Hendrix, Jimi - The Cry of Love (1971)

27.10.2017 Martin H | #

Málokterou desku mám tak zarytou pod kůží jako toto posmrtné album Jimiho Hendrixe. Dle rodinné legendy jsem byl touto nahrávkou uspáván jako malé robátko a podle slov mé maminky to prý fungovalo dokonale. Jenže potom jsme se přestěhovali, gramofon jsme si nepořídili a na desku The Cry Of Love pomalu začal sedat prach.

Po letech, to už mě silně zajímala rocková hudba, jsem objevil doma desku, jejíž obal mě fascinoval. Na modrém pozadí hlava nějakého Jimiho Hendrixe zobrazená jako koruna košatého stromu. Nádhera. A to jsem ještě netušil, co za skvosty se skrývá v drážkách oné černé desky, pouze se ke mně doneslo, že se jedná o nejlepšího kytaristu všech dob. S touto informací a deskou pod paží jsem navštívil kamaráda, abych si ji u něj konečně poslechl.

Dnes se kamarádovi, který asi čekal někoho podobného Kirku Hammetovi či jiným kytarovým hrdinům druhé poloviny osmdesátých let, hluboce omlouvám. Musel to být pro něj asi šok, když se za všudypřítomného praskání začala z reprobeden valit úvodní píseň Freedom, nekompromisní hard rock ozdobený skvostným riffem. To ještě snesl, ale druhý kousek, skvostná baladička Drifting, velice křehké kouzlení s jemnými kytarovými tóny prokládané zvuky vibrafonu, ho přesvědčilo, že tato hudba je nad jeho síly. Byl ale natolik kamarád, že odešel do vedlejší místnosti a nechal mě můj poklad doposlouchat. Následovala jedna perla vedle druhé a já jsem seděl a nábožně poslouchal. Ani nevím, která z písní se mi líbila nejvíc, zda to byla velice ostrá Ezy Ryder, psychedelicky zasněná Night Bird Flying či snad wah wah pedálem ozdobená skladba Straight Ahead. Určitě nelze zapomenout na nádhernou píseň Angel, baladu, při níž bych vždy nejraději vzlétnul, taková je to síla. Až později jsem ocenil skladbu My Friend, v níž Jimi se svými spoluhráči předvádí představu dokonalého hospodského šramlu. A závěrečné blues Belly Button Window se stane dokonalou tečkou, vyvrcholením a zároveň zklidněním celé té hudební extáze.

Osobně desku The Cry Of Love řadím v Hendrixově diskografii mezi pět nejdůležitějších nahrávek (kromě první tří studiovek ještě deska Band of Gypsys) a nic na tom nezměnila ani deska First Rays of the New Rising Sun, která kromě materiálu z mnou opěvované desky obsahuje ještě dalších sedm skladeb. Pro mě je recenzovaná nahrávka jedinečná a dokonalá. Ukazuje Hendrixe v mnohem civilnější poloze než na dvojalbu Electric Ladyland, ale zároveň je to pořád on se svou dokonalou hrou a nepřebernou hudební invencí. Někdy si říkám, jak by asi zněl třeba v roce 1990, kdyby mu bylo dopřáno se ho dožít. Možná bych byl zklamaný, ale to už se nikdy nedozvím.

reagovat

Balů @ 27.10.2017 20:58:04
Martine, dík za připomenutí výborného alba. Mám z něj stejné pocity.

lover-of-music @ 27.10.2017 22:56:11
Ach, ten Hendrix.
Rád bych se zeptal pánů progboardistů v čem byl Hendrix tak zásadní? Kytarista byl výborný, to bez debat, ale stále si stojím za tím, že z výborného tvrdšího rocku, který hráli fantastičtí The Who a výborné trio Cream, udělal něco.... Nevím, no. Pro mě jsou jeho písně spíš nudné, neuchopitelné, bez žádné čitelné melodie, občas se do nich zatoulá skřípavý chaos.
Tak, klidně mi zas vynadejte do všech možných blbečků, kokotů, smradů atd., ale chci znát odpověď na mou otázku.

