2014

Po famózním South of Heaven přišel rok 1990, kdy v rámci thrash metalu dostoupila tvorba řady kapel (Megadeth, Anthrax, Exodus...) dá se říci nejpropracovanější fáze, byť ne nejdivočejší a nejrychlejší. Ani Slayer nebyli výjimkou a toto jejich album je dnes právem většinou kritiků i fanoušků považováno za úplný vrchol jejich tvorby. Je tady vše, na co má tato jedinečná kalifornská skvadra "ochrannou známku"...

Album znovu obsahuje propracované skladby uprostřed a na konci a mezi nimi se nacházejí většinou svižnější kousky. Zatímco na albu předchozím volila kapela na začátek alba skladbu přece jen pomalejší, zde se nachází legendární odpalovák War Ensemble, dodnes velmi vděčný v mnoha úvodech koncertů. Už ten nabídne všechno - od volnějších sekaných pochodů až po brutální nářez. Stupňovaný vyřvávaný refrén už asi zná každý... Pak následuje trojice volnějších, dá se říci poctivě odsekávaných thrashových klasik - Blood Red, Spirit in Black a zejména famózní Expendable Youth (s textem o válce drogových kartelů - vůbec, válečné motivy v textech na tomto albu převažují). Zde si detailně můžete povšimnout fantastického doplňování obou kytar ve vyhrávkách a sólech, které je pověstné a nenapodobitelné. Pak ovšem následuje skvost Dead Skin Mask, jehož riff i refrén je notoricky známý a nevyniká nějakou divokostí, ba naopak, má chmurnou a těžce válcující náladu a vykazuje značnou melodičnost. Vynikající! Jak už to bývá, následuje po podobném typu skladby opět sešlápnutí pedálu až na podlahu, Hallowed Point patří určitě k nejrychlejším kusům na albu, Lombardo tady žene zbytek kapely neomylně vpřed. Skeletons of Society a její hladově odsekávané riffy patří k mým nejoblíbenějším skladbám... opravu parádní stavba a gradace jaksepatří, Slayer na skladatelském vrcholu. Před vrcholem opět zaujímají prostor dvě rychlejší skladby - propracovanější Temptation a rychlovka Born of Fire, kde se Araya v refrénu skutečně překonává. Závěrečný titulní opus-magnum této kapely patří po právu k nejlepším thrashovým skladbám všech dob - už jen těžkotonážní úvod a nástup patří do zlatého fondu a přes mnoho změn nálad a temp dospívá skladba v podstatě do počátečního bodu, nešetří se melodiemi... Vynikající model, který mě ani po x posleších nijak neunavil a neoposlouchal se...

Vrcholné dílo kapely. Následoval ještě výborný živák Decade of Aggression (1991) a po odchodu Davea Lombarda a příchodu Paula Bostapha (ex-Forbidden) nastupuje kapela novou cestu v 90. letech, kde musí reagovat na nástup moderního metalu... Seasons si ale po právu a bez pochyb zasluhuje plný počet.