Petr Gratias - @ 02.07.2012 | #

Démonický kytarový šaman Jimi Hendrix působil na světové hudební scéně poměrně krátkou dobu a navzdory předpovědím, že jeho jméno brzy zapadne jednak kvůli tomu, že jeho skromná albová produkce bude zahrnuta jinými kytarovými hvězdami a že neskládal příliš melodické skladby, které by zapadly do modelu estetického ideálu. Obě předpovědi se ukázaly jako velmi krátkozraké a totálně se minuly s realitou.
5. března 1971 (půl roku po Hendrixově tragické smrti) vydala firma Polydor výše jmenované album, které obsahovalo deset skladeb z Hendrixovy pozůstalosti. Jednalo se o písně, které byly většinou natočeny poslední měsíce před Hendrixovo smrtí. Freedom (červen – srpen 1970), Drifting (červen – srpen 1970), Ezy Ryder (prosinec 1969 – leden 1970), Night Bird Flying (červen – srpen 1970), My Friend (březen 1968), Straight Ahead (červen – srpen 1970), Astro Man (červen – srpen 1970), Angel (červenec – srpen 1970), In From The Storm (červenec – srpen 1970) a Belly Button Window (srpen 1970). Nahrávky byly pořízeny v Electric Lady Studio v New Yorku. Pod produkcí jsou podepsáni Jimi Hendrix, Mitch Mitchell a Eddie Kramer.
Společnost Hendrix Family, zastupovaná Hendrixovou nevlastní sestrou legitimně získala autorská práva na oficiálně nahraný materiál. Album The Cry Of Love nebylo ovšem vydáno v původní vinylové verzi pod tímto názvem, nýbrž jako First Rays Of The New Rising Sun a obsahovalo sedm dalších skladeb. Záznam byl remasterován, ale jeho podobou byl vnesen zmatek do klasické albové produkce, čímž Hendrixova pozůstalost trpí více než vrchovatou měrou.
Úvodní FREEDOM patří mezi úderný rockový materiál s Hendrixovými zvukovými kouzly a přídavnými vokály a náleží dnes mezi skutečnou klasiku daného žánru, DRIFTING přináší zklidnění s bloudivými subtilními tóny s téměř snovou atmosférou a náladotvornými hudebními náladami, EZY RYDER se přihlásí s bicími nástroji za doprovodu percussion s kytarovými ornamenty a přesně předoucím rockovým strojem za doprovodu vokální podpory a šťavnatým kytarovým sólem a gradujícím závěrem, MIGHT BIRD FLYING nás přenáší do psychedelických obrazů, kytarové party jsou vedeny v klouzavých a spíše méně agresivních variacích, playbackované postupy se krásně snoubí do jednolitého tvaru, v němž se rozvíjí dané téma, MY FRIEND vytvoří atmosféru zakouřené hospody s cinkáním sklenic a směsicí hlasů a chaotickým potleskem a ke slovu přichází blues, své sólo dostává foukací harmonika a Hendrix je v roli vypravěče epického příběhu, s absencí jeho kytarových partů, STRAIGHT AHEAD nás vrací na rockovou platformu, v níž Hendrix hojně sešlapuje wah wah pedál, s nímž kouzlí ve stereofonním efektu v zajímavém sólu za výrazné asistence bubeníka Mitchella, ASTRO MAN s výrazným baskytarovým vstupem přináší jistý druh napětí, vzápětí se skladba rozběhne v klasickém rockovém pojetí s Hendrixovými fantastickými vyhrávkami a tónovými eskapádami. Skladba s výrazným energetickým potenciálem a barevností a zhuštěným zvukem podle nejlepšího autorova receptu, Angel je naopak rozvláčná balada, která navozuje pocit rozevlátých křídel a prostorový sound s ozvěnou pokrývá celou stopáž s jemně sázenými akordickými výměnami, preparovanými přes Leslie box, s netypicky nahranými bicími nástroji a závěru s nápadným rytmickým zrychlením, IN FROM THE STORM sází na výrazný kytarový riff a spojujícími kytarovými vyhrávkami a sborovým zpěvem posouvající skladbu k soulu, syrové kytarové party se za přesně šlapající rytmiky rozbíhají vpřed v barevných tónových obrazech a závěrečná BELLY BUTTON WINDOW je opět náladotvorné blues, v němž si Hendrix vystačí sám se dvěma kytarami, z nichž druhá je preparovaná wah wah pedálem….

