terka - @ 27.05.2018 | #

Kdyby se dalo cedo ohrát až by praskalo podobně jako deska, bylo by první Fishovo album rozbité k nepoznání. Čert ví, jestli by vůbec přehrávaná zvuková stopa odpovídala nahrané hudbě. Vigil in a Wilderness of Mirrors se u nás točilo tak často, že si ho dnes prakticky nepouštím. Pro osvěžení starých vzpomínek jsem toto dnes porušila.

Automaticky jsem však čekala trošičku větší zábavu. Určitý druh písní, například A Gentleman's Excuse Me a Family Business, mě dnes nudí. Cítím z v nich zbytečnou roztahanost a falešný sentiment. Zbytek desky je v pořádku. Fish navazuje na tvorbu Marillion, ze kterých po čtyřech výjimečných nahrávkách odešel. Přijde mi, že se snaží genesisovský styl zpestřit experimentováním s různými nástroji a často proniká do komerčnějších popových oblastí. To mně až tolik nevadí, spíš mi chybí Rotheryho vzdušná kytara, romantický náboj a rockovější hrany. Zpěvák Fish má na kontě určitě zajímavější nahrávky.

terka @ 27.05.2018 15:56:04 | #
Pardon páni kolegové, já na žádné známkování v hudbě nevěřím. Subjektivní pocitová záležitost se nedá korektně hodnotit. Fishova diskografie je toho důkazem. Jen těžko dokážu uvěřit tomu, že jeho poslední(podle mě nezáživná)deska, vyhrála bodování na jakémsi Progarchives(což má být podle všeho, světově proslulý blog tisíců dopisovatelů, kteří se věnují intelektuální muzice).