northman @ 28.10.2017 03:46:42
Výborné album, Jimi Hendrix a jeho dílo je nesmrtelné. Tahle deska je sice trochu slabší, než předchozí tři alba. Bylo to zřejmě tím, že na písničkách tohoto alba pracoval a jeho smrt práci přerušila. Mně se z tohoto alba mimo nádhernou baladu Angel líbí ještě Astroman a In From The Storm. Díky ta pěkný popis a vyznání.

northman @ 28.10.2017 04:05:13
lover-of-music: pusť si Foxy Lady, Red House, Stone Free a hlavně Voodoo Chile tu patnáctiminutovou verzi a potom cokoliv od tebou jmenovaných. Když Chas Chandler přivezl v roce 1967 Jimiho do Londýna tak na jeho vystoupení přišel taky Eric Clapton, po koncertě se ho ptali novináři "tak kdo je lepší?" a Eric jim řekl "on je lepší". Tohle mluví za vše, Pete Townshend kdysi sám řekl, že jeho party na prvních deskách Who nahrál jiný kytarový mág jménem Jimmy Page, protože on na to nestačil.

merhaut @ 28.10.2017 09:00:57
Hendrix byl stylotvorný. Což je pro muzikanta nejvyšší možná dosažitelná meta a zároveň důkaz jeho progrese.

Snake @ 28.10.2017 10:30:34
Což o to, stylotvorný, to on opravdu byl. Ale jeho hudba mi nesedí. Doma od něj nemám ani notu a už těžko se to někdy změní.

Petr_70 @ 28.10.2017 10:41:14
Kromě těch pár věcí, které uvádí výše northman (a ještě All Along the Watchtower), mne jeho tvorba příliš nezaujala a tohle album, které jsem doma svého času měl na vinylu, už vůbec.
Nechal jsem si jednu výběrovku na CD a s tou si úplně vystačím...

Brano @ 28.10.2017 14:09:53
Hendrixova hra na gitaru bola unikátna,bol v mnohých oblastiach doslova priekopník(spôsob komponovania,štýl a technika hry,nezvyklé uchopenie nástroja...)Bol génius,pretože takto nehral nikto pred ním,ani nikto po ňom.

Martin H @ 28.10.2017 17:29:35
Pánovè, děkuji vám všem za vaše příspěvky. Vidím, že co posluchač, to názor. Osobně souhlasím s Merhautem a Branem. A k loverovi - zkus skladbu Little Wing a pochopíš, že melodií bylo u Hendrixe až až.

PaloM @ 29.10.2017 07:28:57
lover-of-music: ak ti niečo vravia videá - koncerty na dvd a podobne z čias cca 1968-72, skús si pozrieť Jimi Hendrixa - koncerty na festivalom Monterey, Woodstock, Isle Of Wight a podobne.
Možno skôr pochopíš.
Žiadny iný gitarista nebol zrastený so svojou gitarou. Bola to jeho ďalšia ruka, ďalší mozog, namiesto slov vypúšťal tóny. Proste bol to originálny génius. Ako to býva, mnohí ho napodobňovali (najslávnejšie mená napr. Robin Trower v 70.rokoch, S.R.Vaughan), ale pri všetkej úcte, Jimi sa nedá napodobniť. Tá jeho duša v tom chýba.

northman @ 29.10.2017 08:28:39
PaloM: Jimi je nenapodobitelný, koncert v Monterey se zapálenou kytarou ve skladbě Wild Thing je bombastický, on hrál s takovou samozřejmostí a jeho genialita byla mimo jiné taky v tom, že nedokázal zahrát svoje party, ani sám po sobě. Vytvořil vlastní styl hraní, který se mu snažili ostatní ukrást. To se Ericu Claptonovi nepovedlo.

Martin H @ 29.10.2017 08:43:34
Sám Hendrix se za nějak výjimečného kytaristu nepovažoval. Někde řekl, že slyší v hlavě spustu nádherné hudby, ale je omezován svou hrou a na kytaru se mu tu krásu prostě nedaří převést. To by mě teda zajímalo, co všechno se mu v té palici honilo.

