Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 24.08.2011

Brněnský zpěvák, skladatel a hráč na klávesové nástroje Oldřich Veselý přichází v těchto dnech s novým albem Restart, vydaným labelem DISK Systems.
Pro posluchače, který nesledoval Veselého umělecké osudy po roce 1990, bude album svým hudebním pojetím, ale i soundem určitě překvapením.
Úvodní skladba Bylo nebylo začíná důrazným bubenickým nástupem a rockovým riffem s řeřavou elektrickou kytarou. Veselý překvapí jako raper (!) v tajemném šepotu a hned potom vnímáme jeho rozevřený mírně odřený tenor, který má pořád stále dostatek pružnosti a výrazové přesvědčivosti. Dej mi napít z pera Pavla Vrby má svou osobitou pijáckou poetiku. V mezihře se blýskne Petr Krkavec kratším kytarovým sólem, kterým nijak neexhibuje, ale dodává skladbě patřičný výraz, společně s přesvědčivými vokály Avokada. Třetí skladba Pomsta je osobitým derivátem funku s výraznou podporou šlapající rytmiky bubeníka Pavla Břízy a baskytaristy Dalibora Dunovského. Elektronické kouzlení kláves v mezihře se zajímavě propojuje s kytarovými party. Vrba zde deklaruje méně košatou poetiku, která však neztrácí nic ze své vibrační schopnosti.
Ježíšek je skladba, která příznivce moravského artrockového věrozvěsta překvapí – vsadilo se zde na přímočarost a sdělnost bez zbytečných příkras a ironický nádech nad současným vnímáním vánočního kultu očima dnešního konzumenta.
Skladba Na sever! nám nabízí velké téma, která nám Veselého představí v konturách, které od něho pamětníci očekávají. Bohatě proaranžované pojetí se nese prostorem do nekonečna včetně plastických tónů kytar a sonického šumění. Velmi silná záležitost, věnovaná legendárnímu dobrodruhovi Stevu Fossetovi vás prorezonuje nejen díky interpretaci, ale i Huvarovu textu.
Z úplně jiné kategorie je píseň Líp než psát pár vět, která velmi nekompromisním způsobem komentuje stav a situaci na domácí politické scéně. Rocková přímočarost s raperským odérem se vám zařízne do uší drsným, poezie zbaveným textem Aleše Hrbka, výmluvně končící splachováním WC. Hezká píseň přináší zklidnění, nekomplikovaností danou čitelnou jednoduchou melodií s melancholickým nábojem a s epickým příběhem o mezilidském vztahu.. První jarní den je ovšem vypreparovaný funk se zajímavým aranžmá aplikované instrumentace se sborovým přínosem Avokada. Výtečná rytmika, kde Břízovy šlapající bicí a Dunovského pregnantní basy dodávají skladbě správnou transfúzi energetického potenciálu.
Melancholicky znějící téma nám přivolá artrock starých časů za aplikace synthesizerů a Pavoučí síť vás pevně obejme jako nekonečné harmonické předivo, které získá uprostřed mezihry výraznější rockové kontury. Nápadně emocionální hudební téma dovedené na pokraj dokonalosti s razantním rytmickým závěrem. Blues pro můj den se na albu objevuje v nové současněji znějící verzi (navzdory té z r. 1985). Expresivní Veselého vokál se opírá o výtečný Vrbův text, ale také o Třešňákovu stylovou harmoniku. Kdo je tu king???? překvapí drsnou zemitostí a písňovou formou ve šlapavém pojetí a rovněž Huvarova poetika je tu obnažena na dřeň.
Skladba Sunrise začíná kontemplativním úvodem na klávesy a důraznými rytmickými akcenty. Melodická linka je relativně přímočará, ale aranžmá do ní vkládá zajímavé harmonické výrazivo a zvukové imprese evokující ranní rozbřesk s rytmickými postupy jako u world-music, s mírně gabrielovským nátiskem.
Jako bonus byla připojena skladba Malý princ, která byla zkomponována pro divadelní představení. Nádherná nosná melancholická mollová kompozice. Skutečný majstrštyk, který patří ve Veselého kariéře k tomu nejlepšímu, co kdy napsal.
Jak autor přiznává, každá píseň je jakýmsi příběhem se kterým se jako tvůrce intimně ztotožňuje. Prvotním záměrem bylo vytvořit projekt zbavený rozsáhlých instrumentálních ploch a patosu a nabídnout vlastním životem poučené nicnepředstírající reflexe s výstižnými textovými obrazy. Pochvalu zaslouží i grafický design bookletu Jaroslavy Cábové. Album lze přivítat jako osobitý kreativní počin zralého tvůrce.
Uděluji čtyři hvězdičky.