Reakce na recenzi:

Mr.Black - @ 19.10.2011

Lied des Teufels, Ďáblova píseň.

Ďábel sedí na pláži s kytarou v ruce
hraje si s teplým pískem a hraje píseň
Za ním stojí cadillac a čarodějnice v norku
a ďábel zpívá: "Kdo kdo počítá mrtvé?
Oběste toho, kdo zná vrahy!
Ubijte toho, kdo o tom promluví!
Zavřete ho, vymyjte mu mozek!"
Osvoboďte myšlení od myšlenek...
...hudba osvobozuje od myšlení

Takto nějak znějí slova závěrečné skladby Lied des Teufels (v mém neobratném překladu z němčiny). Myšlenka, které se držím celý život. Hudba, jako osvobození. Hudba, jako únik, jiná dimenze, jiný druh vyznání...

Toto album doporučuji především (ale nejen) těm, kteří slušně ovládají němčinu. Texty jsou sice skoro čtyřicet let staré, nicméně neskutečně nadčasové. (A jsou taky absolutně nesehnatelné. pokud si nesednete a nesepíšete je). Hovoří o pocitech mladé generace ve víru západní, tj. kapitalistické, komerční společnosti. Jsou o úniku z tohoto začarovaného kruhu, o cestě - "on the road, da sing ich mein Lied". Jako jednu z variant "osvobození" nabízejí texty možnost úniku do světa hudby. Na albu však nejde jen o texty.

Hudebně mi album také velmi vyhovuje, je zde kladen velký důraz na kytaru - jak elektrickou, tak v závěru i akustickou. Velký prostor pro improvizaci dostává i rytmická sekce. Slyšíme tu i flétnu a saxofon - v té době hodně oblíbené nástroje. A celek nám dává komplexní obrázek o tom, jak zněl Krautrock v nejryzejší podobě.

Album nemá vyloženě slabá místa. Přesto mám tři favority: protestsong "Steht nicht abseits", píseň o přeměně hodnotového žebříčku mladého muže "Gott, Geld und Freiheit (Bůh, peníze a svoboda)" a závěrečná skladbička "Lied des Teufels", která je akustickou verzí o dva roky starší nahrávky z alba Hanuman (1971).

Pro neškolené ucho - jak v němčině, tak v progu - může jít o docela náročný poslech. Němčina podle mě vůbec není tak amuzikální, jak většina lidí tvrdí...

Toto album pro mne představuje jeden z vrcholů německého Krautrocku. Považuji ho za německé "Kuře v hodinkách".