Reakce na recenzi:

horyna - @ 18.05.2016

Dle mého pohledu, se jedná o vcelku přehlíženou položku Stevenova katalogu, osobní pohled měřený vnějšími vjemy, mne zavádí k tvrzení, že další mistrova nahrávka zcela zastínila tuto ojedinělou kolekci. Nic poti havranovi, i jemu patří čestné místo v mém výběru sólových prací páně Wilsona (Hand... nemám ještě patřičně naposloucháno), přesto si myslím že není na místě opomíjet tuto velkou dvou-diskovou kolekci, při jejichž přípravách zatihla Stevena zpráva o smrti otce.

Po jemné klavírní imaginaci titulní písně alba, se zvukem Stevenovi klasické kytary, přicházíme k první rozlehlejší položce, písni Sectarian- klasický rukopis nelze přeslechnou a silné depresivno působící a vyzařující vně, je vnímáno také celkem intenzivně, obsahuje krásné saxofonové a klarinetové pasáže.
Velice emotivní vzezření vyvěrá z jemných odstínů písně Deform To Form A Star- jež svou přístupnější chutí může upomenout na písničkovější alba P. T. Čtvrtá programově i orchestrálně poletující dojemná No Part Of Me, přechází s asistencí klavírní melodie do zvláštně vnímavé písně Postcard- niterná textová výpověd nutí posluchače mnohem hloubavěji se do této, sice jednoduší a čitelné, přesto překrásné skladby ponořit.
Raider Prelude- tvoří jakýsi mimosmyslový most k opravdové hudební lahůdce Remainder The Black Dog- mysticismus dosahující nebeských výšin, se pne pod tíhou zachmuřeného vokálního partu, nuance rytmické podpory i zvláštní samplované tóny a extatické saxofonové sólo, dodávají těmto okamžikům na zásadní jedinečnosti.

Druhý disk otevře píseň Belle De Jour- její klasická kytarová melodie zasazena do intenzivního tématu, postupně přejde do atmosférické záležitosti, plné zvláštních tvarů a ruchů nazyvající se Index.
Třetí věc Track One- tvoří subtilní náladu s pomocí dobře promyšlených tónu klasické kytary a Wilsonova mistrně zvládnutého silně působivého vokálu, během pár chvil se dostavuje přibývající temnota, jež skladbu obepíná a snaží se prorvat ven.
Do tmavých, šedivých tónin zahalena třiadvacetiminutová Raider II- slibuje mnohá nejen. Nejen že oplývá zvláštní potemnělou náladou, silně jazzovým feelingem, sólovými vstupy dechových nástrojů i niterným prožitke, její obsah útočí na posluchačovu soustavu prvky, které snesly uplatnění už na raným deskám King Crimson.
Poslední Like Dust I Have Cleared From My Eye- prezentuje opět onu spíše přístupnější a lyričtější polohu Stevenova sólového projektu.

Překvapila a vlastně pořád překvapuje mne tato deska, s každým poslechem se neustále objevují nové vjemy a pocity. A to je vlastně moc dobře.