VaclavV @ 29.10.2017 09:42:41
Jeho styl hry byl totálním zjevením. A dodnes je... Málokterého kytaristu poznáš od první noty.

PaloM @ 29.10.2017 10:32:47
Ano, súhlasím s vami, Jimi je ako zázrak, ktorý ťažko slovami popísať. Chválabohu, že bol, rocková hudba je aj jeho zásluhou nesmrtelná. A som šťastný, že v kratučkom úseku ľudskej civilizácie máme možnosť to prežívať, aj keď sme Jimiho priamo nezažili (predpokladám, že nikto z členov, či čitateľov Progboardu).
To je taký zjav pre rockovú hudbu ako Mozart pre vážnu hudbu. Radosť z ich muziky pretrváva dávno po ich odchode na večnosť.

PaloM @ 29.10.2017 10:41:57
Martin H: aby som to nezakecal, tešilo ma prečítať tvoju recenziu a vyznanie k Hendrixovi. Ja som LP The Cry Of Love nemal, jedinú LP s Hendrixovou hudbou som mal výberovku Supraphonu a tá ma naštartovala.
Kúpil som si CD First Rays of the New Rising Sun, v súčasosti mám všetko podstatné na CD s Hendrixom, až po People, Hell & Angels. Plus tie spomínané a ďalšie koncerty na DVD.

yngwie3 @ 29.10.2017 10:43:58
to northman: Citujem, "jeho genialita byla mimo jiné taky v tom, že nedokázal zahrát svoje party ani sám po sobě ", koniec citátu ...
Musím uznať, že takto "hlboká myšlienka", už tu dávno nepadla ...

EasyRocker @ 30.10.2017 15:24:21
Krásné Martinovo vyznání, smekám. Tuhle Jimiho nahrávku už jsem hodně dlouho neslyšel, a musím to brzy napravit, jeho hudba ve mě budí zvláštní vibrace, neklid a vášně.

Martin H @ 30.10.2017 19:13:33
Jirko, děkuji za uznání. Jsem rád, že jsem se do toho Hendrixe konečně pustil. Snad budou i další.

