Matouš - @ 20.08.2012 | #

Transformer je považováno za jedno z "klasických", tzn. hodnotově ověřených alb Lou Reeda. Mám Reeda hodně rád a troufám si říct, že ho mám i naposlouchaného. Na albu jsou skvělé kusy, ale jako celek je podle mě trochu nesoudržné. Některé skladby se zvláštně podobají některým skladbám z alba Hunky Dory od Davida Bowieho, které vydal také tou dobou, například Andy´s Chest.

Nebudu rozebírat album kus po kuse, ale upozorním jen na obzvlášť vypečené kousky.

Tak například hned první Vicious je pěkně ostrá vypalovačka s výrazným, repetetivním rytmem ve středním tempu. Reedův hlas zní spíš dost ostře než melancholicky, což se změní už na následujícím albu (Berlin). Za vyzdvihnutí na tomto albu, a této písní také, stojí naprosto fenomenální kytara Micka Ronsona. Mick Ronson velmi prokrvoval spoustu let i Bowieho alba. Zvuk Ronsonovy kytary je řezavý, ostrý, bez efektů, chuligánský.
Po Vicious následuje další působivá skladba, Andy´s Chest. Je o atentátu na Warhola, který způsobila jedna poblázněná aktivistka jménem Solanasová a střelila Warhola do prsou. Píseň je velmi jemná, minimální smyčce, žádný sentiment, Reed věcným tónem frázuje. Krásná věc.
Ze skladby Perfect Day se stal nechutný hit a nutno podotknout, že sám Reed se na tom reklamním zglajchšaltování téhle písně podílel. Jestli o Andy´s Chest platí: žádný sentiment, tady přímo stříká. Snad jen díky tomu, že má Reed tak ponurý a zajímavý hlas, můžeme tuto skladbu poslouchat ještě dnes. Přesto: dokonalá byla dřív, než se z ní stalo to, co se z ní stalo.
Oproti tomu Walk on the wild side je jiný případ. Tahle věc funguje naprosto ještě dnes. Příběh o transvestitovi ze kterého se během cesty v autě stane někdo jiný... Naprosto úžasný saxík v závěru skladby, ženský sbor, jemné akustické trsání, citlivě a civilně použité smyčce...
Zbytek alba působí nenápaditě. Často se ve skladbách objeví stopy country, podivného south-rocku a amerických tradicionálů. Chabé pokusy o experimentaci vyznívají hluše.

Podle mého názoru jde sice o dlouhodobě hudebně přeceňované album, ale svou laťku kvality si stále drží.

Petr Gratias @ 20.08.2012 20:30:42 | #
Dívám se na muzikantská jména, které Lou Reed zlanařil...
Docela pestrá společnost odevšad:
HERBIE FLOWERS: od Eltona Johna
MICK RONSON: od Davida Bowieho
RITCHIE DHARMA: od Mich Abrahams Band
KLAUS VOORMANN: od Manfred Mann a ex-Beatles

Tohle album si vybavuje jen matně. Výrazněji mi utkvělo následující Berlin o kterém jsem psal samostatnou recenzi už dříve.
Lou Reed šel úplně jiným směrem než dobová hudba
první poloviny sedmdesátých let. Nezapřel rock and roll, ale dokázal do něho vkládat osobité ingredience. Myslím, že to zaslouží úctu, i když se necítím být skalním obdivovatelem jeho veškeré sólové tvorby...
Zdravím!