Fish / Vigil in a Wilderness of Mirrors (1990)

Kdyby se dalo cedo ohrát až by praskalo podobně jako deska, bylo by první Fishovo album rozbité k nepoznání. Čert ví, jestli by vůbec přehrávaná zvuková stopa odpovídala nahrané hudbě. Vigil in a Wilderness of Mirrors se u nás točilo tak často, že si ho dnes prakticky nepouštím. Pro osvěžení starých vzpomínek jsem toto dnes porušila.

Automaticky jsem však čekala trošičku větší zábavu. Určitý druh písní, například A Gentleman's Excuse Me a Family Business, mě dnes nudí. Cítím z v nich zbytečnou roztahanost a falešný sentiment. Zbytek desky je v pořádku. Fish navazuje na tvorbu Marillion, ze kterých po čtyřech výjimečných nahrávkách odešel. Přijde mi, že se snaží genesisovský styl zpestřit experimentováním s různými nástroji a často proniká do komerčnějších popových oblastí. To mně až tolik nevadí, spíš mi chybí Rotheryho vzdušná kytara, romantický náboj a rockovější hrany. Zpěvák Fish má na kontě určitě zajímavější nahrávky.

» ostatní recenze alba Fish - Vigil in a Wilderness of Mirrors
» popis a diskografie skupiny Fish