02.07.2012 Petr Gratias | #

Démonický kytarový šaman Jimi Hendrix působil na světové hudební scéně poměrně krátkou dobu a navzdory předpovědím, že jeho jméno brzy zapadne jednak kvůli tomu, že jeho skromná albová produkce bude zahrnuta jinými kytarovými hvězdami a že neskládal příliš melodické skladby, které by zapadly do modelu estetického ideálu. Obě předpovědi se ukázaly jako velmi krátkozraké a totálně se minuly s realitou.
5. března 1971 (půl roku po Hendrixově tragické smrti) vydala firma Polydor výše jmenované album, které obsahovalo deset skladeb z Hendrixovy pozůstalosti. Jednalo se o písně, které byly většinou natočeny poslední měsíce před Hendrixovo smrtí. Freedom (červen – srpen 1970), Drifting (červen – srpen 1970), Ezy Ryder (prosinec 1969 – leden 1970), Night Bird Flying (červen – srpen 1970), My Friend (březen 1968), Straight Ahead (červen – srpen 1970), Astro Man (červen – srpen 1970), Angel (červenec – srpen 1970), In From The Storm (červenec – srpen 1970) a Belly Button Window (srpen 1970). Nahrávky byly pořízeny v Electric Lady Studio v New Yorku. Pod produkcí jsou podepsáni Jimi Hendrix, Mitch Mitchell a Eddie Kramer.
Společnost Hendrix Family, zastupovaná Hendrixovou nevlastní sestrou legitimně získala autorská práva na oficiálně nahraný materiál. Album The Cry Of Love nebylo ovšem vydáno v původní vinylové verzi pod tímto názvem, nýbrž jako First Rays Of The New Rising Sun a obsahovalo sedm dalších skladeb. Záznam byl remasterován, ale jeho podobou byl vnesen zmatek do klasické albové produkce, čímž Hendrixova pozůstalost trpí více než vrchovatou měrou.
Úvodní FREEDOM patří mezi úderný rockový materiál s Hendrixovými zvukovými kouzly a přídavnými vokály a náleží dnes mezi skutečnou klasiku daného žánru, DRIFTING přináší zklidnění s bloudivými subtilními tóny s téměř snovou atmosférou a náladotvornými hudebními náladami, EZY RYDER se přihlásí s bicími nástroji za doprovodu percussion s kytarovými ornamenty a přesně předoucím rockovým strojem za doprovodu vokální podpory a šťavnatým kytarovým sólem a gradujícím závěrem, MIGHT BIRD FLYING nás přenáší do psychedelických obrazů, kytarové party jsou vedeny v klouzavých a spíše méně agresivních variacích, playbackované postupy se krásně snoubí do jednolitého tvaru, v němž se rozvíjí dané téma, MY FRIEND vytvoří atmosféru zakouřené hospody s cinkáním sklenic a směsicí hlasů a chaotickým potleskem a ke slovu přichází blues, své sólo dostává foukací harmonika a Hendrix je v roli vypravěče epického příběhu, s absencí jeho kytarových partů, STRAIGHT AHEAD nás vrací na rockovou platformu, v níž Hendrix hojně sešlapuje wah wah pedál, s nímž kouzlí ve stereofonním efektu v zajímavém sólu za výrazné asistence bubeníka Mitchella, ASTRO MAN s výrazným baskytarovým vstupem přináší jistý druh napětí, vzápětí se skladba rozběhne v klasickém rockovém pojetí s Hendrixovými fantastickými vyhrávkami a tónovými eskapádami. Skladba s výrazným energetickým potenciálem a barevností a zhuštěným zvukem podle nejlepšího autorova receptu, Angel je naopak rozvláčná balada, která navozuje pocit rozevlátých křídel a prostorový sound s ozvěnou pokrývá celou stopáž s jemně sázenými akordickými výměnami, preparovanými přes Leslie box, s netypicky nahranými bicími nástroji a závěru s nápadným rytmickým zrychlením, IN FROM THE STORM sází na výrazný kytarový riff a spojujícími kytarovými vyhrávkami a sborovým zpěvem posouvající skladbu k soulu, syrové kytarové party se za přesně šlapající rytmiky rozbíhají vpřed v barevných tónových obrazech a závěrečná BELLY BUTTON WINDOW je opět náladotvorné blues, v němž si Hendrix vystačí sám se dvěma kytarami, z nichž druhá je preparovaná wah wah pedálem….

I po více jak čtyřiceti letech lze album označit za zajímavý hudební počin s řadou kreativních a inspirativních okamžiků.
Pět hvězdiček!
reagovat

gunslinger @ 02.07.2012 09:13:38
Jimi Hendrix má toľko posmrtných oficiálne neoficiálne vydaných nahrávok že ak poviem 20 tak to bude málo ako si mi minule napísal First Rays of the New Rising Sun je zbytočne zavádzajúci názov výstižnejšie by bolo The Cry Of Love+bonus tracks nie ?

