horyna - @ 01.08.2020 | #

Kotouč World Is Round polských Believe, jsem si přes dva roky hýčkal a schovával stranou na hromadě mezi dosud neprozkoumanými cédéčky. Minulý měsíc jsem jej konečně nakrojil a takřka s prvním poslechových testem ho ihned zařadil ke klenotům té nejvyšší třídy. Jestliže mi předchozí This Bread Is Mine na několika místech ještě malinko kolidovalo v tvrdě metalových útvarech, které u Believe slyšet nepotřebuji, druhé album s Karolem Wróblewski za mikrofonem je o poznání vzdušnější, svobodnější, načančanější a hlavně pestřejší. Dle mého jde o maximálně propracovaný prog-rock, kvality zcela srovnatelné s těmi nejlepšími zámořskými veličinami současnosti.



Už překrásný půl minutový úvod konejšivé World Is Round - Part 1, disponuje silou náležitě vtáhnout diváka do děje, aby pak první ucelená píseň nazvaná No Time Inside, svými zatěžkanými Gilovými "údery" slabší jedince pořádně potrápila. Jednou z top skladeb je hned třetí World Is Round - Part 2. Brilantní práce kytary, krásně sejmutá basa a sporé bicí spolu s Karolovým intonačně nádherným hlasem, malují výjev dle Michelangelovi Sixtinské kaple. Skladba je velmi éterická, takřka nepolapitelná, zasazena do tichých odstínů rezonujících myšlenek svých tvůrců. Když se poté do hry vloží ještě Satomi se svými houslemi, průchod nadpozemským chrámem doznává vrcholu. Po malinko tvrdší a depresivnější Cut Me Paste Me, následuje několik páteřních, velice sugestivních písní, kterými však není tak snadné se proposlouchat. Vrchol desky osobně vidím v posledních třech věcech. Nejprve je to zvláštně těkavý song Guru, ve kterém mají housle velmi důležitou roli a celá atmosféra je i díky sólu na sitar značně abstraktní. Devátá New Hands je překrásnou klavírní baladou, ve které nad jiné vynikne zpěv mistra Wróblewskiho. Parádní atmosférický klenot. Poslední je par monster song, deset minut dlouhý Poor King Of Sun/Return, zasazen do zcela nečekaného, silně orientálního oparu. Finále jak se patří.


Dle mého je album World is Round druhým nejlepším počinem kapely Believe a jeho renomé se nachází v těsném závěsu za nedobytným The Warmest Sun In Winter. Jde o výborný materiál, na který už dle mého dnešní Believe skladatelsky nedosáhnou. Ale rád bych se u další desky mýlil.

Brano @ 01.08.2020 09:53:28 | #
Poľská hudobná scéna je mimoriadne bohatá a pestrá.PaloM má v podstate pravdu,že nie sú to len "nové " neo-prog či prog-metal skupiny ale hlavne staré klenoty.A to nielen SBB,ktorí sú takí najznámejší,ale napr. by som odporučil Klan-Mrowisko(1971)Gad Records.Reedícia na CD vyšla v roku 2019 a už je vypredaná!!!Poľský jazz(jazz/rock) 70-tych rokov,to sú stovky titulov kvalitnej muziky.Za všetkých by som spomenul aspoň skupinu Laboratorium.Ich albumy Modern Pentathlon(1976),alebo Quasimodo(1979)...to je vyslovená potecha pre uši náročného poslucháča.
Believe sú tiež v podstate veľmi fajn(najmä Satomi a jej husle),mám ich rád a touto cestou by som chcel poďakovať Marekovi za recenziu.