Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 07.03.2012

Právě končila abbománie (pro zajímavost: všechny supraphonské prodejny nápadně rychle stáhly všechny vinyly ABBY… Bylo to proto, že švédský populární kvartet podepsal podporu polské Solidaritě a obdiv Lechu Walesovi… ale oficiálně se tuším rozešli právě v r. 1982 – rockery tohle samozřejmě nezajímalo, ale kus historického exkurzu v daných souvislostech není k zahození…), nastupoval synthipop, Genesis vytvořili popový hudební hybrid a pořádně rozjetý byl metal, stejně tak jako nová vlna…
Vypadalo to tak, že svět ovládnou totálně jiné hodnoty a dobové trendy vytlačí všechno co přinesly dvě minulé dekády. Do tohoto mocného nástupu mi kamarád přinesl album, že to bude „něco pro mě“, on že ujíždí na drsnější hudbě. Když jsem objevil jména Crosby Stills And Nash, tak jsem trochu ožil a řekl si, že to na počátku osmdesátých let nezabalili a že to zkusí dál se svými harmoniemi, nebeskými vokály a čitelnou nezatěžkanou melodií a tak jsem s netajenou zvědavostí vyčkával, co mi trio nabídne….

TURN YOUR BACK ON LOVE – nahuštěná rytmika přímočarého typu dusá základní rytmus, do kterého se krotkou formou přidávají další nástroje. Síla přichází až v rozezpívaném refrénu, kde je vokální složka výrazně posílena. Kytarové sólo si zahraje studiový hráč Michael Stergis… nic výjimečného, co bychom neslyšeli a neznali. Melodická linka je přehledně výrazná, nijak závratná, ale interpretačně zcela čitelná a identifikovatelná. Osobně preferuji ve skladbě vokální party víc než instrumentální doprovod…

WASTED ON THE WAY – tady to ovšem zvoní akustickými kytarami a průrazné vokální linky protagonistů jsou přesně tam, kde je chci mít. Myslím, že tahle skladba přešplhala předešlou a získá si svou mírně countryovou atmosférou milovníka melodické hudby, ostatně o potvrzují i fiddle Waynea Goodwina, na bicí tiká bývalý Dylanův doprovazeč Russ Kunkel. Grahama Nash odvedl poctivou práci….

SOUTHERN CROSS – akustické kytary ve výtečném vzájemném poměru z pozadí doprovázeny synthesizerem, ale i percussion. Zvolna se přitlačuje na pilu a další fáze skladby má už výrazně rockovější náboj, což plně potvrdí rozpoutaná vokální linka s dravějším podáním v refrénu. Stillsův rukopis je dost čitelný, stejně tak jako jeho dominující hlas. Výměny akordů nepřinášejí ve slokách nic převratně revolučního, ale smysl pro jasnou melodii je zde jasný jako křišťálové vokální linky ve refrénu, kde se skladba vypíná k nebi jako mocný sloup skrze mlžný opar. Uhlazený sound elektrických kytar v mezihře kulminuje a navozuje příjemnou náladu…

INTO THE DARKNESS – dusavá rytmika je rockově výrazná a vláčná. Do skladby byl vymyšlen trefný riff, který je páteří skladby a duši rockera rozradostní svou přímočarostí a navíc se zde podařilo vložit do harmonické výměny výtečnou melodii. Geniální Nashův přínos, který špikují hammondky hutná baskytara George Perryho a Stillsovo dravé kytarové sólo s wah wah pedálem. Napsat podobný typ skladby chtělo hodně silnou motivaci a výsledek je velmi přesvědčivý. Výrazná skladba, která (dalo by se říci) zatím prezentované produkci vévodí….

DELTA – baladická skladba. Velmi křehká a procítěná. Napsal ji David Crosby, který se na albu prozatím nijak neprojevoval. Nádherný příklad skladatelské, aranžérské a vokální práce. Velmi silná melodická práce. Baskytaru zde hraje bývalý (zapomenutý) doprovazeč Billyho Cobhama – Lee Sklar. Klavírista Craig Doerge hraje s velkým citem a výrazem na černobílé klávesy, ale obsluhuje i synthesizer, který v mezihře nepřeslechneme. Lyrické, dychtivě romantické, ale nemyslím, že to bylo popově podbízivé, po poslechu cítím jakousi vnitřní pokoru a smíření až do konečného doznívání klavírních tónů…..