Petr Gratias @ 02.07.2012 15:44:25
Zdravím, Gunslingere...
to je právě ta vydavatelská anarchie a Polydor a Hendrix Family se zřejmě záměrně nechtějí domluvit a proto vzniká takový šílený chaos.
Jimiho nevlastní sestra je universální dědičkou jeho hudební pozůstalosti a zcela určitě si je vědoma toho, jakou antikvární, historickou a sběratelskou nadčasovou hodnotu vlastní a podle nějakého vlastního klíče se rozhodla vydat materiál tak, jak už jsme to probírali....
V době, kdy ještě Jimi žil a také těsně po jeho smrti, než došlo k "narovnání" právnických záležitostí (nevím přesně kdy to bylo), tak různé labely vydávaly všelijaká sessions, jamy, rehersal material a řadu koncertů a vůbec se tady nikdo nezamýšlel nad tím, že by některé koncerty nemusely být úplně povedené, zejména po zvukové a produkční stránce a zřejmě by Jimi (kdyby žil) s řadou nahrávek vůbec nesouhlasil, možná by je vyhodil a nikdy by nedal souhlas k jejich vydávání. Mike Jeffery ovládal jeho business a Jimi byl bohužel podle dobových reálií nevyvážený slaboch a labilní člověk....
Prvních pět uvedených alb by podle mého názoru měl opravdový fanoušek Hendrixova odkazu vlastnit + album Valleys Of Neptune..... zbytek není nutný,
ať už se alba zašťiťují jakýmkoliv cenným materiálem.
To jsou poslepované věci velmi sporné kvality.
Je ale pravda, že mezi jeho příznivci mohou být lidé, kteří nemají potřebu vlastnit jeho albovou řadovou produkci a chtěji nějaký Best Of, Greatest Hits, nebo Essential Of. Ti pak třeba sáhnou po albu Hendrix In The West a budou spokojeni....
Co se týče The Cry Of Love, ano, určitě se shodneme na tom, že mělo vyjít tohle album a ne First Rays And The New Rising Sun. Je tam sice více skladeb a album má lepší zvuk, ale jinak je to tzv. "neznačkový počin", který zašťiťuje Hendrix Family a ne Polydor.....
Pamatuji si, že se prodávalo u nás album War Heroes s černým obalem, ze kterého vystupoval charismatický Jimiho portrét (podobně jako Milese Davise), ale zase to byla slepenina a Hendrixovy živáky, to je dost nešťastná záležitost s nevyváženým zvukem a špatně sejmutými nahrávkami dunících basů a šustivých bicích nemluvě o kvílivých kytarových vazbeních a v řadě případů ztrácejícího se zpěvu, protože Jimi se častokrát při zpívání odvracel od mikrofonu a podle toho mnohé živáky tak zněly...
Zdravím, Gunslingere - je to věčné a nikdy neukončitelné téma spekulací kolem nahrávek největšího kytaristy všech dob...
Chápu, že hodně lidí štve nebo mrzí, že po něm nezůstalo více alb a tak se snaží rozšiřovat nesmyslným způsobem jeho hudební pozůstalost, což podle mého názoru jeho hudebbí mimořádnosti ubližuje a pak můžeš kolem sebe slyšet takové poznámky, že Van Halen byl lepší, Satriani byl lepší
a Petrucci byl ještě lepší a přitom dobře víme, že to jsou nepoměřitelné roviny.
Tak asi tolik....

gunslinger @ 02.07.2012 16:56:26
z vlastnej skúsenosti: na internete som našiel od Jimiho Hendrixa Live album ktorý sa volá Woke Up This Morning and Found Myself Dead >> odkaz že vraj to je live album z Johnnym Winterom a Jimom Morisonom.. no hovorím si to je teda rarita to musím mať našiel som to asi za 10 eur, ale predsa najprv si to vypočujem a stiahol som to. kvalita hrôzostrašná Johnny Winter nikde a Jim Morrsion tam v jedenej alebo v dvoch skladbách vreští opitý na mol.. ako v krčme možno Hendrix ani netušil že sa nahráva.

Petr Gratias @ 02.07.2012 18:07:01
Zdravím, Gunslingere,
ano, to je přesně ten případ, který jsem měl na mysli.
Někdo prostě zmáčkl knoflík na magnetofonu, když se
Hendrix, Winter a Morrison (samozřejmě vzácně) potkali na nějakém session.
Někdo přiojde na napád z toho pořídit záznam, který signuje výše uvedenými jmény legend a máme NOVÉ album
s Hendrixem!!!
Záznam jsem neslyšel, ale podle toho co mi líčíš, si to dovedu docela živě představit, jak to zní. A aby toho nebylo málo, tak v rámci raketového vývoje nových technologií někdo vyvine další odšumovací program a pak to "vyjde"....
Dál myslím nemá cenu pokračovat, myslím, že si rozumíme....
Zdravím!

gunslinger @ 02.07.2012 18:17:46
vypočuť si nie je problém tu máš jednu s tých lepších skladieb z toho sessionu >> odkaz

adam @ 02.07.2012 19:04:48
ak je raz ako pisete chlapi first rays.... zvukovo lepsie a je tam viac skladieb a navyse podla roznych zdrojov je to blizsie pomyslanemu hendrixovmu pocinu, nechapem preco by mal niekto kupit cry of love... len kvoli tomu ze je to polydor? nerozumiem.

