Crosby, Stills & Nash - Crosby, Stills & Nash (1969)

Trojice mimořádně disponovaných vokalistů, odpadlých z proslulých uskupení, vytvořila zcela zásadní těleso, které magnetizovalo okolí (jako Cream, ELP nebo LedZep) dávno před napsáním prvních akordů. Debut je pomníkem nejen amerických šedesátek a ztělesněním jejich nevinné, naivní atmosféry.

Úvodní skladba je skvěle plynoucí suitou - nejen názvem. Hlasy dokonale pasují nejen melodicky, ale i barevně a harmonicky. Je to nadýchaný softrock s folkovou polevou a Taylorovými pestrými perkusemi. Výrazným dobovým hitem je Nashův Marrakesh Express, vydaný i jako singl. Těží z báječně spjatých akustik a živých bicích Jima Gordona. Jednou z nejpůsobivějších skladeb závěru šesté dekády je akustická, mimořádně na city hrající Guinnevere. Z procítěného a soustředěného výkonu hrdel mrazí doslova v zádech. You Don´t Have to Cry dává znovu mimořádně vyniknout práci vokálů, atakujících nebesa. Pre-Road Downs ukazuje, že americká muzika je pevně zapřená v blues. Drsný, odvázaný kousek, kde se k hrdelním orgiím připojil i další host, Cass Elliot. Wooden Ships je dobovým, psychedelicky očazeným skvostem se spoluautorstvím Paula Kantnera ze spřízněných Jefferson Airplane. Je tak jakýmsi průnikem těchto dvou hudebních veličin, navíc čirou aranžérskou a rytmickou krásou. Lady of the Island je intimním osobním vyznáním Grahama Nashe. Stillsova Helplessly Hoping dokládá, že až se čas nachyluje, neztratili tito pánové nic ze své tvořivosti a mrazivé fantazie. Long Time Gone je Crosbyho parádní bluesovka, kde nad bouřící rytmikou vládne nejen jeho hypnotický hlas. Klasickou verzi uzavírá 49 Bye-Byes, vysoce kvalitní, návykové rockové řezivo. Stillsova basa a Taylorovy kotle jako "spodek" řádí jako vyšinuté. Taky bonusy neslevují z kvality - folk-bluesová Do For the Others, vokálně (skutečně beze slov!) i akusticky neskutečná Song With No Words a uměřenější folková čísla Everybody´s Talkin´ a Teach Your Children.

Pamětihodné trio hlasů s decentní příchutí folku, blues, klasického rocku i populární psychedelie. I Ahmet Ertegun si byl vědom, že to byl vedle LedZep životní zásek do špalku. Pohádkové tóny, báječně léčící rány a uzdravující šrámy na duši.
reagovat

Hikoki777 @ 20.08.2019 20:51:21
Díky moc za krásnou recenzi prvního alba tria geniálních hudebníků, mimořádných zpěváků, skladatelů nádherné hudby i textů.Každý z nich je naprosto odlišný a svebytný, ale spolu dohromady jim to zpívalo a hrálo nejlíp. V mém hudebním srdci mají velmi speciální místo, a to rozhodně i bez Neila Younga.

oř @ 21.08.2019 03:43:50
Hudební i textová perla. Díky

pinkman @ 21.08.2019 03:45:48
Deska desek, nevím co dodat víc. Snad jen, že podobná muzika se dneska už nedělá.

EasyRocker @ 21.08.2019 06:04:01
Díky moc za duševně spřízněné pocity a názory, tohle album jsem přidal do sbírky relativně nedávno a ani jsem netušil, jak rychle mě pohltí. Co skladba, to skvost, a s pinkmanem souhlasím dvojnásob.

První album, které jsem od této party slyšel, bylo výborné Déjà Vu z roku 1970 (už s Neilem Youngem). Eponymní debut tria jsem si sehnal až později a rozhodně jsem nelitoval.

