Flower Kings, The - Banks of Eden (2CD) (2012)

Už památné švédské sdružení, které je letitou zárukou nejvyšší kvality na poli nového progresívního rocku. Ačkoli se za své křestní otce nestyděli a Yes, Genesis i další stále vibrují v pozadí, květinová nadstavba byla ale vždy jistota...

Že se Stoltovci nebojí po pauze rozsáhlých suit, dokazuje 25minutová Numbers z pera hlavní persóny. Opět je tu jeho dramatický, košatý styl, podtržený patentními melodiemi a kudrlinkami a k závěru sympaticky graduje. Přesto nedostávám ty zimomřivky, jako u Space Revolver, The Rainmaker, ale třeba i Retropolis - to jde ale zopakovat jen stěží. Také novic Felix Lehrmann hraje trochu rockově klidněji oproti více "fusionovému" Zoltánu Csörszovi. Hned na začátku For the Love of Gold svoje náčiní prošlápne pekelně, jinak jde o výborné Bodinovo představení, jsou tu úzkostné otázky, zda ti, co velí, nejsou náhodou blázny. Pandemonium pluje už od zlověstně odsekávaných úvodních kláves více v rockovém řečišti, zkalený tu a tam lehkými jazzovými ornamenty. Bodinovy klávesy jsou cítit Yes. For Those About to Drown je krásná, staromilská píseň, jako vystřižená z nejsilnější epochy kolem The Rainmaker - tohle retro se Stoltovi povedlo stoprocentně. Z pera Jonase Reingolda je pak závěrečné drama Rising the Imperial, symbolický návrat k počátku alba. Že je autorem basák, není náhodou - na jeho drnčení a broukání se navěšují klávesy a kytary, a poslední dvojku Stolt korunoval bravurními sóly. Asi nejlepší výkon tu podává i Hasse Fröberg. Procítěný, patetický závěr, hřející srdce každého skalního fanouška.

V konfrontaci s obdobím přelomu milénia, dávám čtyři body. Myslím, že jde o povedený návrat albem, které je květinově vyklidněné, zahloubané a pokorné, což tradičně koresponduje s texty a obalem s řadou mystických motivů. Máme tu už dozrálé veterány, a tak se lomcování a la Unfold... dočkáme jen zlehka.
reagovat

luk63 @ 29.05.2019 11:43:25
Poslední album, které jsem od FK slyšel a koupil je "The Sum Of No Evil" z roku 2007. Na další pouti jsem s nimi nepokračoval. Trochu mě zaráží, že v případě "Banks of Eden" z lidí tahají peníze vydáváním 2 CD i v případě verze s bonusama, které by se pohodlně vešly na jedno CD k prvním pěti skladbám.

horyna @ 29.05.2019 12:34:46
První věc je super a na bonusovém cd je také krásná muzika. Povedený návrat, ale Desolation Rose je lepší.

EasyRocker @ 29.05.2019 12:56:40
Ano, souhlasím, Desolation Rose je hodně silné, hodně blízko jejich nejlepším zářezům. Tady oproti tomu místy cítím i rozpaky.

Jarda P @ 29.05.2019 14:35:01
No vidíte, mně se zase Banks líbí moc a D.Rose vůbec :-)

Pegas @ 29.05.2019 15:11:44
Mně se líbí Banks Of Eden i Desolation Rose, ale kdybych si měl vybrat jenom jedno z nich, nejspíš bych volil to druhé.

luk63: O tahání peněz bych nemluvil. Rozdíly v ceně mezi normální a speciální edicí nebývají závratné, často to vyjde i nastejno, když se vychytá správná nabídka nějakého obchodu. Pokud by bonusy dali na první CD, stejně by se to prodávalo dráž, navíc, speciální edice byla asi digipack proti obyčejné plastové krabičce a mám dojem, že na tom bonusovém disku je ještě nějaké video, tak by se to možná ani nevešlo. A vůbec není od věci mít bonusy oddělené od alba, pokud toho je víc.

Potichu, s pokorou a skromností se vracejí The Flower Kings v roce 2012 s nenápadnou a skrytě ambiciózní deskou Banks of Eden. Z dnešního úhlu pohledu a tudíž s odstupem několika let můžu prohlásit, že tahle na počet písní chudá kolekce vyzrála jako víno. Kapela se redukovala na pětičlennou formaci, v jejím středu už nefigurují saxofonista Ulf Wallander ani hráč na perkuse Hasse Bruniusson. Bicí tentokrát obsluhuje nový člen Felix Lehrmann.

