Reakce na recenzi:

horyna - @ 14.12.2016

Internal Exile- neprávem přehlížená a i nedoceněná Fishova druhá deska. Neznám nikoho ze svého hudebního okolí, kdo by kdy řekl že se mu Internal obzvlášť líbí, nebo že snad patří na čelní místa Dereckovi diskografie. A vlastně ani já sám jsem jí dlouhá léta nevěnoval žádnou pozornost, to málo co jsem slyšel, mě utvrdilo v dojmu že jde o průměrnou (popovější) a unylou kolekci vyplňující prostor mezi skvostným debutem a velice progresivní deskou Suits. V poslední době jsem ale zatoužil doplnit cd sbírku tohoto obrovitého skota a jelikož se jeho desky přetěžko shání, hlavně ty poslední, ve sbírce stále zůstávalo volné místo po tomto albu. Až náhoda tomu chtěla, poštěstilo se mi nalézt za výborný peníz tuto kolekci, sice z druhé ruky, ale neváhal jsem ani minutu.
Pak už stačilo pár pozorných poslechů a nahrávka se pěkně zavrtala do mozkovny a i když svou strukturou konkurovat dílům jako jsou Sunsets..., nebo Raingods... opravdu nemůže, pořád se jedná o pestrou a zajímavou vokalistovu nahrávku. Když o tom teď přemýšlím, tak z pod prstů Fishových snad ani žádná slabůstka(možná krom uspávajícího Field of Crows) nikdy nevyšla.

Desku otevírá strukturovaná energická záležitost Shadowplay- s melodicky přesným a krásně vystavěným refrénem. Přes hitovou, ovšem krapet vlezlou Credo se přehoupneme k baladickému dvojspřeží, nejprve přijde poetická Just Good Friends- v níž slyším hrát kytaru pověšenou na Rotheryho krku a poté si tajemné tóny akustiky v Favourite Stranger dokáží s posluchačem emočně pěkně pohrávat. Lucky i Dear Friend patří spíš ke standardu, ovšem do závěru jde deska opět do obrátek s dramatickou Tongues- v níž si klavírní expresionusmus notuje vedle svéhlavého zpěvákova projevu a do skotského prostředí prorůstá titulní housličkovka Internal Exile.

Fish zpívá samozřejmě stále stejně obdivuhodně, kytary předou, bzučí a aranžují možná o něco méně propracované písně něž v blízké budoucnosti, přesto s keyboardy, pomalu se vymaňujícími se sevření osdesátých let dokáží svou pestrostí zaujmout. Myslím že 3-4* si album zasloučí a jelikož mám zpěvákovu tvorbu moc rád a toto album zdobí znamenitý cover, přikloním se k těm čtyřem.

Rád otevřu debatu na toto téma a tak kdo z kolegů zná, nebo vlastní zpěvákovu druhou desku, nechť se podělí o další zajímavý názor na ni, bude vítán.