Reakce na recenzi:

horyna - @ 09.07.2016

Krásná hudba, překrásná muzika naplňuje tento zářný kotouč a neoddiskutovatelný klenot diskografie Tangent. Při hudebním a hlavně textovém obsahu třetí kompozice Perdu Dans Paris- si člověk nemůže nevzpomenou na toto malebné město, prodchnuté hmatatelnou historií, naplněné krásnou architekturou či vonícím květenstvím v rozlehlých parcích. Muzea plna drahocených pokladů a hodnotných výtvarných děl, rozlehlé bulváry i náměstí, po kterých se procházeli tehdejší velikání jedinečné hudební estetiky- César Franck, Claude Debussy a mnozí jiní, na tohle všechno a mnohá a mnohá další místa a vjemi si člověk musí zavzpomínat při poslechu tohoto nosiče.

Už něžný tón kytary a její melodie na mě vždy působí velice intenzivně, následný jazzový zápas nesoucí v sobě sílu protrhnuté přehradní hráze a klavírní běhy spolu s flétnovým motivem dodávají písni na patřičné intenzitě, no a když se Theo Travis opře do svého saxofonu a kapela ve svých instrumentálních eskapádách nehodlá polevit, rázem píseň Where Are They Now? dostává pěkný šmrnc, uvolnění přeci přichází, nesou ho na svých bedrech hypermoderně znělé klávesy a těch necelých dvacet minut uteče jako voda.
Prog-rockový uragán prezentuje Paroxetine-20mg- Canterbury jí kouká z bot, ovšem zvukově je plně příslušná naší době, Andy loudí z keyboardového spektra zvuky na hranicí poslouchatelné únosnosti. Silně osobitými vyjadřovacími schopnostmi je schopna nás zasáhnout ona třetí píseň, zmiňovaná v začátku recenze, mou osobou oblíbena Perdu Dans Paris- kytarové předivo v sousedství citelné rytmiky a klavírní melodie, intenzivní vokální položení do písně, jež v zápětí opajcuje překrásné saxofonové sólo, spolu vytváří atmosféru plnou vzpomínek a asociácí.
Celistvý a nesmírně soudržný celek The Company Car- si jen tak volně brouká basovou linkou a dýchajícím saxofonem, v divákovi se zhmotňují romantické pocity, až do chvíle, kdy instrumentálně navýsost vyspělí hráči, plně zabřednou do orgií a jedinečného souznění se svými nástroji.
Začátek Everyman's Forgotten Monday- reflektuje vesmírný koráb letící nekonečným prostorem, až kamsi za hranice naší soustavy, rockovější náboj prostoupený dechovými i strunnými sóly si volně řídí svoji cestu temnotou.
Šestá Ethanol Hat Nail (Canterbury Sequence Vol. 2) - nastolené geometrické údery moderní technologie rozpouají tu patřičnou bouři vášní i do závěru tohoto alba, přesto z písně nepřestává čišet vzletná lehkost s jakou se kapela baví po celou dobu zhruba hodinové kolekce.

Tangent komponují, hrají a předvádí se malebnou lehkostí, která nepřestává posluchače překvapovat a to nemluvím o převeliké spoustě kvalitních nápadů jimiž pánové disponují. Tuto nahrávku si prostě užít musíte a prožít můžete. Skvělá práce.