Hudebně jsou to klasičtí Flower Kings, jen starší, klidnější a rozvážnější. O své muzice víc přemýšlí, víc, než kdy předtím. Už z toho důvodu si dovolí výkop trvající 25 minut. Ten nese název Numbers a svou časově obrovskou plochu zaplňuje hromadou poutavých fíglů, vyhrávek, melodí, přechodů, zvratů, dynamikou, tragikou, prostě vším, s čím dovede Stoltova parta odedávna pracovat. Následuje čtveřice kratších skladeb a opět stačí podotknout, že jsou skvělé. Dlouhá pauza, která následovala po předešlé The Sum of no Evil, kapelu očistila a probudila v ní hlad po nové muzice. Ta je na tomto sevřeném díle velmi svěží a vyvážená. Překážky se tvorbě a originalitě u Stolta a spol. do cesty nikdy nepletly. Proto tvrdím, že tady jim to hraje doslova samo.
reagovat

Brano @ 13.10.2017 16:22:31
Päťročná prestávka pánom z The Flower Kings jednoznačne prospela a nahrali skutočne silné a vyzreté dielo.V tomto trende pokračujú aj na nasledujúcej platni Desolation Rose,kde je zaujímavé aj bonusové CD.S recenziou môžem len súhlasiť.Oř,napísal si to stručne a veľmi výstižne.Vďaka.

steve @ 13.10.2017 16:38:24
Trochu mě mrzí neúčast skvělé bubenické špičky Zoltana Csörsze. Ten dával hudbě TFK jazzovou svěžest a přidával vlastní improvizační cítění. Felix Lehrmann špatný nebude, ale je to JEN další dobrý bubeník a určitě nejslabší článek v sestavě. Vedle instrumentálních ikon jako jsou Stolt, Bodin a Reingold se ne tolik silná osobnost těžko prosadí.

john l @ 14.10.2017 16:32:09
Podle mě odvádí Felix Lehrmann výbornou práci a nějakého zhoršení na bicích jsem si u posledních nahrávek nevšiml. Hele, ta poslední už je 4 roky stará. Co tak něco nového ukuchtit pane Stolte!

Adam6 @ 14.10.2017 17:44:48
steve: v podstate súhlasím

john l: práve toho sa dosť obávam, že či Desolation nie je záverečná :(

oř @ 15.10.2017 11:02:32
Co to tady pánové vytváříte za utopistické domněnky? Z jakého důvodu by měli Flower Kings končit?!?

Mayak @ 15.10.2017 11:38:13
Hlavou TRK je Roine Stolt. Je to mimoriadne aktívny človek a hudobník (TFK, Transatlantic, Agents Of Mercy, Kaipa Da Capo, ex-Kaipa, ex-Tangent, spolupráca z Jonom Andersonom, s Reingoldovými Karmakanic, účastník príležitostných živých projektov a účasť na spúste albumov iných umelcov.
Je problém voziť sa súbežne vo viacerých autách, či plaviť sa na viacerých lodiach...
Jeho najzásadnejšou aktivitou v posledných skoro dvoch rokov bol album a séria koncertov s Kaipa Da Capo.
Ak ste si nevšimli, v poslednej dobe koncertuje po celom svete (a celkom huste, namiesto Nick Beggsa) so Steve Hackettom (hraje hlavne na basgitare a na dvanástke...)
Veľmi podobne je na tom aj Jonas Reingold. Ten je po európskom turné na turné americkom s projektom TANGE/KANIC, teda spoločnom hraní členov Tangent a Karmakanic s mixovaným repertoárom na jednom pódiu.
Ani nestíham sledovať, kde všade a s kým hostinne nahráva basové party pre etablovaných muzikantov, aj celkom neznáme kapely...
Tomas Bodin sa stal nedávno pevným členom Moon Safari, myslím, že má celkom dosť práce nahradiť Simona Åkessona, ktorý mal veľký podiel na činnosti tejto švédskej kapely.
Hasse Fröberg tiež nespí a so svojimi HFMC aj koncertuje, aj práve vydal DVD ...
... tá správna chvíľa pre ďalšiu činnosť TFK celkom nepochybne príde ...

horyna @ 15.10.2017 12:31:43
Taktéž si nemyslím že by Stoltova hlavní akvizice předčasně končila s činností. Pokud se nestane nějaká nepříjemná nehoda, či náhoda, určitě nás chlapci novou muzikou ještě několikrát oblaží.