Petr Gratias @ 02.07.2012 19:47:06
Zdravím, Adame...
jak to napsat, aby to bylo srozumitelné.....
Považuji se za filigránského sběratele hudby. Jinými slovy: nevypaluji, nestahuji a doma mám originální nosiče.
Na rozdíl od těch co stahují a vypalují a empétrojkují
mám samozřejmě méně nasbíraného materiálu (třebaže se počítá na hodně stovek), ale já považuji album za artefakt a odraz hudby v konkrétní podobě - tedy postaru...
Ale k věci:
Z pohledu filigránského sběratele, který ctí řadová alba jako neměnný fakt při výběru bych dal přednost samozřejmě The Cry Of Love. Jenže - tohle album na CD vyšlo ještě před rokem 1990 na Polydoru a na bookletu bylo West Germany. Od té doby už ne a asi to tak zůstane.
HENDRIX FAMILY když dosáhla právní cestou na Hendrixovu oficiální pozůstalost tohle album propletla s dalšími skladbami a tím znepřehlednila tento legální (třebaže posmrtný) titul,
Ideální stav by byl, kydyb The Cry Of Love vyšlo s původním obalem a případně doplněno bonusy.K tomu nedošlo. Nevím, možná Hendrixova sestra Helene nebyla spokojená s výtvarným designem a prostě to překopala.
Tedy s tím už nic nenadělám a jako sběratel Hendrixových řadovek jsem si FIRST RAYS OF THE NEW RISING SUN koupil, abych na nahrávky dosáhl a naprogramuji si je tak, jako bych hrál THE CRY OF LOVE.....
Možná jsou moje výlevy s filigránsky konzervativním přístupem mladším ročníkům k smíchu, ale já si myslím, že každé album má svého ducha a ten by měl být ctěn a respektován.... Nikomu svou teorii nevnucuji, ale takhle to vidím.
Zdravím!

adam @ 02.07.2012 20:16:20
Ahoj Peter.
Podobne ako ty, nestahujem, nenapalujem a doma mam len originalne CD. Nejdem sa s tebou porovnavat co sa hudobneho prehladu tyka, nakolko si nemyslim ze sa mozme porovnavat. Ale jednu vec by som na margo tohto podotkol. Podla dostupnych zdrojov (booklet new rays .., wikipedia, allmusic a podobne, som sa docital ze k hendrixovmu zameru sa viac blizi new rays a nie cry of love.
Ako clovek co nestahuje a nenapaluje si davam sakra pozor co kupujem a teda som kupil new rays. Je mi jasne ako cloveku ktory chape co je to rarita ( vlastnim par) ze to co vlstnis nie je vsedna a bezne zohnatelna vec, ale kus historie.
Kazdopadne vsak komercia vladla vtedy rovnako ako dnes a rok po jimiho smrti predpokladam isli tieto veci na dracku. Nejdem tu prudit, len ma zaujima nazor ludi ktori sa do problemu rozumenju viac ako ja a ty k nim rozhodne patris. S pozdravom ostavam

jiří schwarz @ 23.12.2015 02:17:34
Ahoj Petře - označit todle za zajímavý hudební počin - no nevím, dle mého jedno z nejlepších alb rockové historie.

Já jsem po digitální revoluci zatoužil to mít na CD, ale letitě bylo vyprodané. Tak jen pro ty staromilce, co chtěj mít todle původní album jako věc, kterou jde mít v ruce a očuchat, tak že od 2014 je zase k mání.

Jarda P @ 23.12.2015 07:00:16
Já dávám přednost desce First Rays Of The Rising Sun, kde je Cry Of Love celé plus věci z War Heroes a Rainbow Bridge. Samotné Cry Of Love považuji za nejslabší Jimiho desku.