Crosby, Stills & Nash - Crosby, Stills & Nash (1969)
Reakce na recenzi:
EasyRocker - @ 20.08.2019
Trojice mimořádně disponovaných vokalistů, odpadlých z proslulých uskupení, vytvořila zcela zásadní těleso, které magnetizovalo okolí (jako Cream, ELP nebo LedZep) dávno před napsáním prvních akordů. Debut je pomníkem nejen amerických šedesátek a ztělesněním jejich nevinné, naivní atmosféry.
Úvodní skladba je skvěle plynoucí suitou - nejen názvem. Hlasy dokonale pasují nejen melodicky, ale i barevně a harmonicky. Je to nadýchaný softrock s folkovou polevou a Taylorovými pestrými perkusemi. Výrazným dobovým hitem je Nashův Marrakesh Express, vydaný i jako singl. Těží z báječně spjatých akustik a živých bicích Jima Gordona. Jednou z nejpůsobivějších skladeb závěru šesté dekády je akustická, mimořádně na city hrající Guinnevere. Z procítěného a soustředěného výkonu hrdel mrazí doslova v zádech. You Don´t Have to Cry dává znovu mimořádně vyniknout práci vokálů, atakujících nebesa. Pre-Road Downs ukazuje, že americká muzika je pevně zapřená v blues. Drsný, odvázaný kousek, kde se k hrdelním orgiím připojil i další host, Cass Elliot. Wooden Ships je dobovým, psychedelicky očazeným skvostem se spoluautorstvím Paula Kantnera ze spřízněných Jefferson Airplane. Je tak jakýmsi průnikem těchto dvou hudebních veličin, navíc čirou aranžérskou a rytmickou krásou. Lady of the Island je intimním osobním vyznáním Grahama Nashe. Stillsova Helplessly Hoping dokládá, že až se čas nachyluje, neztratili tito pánové nic ze své tvořivosti a mrazivé fantazie. Long Time Gone je Crosbyho parádní bluesovka, kde nad bouřící rytmikou vládne nejen jeho hypnotický hlas. Klasickou verzi uzavírá 49 Bye-Byes, vysoce kvalitní, návykové rockové řezivo. Stillsova basa a Taylorovy kotle jako "spodek" řádí jako vyšinuté. Taky bonusy neslevují z kvality - folk-bluesová Do For the Others, vokálně (skutečně beze slov!) i akusticky neskutečná Song With No Words a uměřenější folková čísla Everybody´s Talkin´ a Teach Your Children.
Pamětihodné trio hlasů s decentní příchutí folku, blues, klasického rocku i populární psychedelie. I Ahmet Ertegun si byl vědom, že to byl vedle LedZep životní zásek do špalku. Pohádkové tóny, báječně léčící rány a uzdravující šrámy na duši.