Dvojice kolegů z Progboardu od kterých recenze považuju za jedny z nejlepších a kteří i mě párkrát upozornili na zajímavé desky a kapely a jichž si tu ohromně vážím tuto desku prověřili svými pracemi krátce po jejím narození. Já teď přidám jen pár postřehů k ní, kterých jsem si při včerejším poslechu všimla.
Pětiletá pauza od poslední desky, neřekla bych že kapele nějak přímo pomohla, ale spíš ji vnitřeně obohatila a uklidnila. Tito mistři melancholie i techniky zároveň, zde nikam nespěchají, více přemýšlí, ve skladbách cítím jakési ezoterické pnutí, vyrovnanou hladinu mysli a značnou rovnováhu korespondující s albovou obálkou.

Dvacetpět minut písně Numbers nenudí ani chvíli a patří mezi mé nejoblíbenější dlouhominutové eposy květinových králů. Několik částí se neustále obměňuje a přetváří, Stolt má aranžérskou práci zmáknutou na jedničku a jeho a Fröbergův vokál spolu krásně spolupracují a korespondují, kilogramy kytarových sól jsou tu pak nespočitatelné. Po romantické písni druhé s hippie atmosférou je tu oblíbená trojka Pandemonium, dynamičtější věc, spousty povedených sól a zvláštně zkreslený hlas, prostě velmi dobrá originální píseň. Vzpomínky na Karmakanic ožívají v Reingoldově práci Rising The Imperial, kde atmosféra určuje hlavní náplň skladby.

Bonus disk se taky docela povedl, obsahuje především zklidnějící úmysl skladatelův a muzika na něm vykazuje až terapeutické účinky.

Spousta alb The Flower Kings je dokonalejší a spostu z nich si pouštím raděj, tohle je ale jiné, zvláštní ve své duchovní prostotě. 4,5
reagovat

horyna @ 14.08.2016 16:28:43
Nejraděj mám úvodí mega skladbu, ta se opravdu hodně povedla, ani zbytek není špatný, celé je to více klidnější, cítím z toho pokoru a zbožnost.

The Flower Kings, švédska skupina, ktorej hudba mi spríjemnila toľko chvíľ v mojom živote, že by som im mal z vďaky za to v mojej záhrade vysadiť kvetinový pomník, alebo aspoň pamätnú tabulu.

Partia okolo veterána z Kaipy - Roineho Stolta už dlhé roky produkuje kvalitnú progrockovú muziku naplnenú hravosťou, priam yesovským pátosom, nostalgiou a zvláštnou mágiou scénickej hudby. Tento mix je natoľko pôsobivý, že u vnímavého a otvoreného poslucháča zákonite dochádza k silnej emocionálnej spätnej väzbe. Prispievajú k tomu aj pozitívne ladené idealistické texty, ktoré by som mohol kľudne označiť ako kresťanské (aj keď nie v štýle takého Neala Morsea, ktorý v textoch uvádza celé citácie z biblie). Ten kresťanský odkaz je tam skôr len tak medzi riadkami nenápadne vsunutý. Album Banks Of Eden vydali páni po päťročnej tvorivej odmlke, nikam sa neponáhlali a na výsledku je to poznať. Ozdobou albumu je úvodná 25 minútová kompozícia Numbers, precízne majstrovsky prepracovaná do najmenších detailov. Pôsobí veľmi vzdušne, ľahko a noblesne, že sa ani človek nenazdá ako sa tých 25 minút šuchne. Proste kvetinový pôvab. Poslucháč sa v tomto hudobnom labyrinte nestráca a ani netrpí žiadnou fóbiou a celým albumom prepláva úplne hladko a elegantne. Atmosféra albumu je vznešená, dôstojná až chrámovo posvätná. Ako povedal klasik PaloM, švédi vedia majstrovsky "opajcnúť" atmosféru.

