Reakce na recenzi:

oř - @ 13.10.2017

Potichu, s pokorou a skromností se vracejí The Flower Kings v roce 2012 s nenápadnou a skrytě ambiciózní deskou Banks of Eden. Z dnešního úhlu pohledu a tudíž s odstupem několika let můžu prohlásit, že tahle na počet písní chudá kolekce vyzrála jako víno. Kapela se redukovala na pětičlennou formaci, v jejím středu už nefigurují saxofonista Ulf Wallander ani hráč na perkuse Hasse Bruniusson. Bicí tentokrát obsluhuje nový člen Felix Lehrmann.

Hudebně jsou to klasičtí Flower Kings, jen starší, klidnější a rozvážnější. O své muzice víc přemýšlí, víc, než kdy předtím. Už z toho důvodu si dovolí výkop trvající 25 minut. Ten nese název Numbers a svou časově obrovskou plochu zaplňuje hromadou poutavých fíglů, vyhrávek, melodí, přechodů, zvratů, dynamikou, tragikou, prostě vším, s čím dovede Stoltova parta odedávna pracovat. Následuje čtveřice kratších skladeb a opět stačí podotknout, že jsou skvělé. Dlouhá pauza, která následovala po předešlé The Sum of no Evil, kapelu očistila a probudila v ní hlad po nové muzice. Ta je na tomto sevřeném díle velmi svěží a vyvážená. Překážky se tvorbě a originalitě u Stolta a spol. do cesty nikdy nepletly. Proto tvrdím, že tady jim to hraje doslova samo.