Reakce na recenzi:

Psychedelic Rider - @ 27.01.2015

„Před dávnými časy v předaleké galaxii…“

Vesmírný člověk Jael Adaaman, superstár kosmu a uskupení zvané „Galaktická Organizace a Dominioni“, známější však pod zkratkou G. O. D. opustili svou galaxii ještě daleko dříve před tím, než se začala psát historie naší Země, aby se usídlili na planetě zvané Terra.

Zklamu vás, ale George Lucase se to netýká. Autorem je Julian Jay Savarin, britský hudebník, básník a spisovatel, původem rodák z karibského ostrova Dominika, který v roce 1962 přesídlil do Londýna. Savarin byl tehdy jako 27 letý mladý muž přesvědčen, že je potomkem Máyů a karibských indiánů, tedy etnika, které bylo pronásledováno během etnických čistek okolo roku 1660, během vpádu francouzského koloniálního vojska. Dá se říci, že jeho projekt byl vcelku ambiciózní. - Důvodem přesídlení do Londýna byla tehdy rozmáhající se tamní undergroundová scéna a jeho snem byla transformace svého sci-fi díla „Lemmus: A Time Odyssey“ na hudební scénu pod názvem „Lemmus: A Time Trilogy“. Album „Waiters On The Dance“ je odvozeno od první knihy této trilogie. Až Biblický příběh naplněný mýty a legendami odehrávající se částečně na pozadí historie naší planety. Kniha vypráví o dobrovolném exilu z Nebes na planetu Zemi a zakotvení společenstva na ostrově Atlantis. Podle dobových literárních kritiků dílo nebylo špatné, ačkoliv se údajně někde v prostředku knihy nachází až moc zbytečných sexuálních pasáží.

Savarinovo album „Waiters On The Dance“ je tak v tomto hudebním projektu druhou částí plánované trilogie. První částí bylo „A Time Before This“, které uskutečnil ještě se svým prvním projektem Julian's Treatment a zpěvačkou Cathy Pruden, která se po rozpadu kapely vrátila zpět do rodné Austrálie. K desce „Waiters On The Dance“ Savarin přebudoval svou první kapelu a album vychází jen pod názvem skupiny – Julian Jay Savarin. Zásadním byla i výměna zpěvačky Cathy Pruden za Jo Meek, neboli Lady Jo Meek, jež předtím účinkovala v Psych-Jazzové kapele Catapilla, kde jí po odchodu posléze nahradila její sestra Anna Meek. Ta s nimi také nahrála všechna jejich alba.

Album je skutečně hudebním skvostem progresivního rocku. Savarinovy dvě desky vychází ve stejné době jako „In The Court Of The Crimson King“ King Crimsona a první dvě desky skupiny Colosseum. Deska vznikla během října 1971 až ledna 1972 v Chapell Studios v Londýně. S první nahrávkou však Savarin nebyl spokojen a tak došlo ještě k její revizi. Vydání bylo také zpožděno díky tomu, že se čekalo, až vyjde první díl knižní trilogie. Nakonec deska spatřila světlo světa až někdy v dubnu roku 1973 díky nahrávací společnosti Birth. Dominantní je zde elektrická kytara s fuzzy efektem, Savarinovy klávesy Hammond a tzv. mellotron, což je elektromechanický polyfonní klávesový nástroj, jeden z dalších nástupců klávesových samplerů. Savarin byl multi-instrumentalistou a hrál zde na všechny klávesové nástroje.

Celý název desky je „Lummus/A Time Trilogy – Waiters On The Dance“. Na přebalu můžeme vidět pozadí jakoby rozškvařeného filmového pásku, který znázorňuje galaxii, níž vede cesta, po které na svém koni putuje pravděpodobně Jael Adaaman v ruce držíce svůj luk, okřídlen a vzezřením podobný padlému andělu. První stopa začíná poklidnou 9 minutovou skladbou „Child Of The Night 1 & 2“ ve které můžeme zpočátku slyšet Savarinovy klávesy, ke kterým se přidá fuzzy kytara Nigela Jenkinse a v 1:40 nastupuje Lady Jo Meek s čistým vokálem – „Dítě noci, osamělé a prochladlé, dítě noci věkem tak mladé…“; po konečné větě můžeme slyšet ten slavný mellotron. První, čeho mi po poslechu druhé písně „Stranger“ bylo líto je fakt, že neznám pozadí knihy a vlastně nevím, jaký příběh se za textem odehrává, ale je to mocné. Třetí píseň „The Death Of Alda“ je o Aldě, ženě Seriuse, který chtěl ovládnout galaxii. „Dances Of The Golden Flamingoes“ bych nazval tím nejprogresivnějším, co na desce je. Skvělá čistě instrumentální skladba místy až na pokraji Hard Rocku; slyším zde všechny nástroje zcela zřetelně, každý plní přesně tu funkci, pro kterou byl vyroben. Zcela jednoduše – Tanec zlatých plameňáků. Po dalších písních „Cycle“ a „Soldiers of Time“ zůstávám stále ohromen hlasem Jo Meek a je škoda, že ho neslyšíme v její původní kapele Catapilla, nicméně by měli existovat její sólové počiny na 7", Single, které vyšly někdy po roce 1971 – „Its Another Beautiful Day“ a „You Betta Believe It“. Budou to však mnohem větší rarity než Savarinova „Waiters On The Dance“.

Kapela Juliana Jay Savarina se po tomto albu rozpadla a zklamaný Savarin se stáhnul do pozadí. Prohlásil, že to byly promrhané tři roky práce. Odjel zpět na ostrov Dominika vyčistit si hlavu. Nicméně zanedlouho byl zpátky v Londýně s myšlenkou nahrát třetí a poslední pokračování s názvem „Beyond The Outer Mirr“. To však nikde v hudbě nefiguruje, proto k projektu zřejmě nikdy nedošlo. Savarin se posléze začal věnovat psaní a vyšla mu pěkná řádka knih. Škoda, že to nemůžeme říci o albech. Není ani vlastně známo, zda Julian Jay Savarin vlastně ještě vůbec žije, nevíme ani kdy se narodil a co se stalo se zbylými členy kapely, ale ty nejlepší progresivní projekty jak vidíme, nekončí snad nikdy dobře.


Datum vydání: 1971 (1973)
Formát: LP
Vydavatelství: Birth Records

Zdroj:
Booklet LP desky z roku 2011 (Andy Morten, Somerset, 2010)
http://www.gepr.net/sa.html
http://www.hippy.com/modules.php?name=Reviews&rop=showcontent&id=511