I po více jak čtyřiceti letech lze album označit za zajímavý hudební počin s řadou kreativních a inspirativních okamžiků.
Pět hvězdiček!

Petr Gratias @ 02.07.2012 15:44:25 | #
Zdravím, Gunslingere...
to je právě ta vydavatelská anarchie a Polydor a Hendrix Family se zřejmě záměrně nechtějí domluvit a proto vzniká takový šílený chaos.
Jimiho nevlastní sestra je universální dědičkou jeho hudební pozůstalosti a zcela určitě si je vědoma toho, jakou antikvární, historickou a sběratelskou nadčasovou hodnotu vlastní a podle nějakého vlastního klíče se rozhodla vydat materiál tak, jak už jsme to probírali....
V době, kdy ještě Jimi žil a také těsně po jeho smrti, než došlo k "narovnání" právnických záležitostí (nevím přesně kdy to bylo), tak různé labely vydávaly všelijaká sessions, jamy, rehersal material a řadu koncertů a vůbec se tady nikdo nezamýšlel nad tím, že by některé koncerty nemusely být úplně povedené, zejména po zvukové a produkční stránce a zřejmě by Jimi (kdyby žil) s řadou nahrávek vůbec nesouhlasil, možná by je vyhodil a nikdy by nedal souhlas k jejich vydávání. Mike Jeffery ovládal jeho business a Jimi byl bohužel podle dobových reálií nevyvážený slaboch a labilní člověk....
Prvních pět uvedených alb by podle mého názoru měl opravdový fanoušek Hendrixova odkazu vlastnit + album Valleys Of Neptune..... zbytek není nutný,
ať už se alba zašťiťují jakýmkoliv cenným materiálem.
To jsou poslepované věci velmi sporné kvality.
Je ale pravda, že mezi jeho příznivci mohou být lidé, kteří nemají potřebu vlastnit jeho albovou řadovou produkci a chtěji nějaký Best Of, Greatest Hits, nebo Essential Of. Ti pak třeba sáhnou po albu Hendrix In The West a budou spokojeni....
Co se týče The Cry Of Love, ano, určitě se shodneme na tom, že mělo vyjít tohle album a ne First Rays And The New Rising Sun. Je tam sice více skladeb a album má lepší zvuk, ale jinak je to tzv. "neznačkový počin", který zašťiťuje Hendrix Family a ne Polydor.....
Pamatuji si, že se prodávalo u nás album War Heroes s černým obalem, ze kterého vystupoval charismatický Jimiho portrét (podobně jako Milese Davise), ale zase to byla slepenina a Hendrixovy živáky, to je dost nešťastná záležitost s nevyváženým zvukem a špatně sejmutými nahrávkami dunících basů a šustivých bicích nemluvě o kvílivých kytarových vazbeních a v řadě případů ztrácejícího se zpěvu, protože Jimi se častokrát při zpívání odvracel od mikrofonu a podle toho mnohé živáky tak zněly...
Zdravím, Gunslingere - je to věčné a nikdy neukončitelné téma spekulací kolem nahrávek největšího kytaristy všech dob...
Chápu, že hodně lidí štve nebo mrzí, že po něm nezůstalo více alb a tak se snaží rozšiřovat nesmyslným způsobem jeho hudební pozůstalost, což podle mého názoru jeho hudebbí mimořádnosti ubližuje a pak můžeš kolem sebe slyšet takové poznámky, že Van Halen byl lepší, Satriani byl lepší
a Petrucci byl ještě lepší a přitom dobře víme, že to jsou nepoměřitelné roviny.
Tak asi tolik....