SINCE I MET YOU – rychlejší a rockově důraznější je další skladba, která šlape v rychlejším tempu vpřed. Za bicími sedí slavný Jeff Porcaro, zatímco kytarové party se podělil Stills a Gerry Tolman Tahle skladba má principy osmdesátých let a je jakousi snahou protáhnout se z minulosti do přítomnosti ve snaze napsat hit, bez nějaké intelektuální rozervanosti. Jestliže budou chtít hledat kritici na albu nějaký popík, tak možná tady by mohli bodovat, ale já se snažím vidět píseň v jiných dimenzích….

TOO MUCH LOVE TO HIDE – šlapavý rockový podíl dusavých bicích a baskytary nabízí opět Stills. Tohle je přímočarý rock na který můžeme tancovat, ale můžeme poslouchat i kytarové ornamenty a rytmické akcenty, supí jako dobře namazaný stroj. Vokální linka převezme na chvíli iniciativu a na moment pozastrčí instrumentaci do pozadí, ale už je to zase jinak a Stills se Stergisem perlí svoje mírně zkreslené vysoké tóny za doprovodu kláves Michaela Finnigana (dávného hosta na památném Hendrixově projektu Electric Ladyland). Zvonivé a rozjásané, nic nečitelného, strhující rockový song prvního plánu…

SONG FOR SUSAN – milostný song se zvláštně preparovaným tónem klavíru přináší téměř líbeznou až andělsky čistou melodii s výraznou zapamatelnou architekturou, kde nechybějí hladivé vícehlasy, ale také violoncella a sférický tón kvílivé elektrické kytary se zvonivými akustickými kytarami. Další klasický kousek Grahama Nashe, tvůrce silných melodických balad. Na tomto albu se jimi nešetří…. Ostatně love song ani jinak vypadat a znít nemůže…..

YOU ARE ALIVE – tohle je zvláštní typ skladby. Přeznívání elektrických kytar se v jemném tónu spojuje s akustickými kytarami a s perlivým elektrickým pianem Fender-Rhodes. Proměny mollových, durových, septimových akordů s vokální složkou přináší velmi sugestivní model skladby. Formálně asi nejtěžší aranžérský kousek ve vokální sféře. Jestliže může někdy hudba vehnat do očí slzy, tak se přiznám, že jsem k tomu při poslechu neměl moc daleko a přemýšlel jsem, co to způsobilo, jestli instrumentace nebo vokální linky. Moc silná skladba od Stillse pro album!

MIGHT AS WELL HAVE A GOOD TIME – tohle je klasický model americké hudby, který se zdráhám pojmenovat. Nádherná klavírní hra se zvonivými akordy, jedinečné vokální pojetí, které se dotýká možná pocitově jazzu, soulu, ale i gospelu. Napsal ji Craig Doerge a postavil se tak hrdě po bok albových protagonistů jako autor (hraje i na klavír), zatímco Michael Finnigan jemně čeří pozadí na hammondky. Tohle je výzva pro pěvecká tělesa, zpracovat téma po svém. Zuzana Stirská by to určitě dokázala. Zjišťuji, že mi mírně leze mráz po těle… speciálně při poslechu téhle skladby. Má v sobě jedinečnou výpověď a přitom je nazpívána s odzbrojující lehkostí. Fantazie!

DAYLIGHT AGAIN – jedinečné rezonování akustických kytar, s přeznívanými tóny a mírně zastřený Stillsův hlas se propojuje s legendárním Artem Garfunkelem. Úžasně lehké, melancholické a harmonicky sugestivně pojednané téma. Stačí mužské hlasy a hutné vybrnkávané tóny akustické kytary. V další fázi se zcela nečekaně objevuje banjo a ve stylu a capella zpívají mužské hlasy jedinečné krásné téma…

Byl to příjemný melodický únik do světa harmonií a nespecifikované emocionální roviny. Řekl bych, že přesáhnout význam prvního alba se pravděpodobně nepodařilo, i když po zvukové stránce je hudba průraznější a dynamičtější než debut. Na plný počet hvězdiček to sice nebude, ale čtyři mohu dát s čistým svědomím.