Úvodní "Suite: Judy Blue Eyes" naplno odhaluje hlavní "zbraně" souboru - barevné a nápadité vícehlasé vokály a civilně decentní aranže, ve kterých zvukově dominují akustické kytary a zdánlivě nenápadná (ale pulsující) rytmika. "Suita" pracuje s několika plochami, má zdánlivě stoickou atmosféru, ale hraje si s drobnými kontrastními motivy a s rozmlženou náladou - stále nás udržuje v pozornosti. Myslím, že skupina Marsyas tuto skladbu - ale určitě nejen tuto - dobře znala.
Změnu přináší hybný "Marrakesh Express", důmyslně vystavěná zdánlivě nekomplikovaná skladba je nositelkou obtížné vokální melodie i zajímavého harmonického řešení.
Crosbyho "Guinnevere" je zasněná balada, křehká a něžná. Celkový dojem navíc umocňuje lyricky nejednoznačný text, dopovodná kytara využívá (poprvé) vybrnkávanou figuru, která stojí mezi akordy a doprovodným riffem, kolísavá harmonie brilantně dotváří vyznění skladby.
"You Don't Have to Cry" přináší zdánlivé uklidnění v dosavadním těkavém hudebním toku, pod povrchem se ale ukrývají další skvělé doprovodné party akustické kytary a baskytary a výborné vokály. Tato skladba patří k těm, které se vyloupnou až po čase a navíc člověk zjistí, že je nemůže dostat z hlavy.
Nashova "Pre-Road Downs" pracuje s pozpátku natočenou kytarou, která se proplétá celou písní. Ta je více rockově laděná a v souladu s tím tady trio nestaví široké vokální linie, ale spíš "tlakově" deklamuje v rámci kratších zpěvových frází. Píseň není dělena na sloky a refrény, ale opět spíše na různě pojaté plochy.

Druhá strana vinylového alba začíná zádumčivou "Wooden Ships", jejíž spoluautorem je, vedle Crosbyho a Stillse, Paul Kantner z Jefferson Airplane. Možná proto má tento folkrockový kousek s bluesovými vyhrávkami mihotavou psychedelickou auru.
Výrazově subtilní vyznání dámě z ostrova ("Lady of the Island") je čistou folkovou konstrukcí s lehounkým dvojhlasem Crosbyho a Nashe, jehož klima naruší zvláštně harmonicky řešená střední pasáž.
V podobném duchu se odvíjí následující "Helplessly Hoping", jejíž text přináší opět mnohoznačnou lyriku.
K bluesově laděnému folk rocku se kapela vrací skladbou "Long Time Gone" - zajímavostí je, že téměř všechny nástroje k ní (s výjimkou bicích) nahrál Stephen Stills. Opět jsme vystaveni pozvolnému působení hudebního proudu, kapela se nikam nežene a jen tak krouží kolem útlých ornamentů. Výsledný tvar je přitom vnitřně dokonale vystavěný.
Codu alba tvoří "49 Bye-Byes" o koncích a začátcích, pocitově směřující ke konci tak samozřejmě, jako je bezděčně prostoupena vícehlasy.

Skvělé a podnětné album.


reagovat

alienshore @ 30.12.2012 11:46:45
pekne a odborne napísaná recenzia :-) ..... Crosby, Stills, Nash vydali zopár zásadných albumov a tento ich prvý patrí tiež do tejto kategórie takže s hodnotením súhlasím :-) .... ináč páči sa mi album Crosby and Nash - Wind On The Water, výborná vec ...

Danny @ 30.12.2012 22:49:03
alienshore: dík za reakci i za podporu, mám tuhle muziku rád a i po těch letech "v její přítomnosti" má pro mě pořád neopakovatelné kouzlo. Musím se přiznat, že tebou zmiňované Wind On The Water neznám (já barbar), ale pokud ho považuješ za výborné, měl bych to napravit.

Mohyla @ 21.01.2013 14:11:45
Danny, díky za pripomenutie tohoto albumu plného krásnych melódií, nádherných spevov a "cinkavých" akustík. Akosi sa mi stratil v množstve inej muziky, ale náprava vykonaná a CD je doma! Matne spomínam na singlík Marrakesh Express, ktorý sa potuľoval v čase vydania po našich gramofónoch v partii v čase vydania a ktorý niekto dostal do daru! Pekná recenzia, pridávam 5*!

Danny @ 28.01.2013 16:18:19
Mohyla: pochvalná reakce mě potěšila. Dobře rozumím tomu, co jsi napsal: "Akosi sa mi stratil v množstve inej muziky..." Taky nevím, co dřív poslouchat a něco jakoby na čas ztratím. Muziky je strašně moc a času málo. Dík.

zdenek2512 @ 10.11.2013 04:37:32
Velice pěkně napsaná recenze na vynikající album, které spolu s Deja Vu a Four Way Street patří k tomu nejlepšímu co v rocku vzniklo.S hodnocením souhlasím.

jiří schwarz @ 01.12.2015 00:33:33
Ahoj Danny,
pěkna recenze, i mě se album ztratilo a napravuju. Uprostřed tolika dobrý muziky má tohle vysoký místo. Jen prosím, zda možno opravit chybu v názvu alba - mínus jesno s v Crossby. Jirka

Mohyla @ 01.12.2015 08:00:48
Jirka jedno s je preč!

PaloM @ 01.12.2015 10:18:22
Danny tu už niekoľko rokov nepíše.