Citátom klasika končím túto recenziu a albumu udeľujem štyri hviezičky svietiace silou xenónových reflektorov nového mercedesa.
reagovat

PaloM @ 22.04.2013 06:17:07
Braňo, to je taký tvoj fórik s klasikom, k tomu mám ďaleko :-) Flower Kings som dlhšie zanedbával, viac počúvam Transatlantic. V recenzii si pomerne presne vystihol aj môj dojem. Hudba je bez námahy čitaleľná, ale nie lacná. Vďaka za postrehy.

Brano @ 22.04.2013 11:41:46
Palo,pri písaní som si spomenul na Tvoj výrok,že švédi dokážu majstrovsky "opajcnúť" atmosféru.Páčilo sa mi to,tak som to použil.

PaloM @ 22.04.2013 11:44:26
Braňo, asi to je pravda, že som povedal (súhlasím so sebou) ale ako starý sklerotik aj na to zabudol :-)

Banks of Eden.
Päť rokov uplynulo od vydania posledného radového albumu The Sum Of No Evil/2007/, kým Flower Kings potešili svojich priaznivcov novinkou Banks of Eden. Aká je? Borci nikdy nemali problém s písaním dlhších skladieb. Potvrdili to aj na novom albume. Začína Roineho suitou Numbers, ktorá trvá cez 25 min.Uvedená minutáž vo mne vyvolávala obavy z rozvláčnosti a nudy, ale obavy boli zbytočné. Skladba je vlastne zložená z viacerých, na seba naväzujúcich častí. Každá z nich má iný charakter, obsahuje množstvo hudobných nápadov, zvukových koláží s dostatočným priestorom pre inštrumentálne výkony, Tým dominuje, ako autor väčšiny materiálu Roine Stolt a jeho gitara. Jeho štýl hrania je nezameniteľný, prirovnal by som ho k Santanovi progrocku. Iste venoval, aj ako producent veľa času na dosiahnutie výsledného zvuku albumu, ale aj samotných gitár. Mám na mysli technické prostriedky na úpravu zvuku. Sú to gitary a spev, ktoré dominujú nielen v tejto skladbe, ale na celom albume. For The Love Of Gold je pomalšia skladba. Tu dostali v podklade priestor priezračné španielky, spev je poprepletaný klávesovými vyhrávkami. Opäť pekné sólo na gitare a ďalšie unisono s klávesami, veľmi chutný koktajl.
Pandemonium, rýchlejšia skladba s peknými, melodickými gitarami na začiatku. Prechádza do mierne skresleného recitatívu,prelínajúceho sa so spevom, v ďalšej časti. Skladba graduje gitarovými sólami na podklade z výrazných kláves. Jemné vyhrávky otvárajú For Those About To Drown, v ktorej majú hlavné slovo ako speváci Roine a
Hasse. Pieseň sa vyznačuje krásnou melódiou a končí gitarovými eskapádami. Rising The Imperial je skladba basáka Jonasa Reingolda a obstaráva záver albumu. Začína v pomalšom tempe precíteným spevom a jemnými gitarovými vyhrávkami. Skladba naberá obrátky a prichádza trochu pompéznosti na záver skladby a albumu.
Borci po päťročnej prestávke prišli s kvalitným albumom, plným hudobných lahôdok, s typickým Made in Flower Kings výrazom, mne chutí, hodnotím štyrmi hviezdami!

reagovat

Brano @ 21.07.2012 13:31:05
Chybička se vloudila-Jonas Reingold je basák,nie klávesák.Klávesák je Tomas Bodin.Inak,vďaka za recenziu.

luk63 @ 21.07.2012 15:10:24
A co bonusové skladby, stojí za to nebo stačí vlastnit základní verzi alba na jednoduchém CD?

Jarda P @ 21.07.2012 15:37:55
Luk 63: co se týče bonusových skladeb, vyzkoušej a uvidíš: >> odkaz
Po druhém poslechu si troufám tvrdit, že je lepší než předchozí The Sum Of No Evil (kterou považuji za nejslabší od Flower Kings), ale nedosahuje úrovně prvních pěti desek. Ale rozhodně stojí za poslech.

luk63 @ 21.07.2012 15:46:44
Díky, udělám. Jen jsem chtěl znát i názor někoho ze zdejších...

Mohyla @ 21.07.2012 16:01:19
Brano, díky, už aj fičím preklep opraviť!